Augsburg ukazuje jiné Německo. To zažít nechcete

22 den pouti Biberbach – Oberschönenfeld

Ráno je pod mrakem, takže se mi šlape moc pěkně. Jdu příjemně rovinatou venkovskou krajinou kolem říčky Schmutter. Občas je vidět, že sem chodí pít dobytek a koně.

Nakonec neodolám a vlezu si do ní na Adama- bože to je príma. Když se utírám, tak dochází na místo paní se dvěma psy, kterou jsem předešel a jen ukazuje palce nahoru. Asi se jí krajina líbí taky.

Prakticky v každé vesnici mají uprostřed něco jako májku. Na dekorativně oloupaném kmeni bývají nejen věnce a ozdoby, ale i erby partnerských měst, zemský znak, požehnání pro město i projíždějící a další nápisy. Někdy to vypadá, že se tak trochu předhánějí, kdo výš a mohutněji.

V menším jsou občas před domy, kde se narodilo mrně nebo někdo dosáhl dospělosti. Tam už jsou symboly mnohem nápaditější a vyjadřují co má dotyčný rád, případně ho lehce popichují

Pomalu se dostávám až na předměstí Augsburgu.

Sednul jsem si tam na chvíli do kostelíka patrona svatojakubské cesty - St. Jakobus major Gersthofen. Vypadá moderní, ale klame tělem.

Na tomto místě prý stával chrám už v první století po Kristu. Jeho rafinovaná jednoduchost krásně hladí po duši. Jenže jak si tak při odchodu přemýšlím, místo abych šel do centra podle řeky Lech po Svatojakubské cestě, tak jdu rovnou. Když po kilometru chybku zjistím, mapy.cz mě uklidní že je to dokonce kratší, tak o co jde, že. Mám pocit, že o krk.

O skupině obyvatelstva, kterou sem pozvala paní Merklová jsem samozřejmě mnoho slyšel ve zprávách. Dneska mám poznat, jak vypadá jimi a jen jimi obývaná čtvrť.

Procházím příšerně dlouhou hlavní třídou, kde není nic jiného než samý barber shop, kebab, kafírna, tetovací salon a občas zelenina. Před krámky postávají skupinky snědých vousatých naondulovaných chlapů a vrhají kosé pohledy.

Je kolem jedenácté a tihle borci snad nemají na práci nic jiného, než si nechat čančat vousy. Sem tam si nabušení ještě holobrádci významně protahují svaly

Občas rychle a tiše projde hlouček zahalených žen. Všechny v černých tradičních burkách. Mačkají se k sobě jako vystrašené ovečky, hlavně nezastavit!

Kromě hluku z projíždějících aut všude ticho a mrtvo. Fakt nepříjemných pět kiláků.

Potřeboval bych dobít cihlu kvůli navigaci, ale poprvé v Německu mám reálný strach. Jakmile vidím skupinku chlapů, rozhodnu se netahat tygra za fousy a raději přejdu na druhou stranu ulice, takže kličkuji jak zajíc.

Nakonec se objeví staré centrum s kostelem a jako když luskneš prsty! Zase proudí normální život jak jsem zvyklý. Lidi si povídají, holky s klukama pohromadě, stará paní sedí v klidu u fontánky a ještě mi nabízí Sprite na cestu.

O kousek dál je nádherný Hoher Dom neboli

Opravdu ze srdce jsem poděkoval všem svatým, na které jsme si vzpomněl. Dostávám taky Pilgerstempel. Teď už najít kde si odskočit a dobít cihlu.

Oboje se mi splnilo na Rathausplatz. Hned vedle kostela Sv. Petra am Perlach jsou luxusní záchodky. Samotný kostel vypadá zvenku jak obrovská stodola s vysokánskou strážní věží. Vypadá vlastně hodně podobně jako v Donnauwörth. Ovšem vnitřek je velmi přívětivý, taková ranná gotika nebo starší. Nejvíc mě zaujal stojánek na misál. Drží ho báječný dřevěný svatý prožraný červotočem.

