Článek
Plán je jasný: každou první neděli v měsíci otevřít brány státních hradů, zámků a galerií úplně každému, a to bez jediného vytaženého pětníku z peněženky. Prostě zdarma, zadáčo, jen tak… Chápeme se. Cíl zní šlechetně – vrátit lidi na památky.
Oproti období před covidem se totiž návštěvnost stále ještě na tu původní nevrátila (podle vyjádření ministerstva jí chybí slušných 15 %). Jenže jak už to tak bývá, úředník od zeleného stolu vidí jen grafy a kastelánovi v podhradí už teď naskakuje kopřivka. Schválně, posuďte sami.
Když se památka změní v mraveniště
Představte si to v praxi. Máte hrad, kde je všechno nastavené dejme tomu na pět stovek návštěvníků denně. To je mimochodem docela slušná návštěvnost, pokud jste obyčejný lokální hrad a ne nějaká „insta“ topovka typu Karlštejn.
„Každou první neděli v měsíci jsou v Evropě otevřená zdarma francouzská a italská státní muzea. Podobný model má Německo, trochu jiný Španělsko, v Polsku dny bez vstupného určují muzea.“
Máte spočítané toalety, parkovací místa i kapacitu vyhlídkové věže. A pak přijde „ta“ neděle a k bráně se jich přivalí tisícovka. Nebo víc, když bude hezké počasí. A vám už začne naskakovat kopřivka. Kde ty lidi sakra zaparkují? Na louce u lesa, kterou hned po první přeháňce rozjezdí na blátivou kaši? A kam se ještě dá zahnout ta nadvakrát zkroucená fronta u pokladny, aby lidé nestáli až na silnici?
A co teprve samotné prohlídky. Průvodce není stroj na mletí pantem. Standardní trasa trvá hodinu, co mám tak vypozorováno ze svých návštěv všemožných památek, ale při tomhle náporu by se musela zkrátit snad na polovinu. Nikdo totiž nechce, aby o něm psaly noviny ve stylu „Návštěvníci jim přišli, ale nevážili si jich a na polovinu z nich se nedostalo.“
Výsledek? Prohlídka ve stylu paní Tiché z Poslední aristokratky: „Všechno, co vidíte, je baroko, tamhle je okno, jdeme dál, nezdržujte.“ Taky vám z toho naskakuje husí kůže? To není zážitek, to je evakuace, při které vás budou navíc peskovat za to, že jste šlápli na zaručeně původní a prastaré parkety. A bude jim fuk, že vás někdo z koberce, který tu je pro jejich ochranu, prostě sprostě vytlačil.
Navíc jsou tu také požární předpisy. A hasiči nemají pro „lidumilné projekty“ pochopení – únikové cesty mají svou kapacitu a nacpat do úzkého schodiště jedenapůlnásobek lidí je prostě o ústa. Takže jsme zase u těch kapacit a toho, že necháme půlku lidí neobslouženou. A ne, ještě jsem neskončila.
„Důvod je i praktický, pro řadu rodin je dnes návštěva galerie finančně náročná, a proto jim chceme tuto možnost zpřístupnit.“
Kdo to zaplatí a kdo to odmaká?
Další věc je personál. Kde ministerstvo hodlá vzít peníze na další průvodce, jejich platy a odvody? Dobrý průvodce totiž musí vědět i to, co není v oficiálním textu – nestačí odchytit prvního studentíka, co půjde okolo, a vrazit mu papír s bodovou historií zámku, kterou bude mít za úkol „nějak obkecat.“ Vždycky se totiž najde nějaký „chytrák“, který se vás uprostřed výkladu o historii rodu zeptá, kolik přesně schodů vede na věž. Proč? Protože ho to prostě zajímá. A běda, když nevíte! To mají pak tito návštěvníci Vánoce, že nachytali „toho hloupého brigádníka“.
A ruku na srdce, vstup zdarma pro širokou, výdělečně činnou veřejnost je tak trochu plivanec do tváře všem, kteří se o ty baráky starají. Údržba historické památky totiž stojí majlant. A ne že ne. Musíte používat původní postupy údržby, ošetřovat, pečovat, plánovat… Vzít univerzální Savo na úklid vám tu prostě nestačí.
Pokud chceme pomáhat, dělejme to adresně. Nikomu by asi nevadily volné vstupy pro rodiny s dětmi nebo handicapované (snížené vstupné je sice fajn, ale mnohdy je to i tak slušná pálka). A klidně i pro studenty – u nich totiž musíme vytvořit návyk. Jinými slovy – když si jako mladí zvyknou během víkendu obrážet památky, je pravděpodobné, že to budou dělat i v dospělosti, což je žádoucí. Ale plošné rozdávání vstupenek „zadarmo“ podle mě jen vytvoří chaos, zničí atmosféru památky a provozovatelům přidělá vrásky na čele. A jak to vidíte vy?
Zdroje info: Autorský text – názor a úvaha
