Článek
Stanice Šelagoncy leží na 66,25° severní šířky, prakticky na hranici polárního kruhu. Normální srpnové odpoledne tu znamená maximum kolem 18 °C, teplotu, při které si člověk oblékne lehkou bundu. Jenže 1. srpna se rtuť vyšplhala o patnáct stupňů výš, než kam běžně dosáhne. O kus severněji, ve stanici Olenjok za polárním kruhem, zaznamenali téhož dne 32,7 °C.
Třicítka u polárního kruhu: co přesně se stalo
Šelagoncy přepsaly svůj dosavadní srpnový rekord. Hodnota 33,9 °C překonala vše, co stanice za srpen kdy zaznamenala. Absolutní maximum celé stanice ale zůstává nedotčené, 35,5 °C z července 2011. V Olenjoku je obraz ještě střízlivější: 32,7 °C sice znamenalo denní rekord pro první srpnový den, ale srpnové maximum stanice drží 33,2 °C z roku 1962 a absolutní rekord 35,7 °C pochází dokonce z roku 1936.
Důležitý je kontext, ne jen číslo. Severní Jakutie je silně kontinentální vnitrozemí, žádné oceánské pobřeží, žádný mírný vliv moře. Při jasném počasí a přílivu teplého vzduchu tu extrémní letní maxima padala i dřív. Šokující ale je, jak vysoko nad normálem se letošní epizoda odehrála:
Odchylka přes dvacet stupňů od měsíčního průměru. To je jako kdybychom v Praze v únoru naměřili 22 °C. No vážně.
Epizoda, ne nový normál, ale na oslabeném základu
Denní řady obou stanic ukazují, že šlo o krátký, prudký výkyv. V Šelagoncích po rekordních 33,9 °C přišlo 18,5 °C a den nato 16,1 °C. Olenjok spadl z 32,7 °C na 17,7 °C a pak na 10,1 °C. Arktida se neproměnila v subtropy natrvalo.
Zatím, chtělo by se říct, protože tato epizoda přesně zapadá do systému, který je čím dál křehčí. Zimní maximum rozlohy arktického mořského ledu v roce 2026 dosáhlo podle NASA 14,29 milionu km², statisticky shodné s rekordně nejnižší hodnotou v celé satelitní éře. Led je navíc tenčí a podíl víceletého ledu klesá. Každá taková vlna horka dopadá na povrch, který má stále menší schopnost se bránit.
Proč se Arktida ohřívá rychleji než zbytek planety
Mechanismus je dobře zdokumentovaný a funguje jako spirála. Světlý led a sníh odrážejí velkou část slunečního záření zpět do vesmíru. Jakmile ustoupí, odkrytá tmavá voda a půda záření pohltí, ohřejí se a tání dál zrychlí. Podle služby Copernicus se Arktida za posledních třicet let oteplovala tempem 0,69 °C za dekádu, proti globálním 0,26 °C. K zpětné vazbě albeda se přidává slabší vertikální promíchávání vzduchu v polárních oblastech a rostoucí transport vlhkého tepla ze středních šířek.
Výsledkem je něco, co rozhodně nepotěší: Region, který by měl fungovat jako chladič planety, se mění v zesilovač oteplování.
Příčin je více
Arktické vedro nelze svést na jednu příčinu, je nutné brát v úvahu spíše globální kontext. NOAA 9. července 2026 potvrdila, že El Niño zesiluje. Pravděpodobnost, že vydrží do jara 2027, odhadla na 97 %. Pro období říjen až prosinec 2026 dává 81% šanci na „velmi silné“ El Niño. Silné El Niño samo o sobě nevysvětluje třicítky v Jakutii, ale přidává teplo do globálního systému a zvyšuje šanci, že rok 2027 bude ještě extrémnější. Bohužel.
Zdroj:
https://www.chmi.cz/predpoved-pocasi/mesic
https://climate.copernicus.eu/why-are-europe-and-arctic-heating-faster-rest-world
https://science.nasa.gov/earth/arctic-winter-sea-ice-2026/