Pod náměstím najdu i kavárnu, kde si mohu dobít mobil! V Girafe Free Coffe jim běží smyčka o putování Afrikou. Že prý tam jezdí šéf podporovat africké děti a nakupovat fair trade kafe. Nechal jsem jim tam 15 EUR za vegetariánský wrap a kávu.

Obýdek si tu dávají většinou ženské – normálně oblečené. U výlohy se zastavil jeden vousatý přičmoudlík a zírá jako vrah na servírku co nás obsluhuje. A to nemá žádné mini ani extra výstřih.

Zkoušel jsem se na tohle téma bavit s paní od sousedního stolku, ale moc se jí do toho nechce. Tohle město mi jde na nervy.

Vyrážím sice po svatojakubské cestě, ale opačným směrem. Otáčím to až u Fuggerrei, tedy čtvrti pro chudé, kterou nechali vybudovat bankéři Fuggerové. Ti svého času vládli Evropě, protože dělali bankéře králům. Měli moc majetku, dokonce i v Čechách.

V Augsburgu v jejich domech dodneška bydlí. Je tu domov důchodců, kostel, no prostě všechno co potřebují sociální služby. Moc hezká čtvrť.

“ Výpadovka“ z Augsburgu vede podle Wertachkanal. Mají tu takové zajímavé řešení stezky podle vody. Most je hodně nízko a tak voda teče v betonovém korytu vedle stezky. Jdu v podstatě pod hladinou vody. Jako když šel pan Wassermann do sklepa ve filmu Jak utopit doktora Mráčka. Stejně jako on vyjdu na druhé straně suchý. Opřel jsem si hlavu o rantl, 10 cm pod bradou mi žbluňká úplně čistá voda. Fakt sranda.

Mám pocit podle dusna a nízkého tlaku, že se žene bouřka. Vypadá ještě daleko a tak šlapu dál. Postupně se nalevo otvírá pohled na původní říčku, napravo mám ten kanál a uvažuji, kam se v případě buřiny zašiju, abych nebyl nejvyšší bod v okolí.

Svatojakubská cesta podle vody dál pokračuje pro cyklisty, pro pěší zahýbá doprava na Wellenburg. Je tam vyhlášený zájezdní hostinec a zřícenina a plno plničko normálních Němců.

Protože po značce jde dál i několik skupinek starších turistů (nebo poutníků?), rozhodl jsem se, že to risknu a dojdu až do kláštera Oberschönenfeld. Má tam být pilgrimherberk.

Pár kiláků před klášterem se bouřka rozhodla že už. Během chvilky jsem mokrý durch i přes pláštěnku a tak když lezu do klášterní hospody, vypadám jak hastrman. Seděli tam při svíčkách, protože vypadl proud a do toho se zjevím já. Vrchní mi vysvětlil, že tady nikde žádné spaní není, ala ještě kousek a bude penzion! Jen 15 minut autem! To nebyla informace, kterou jsem chtěl slyšet.

Dal jsme si nealko pivo a promýšlel další postup. Že bych zabušil na fortnu a vyprosil si nocleh u sestřiček v klášteře? Cestou do hospody jsem si všiml různých přístřešků, kde pořádají workshopy apod.. Zašít se někam tam? Po chvilce mě hoši vypakovali, že zavírají a tak jsem v dešti ještě jednou oběhl areál. A paráda! Otevřené teplé záchody! Německy vypucované, předsíňka s topením a sušákem na ruce, to je ono!

Boty jsem vysušil papírovými ručníky, mokrou garderobu rozvěsil po apartmá a byla z toho slušná noc. Jen jsem ze spacáku poslouchal jak venku leje.

To je Camino. Včera v Donnauworth létám duchovně skoro v nebi a dneska skončím na hajzlíku.

Ušel jsem 42 km

Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti v daném místě a ani o většině z nich dopředu nevíte.

Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s lidmi, se kterými si máte co dát.

Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech, spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní zážitky.

Mapy nejčastějších tras a seznam Co s sebou na camino, máte na stránkách tvojesance.cz.

Zdroje:

https://de.wikipedia.org/wiki/Augsburger_Dom

https://www.tvojesance.cz/augsburg-nemecko-jakobusweg/

https://abteioberschoenenfeld.de/