Na Ostbayerischer Jakobsweg jsem hledal razítka a našel odvážnou ženskou

Kolem šesté sklouznu ze stohu, kde jsem spal. V příjemném chládku vystoupám na násep staré železniční trati přebudované na cyklostezku. Sexuální lavička ze včerejší noci je prázdná. Jen krabička od prezervativů naznačuje bouřlivé dění. Bezpečnost především! A pak že dnešní mládež není odpovědná.

Cyklostezka  vede hlubokými bavorskými lesy až k poutnímu místu Bettbrunn. Jde se mi po ní tak pěkně, že přehlédnu odbočku a půl kiláku si zacházím. Ještě že je ráno chládek.

V malé vesnici Bettbrunn si sednu do krásného kostela Sv. Salvátora. Je to staré poutní místo, prý už od 12 století. Jeden z nejkrásnějších barokních kostelů, které jsem zatím viděl. Nádherné fresky na stropě a stěnách orámované bílými štuky jsou krásně sladěné. Působí velmi vzdušně, ne těžce jako barokní kostely u nás.

Stejně tak sochy, kazatelna. Všechno jakoby v pohybu k nebesům. I razítko mají jednoduché, ale švihácké. Mají tu neskutečnou sbírku darovacích svící od různých obcí i jednotlivců. Některé jsou opravdu obří, mají přes metr.

Podél cesty dolů do Stammham poutníky povzbuzují různé obrázky, křížek, dokonce mozaika Santiaga. Příjemné jsou i darovací lavičky, vždy se jménem dárce. Nápisy na nich obsahují požehnání a přání příjemného odpočinku.

V Stammham chytám otevřené malé řeznictví. Za dvě eura si dávám kus sekané a dvě housky. Bože to je dobrota! Sekaná je opravdu z masa, žádná růžová hmota jako z Kauflandu, správně kořeněná a jsou jí skoro 4 centimetry. Housky neboli die Semmel mají snad 20 centimetrů, čerstvé a křupavé. To všechno za 2 EUR! Už vím co v městečkách hledat.

Díky sbírání razítek do kredenciálu lezu do každého kostela při cestě. Má to své výhody:

Fascinuje mě německá praktičnost. Když je kostel už malý, tak k němu prostě přistaví velkou halu. Starý kostelík slouží komorním věcem jako jsou křty nebo ranní mše.

Žádné zbouráme gotický kostelík a postavíme něco lepšího. Citlivě ho zakomponují do nové stavby. Technicky ji postaví z lepených dřevěných vazníků, jaké používají všude kolem na hospodářské budovy, takže k sobě pořád všechno v městečku patří.

Vzpomněl jsme si, že už jsem vlastně něco podobného viděl dva dni zpátky ve Wiesent před Worth an ader Donau, takže je to tady opravdu běžné.

U nového domečku míjím nádherný starý mercedes, nevím proč mi hlavou blesklo že Hitlerův.

Blíží se pomalu večer a jak tak scházím lesním údolíčkem, vidím za Bönfeldem maringotku s odvrtaným zámkem. Zřejmě dřevaři. Že by příležitost na komfortní nocleh? Raději ne. Pokračuji podle potůčku do městečka Pfünz.

V tomhle městečku mají poutníky rádi. To je vidět už při příchodu – travnatá cesta je čerstvě posekaná, nové značky. Došel jsem si do krásného románského kostelíka pro razítko a jak tam tak sedím, přišla ke mě drobná paní. A že prý kde budu dneska spát? Po pravdě říkám že nevím. „Tak budete dneska spát u nás“, rozhodla bleskově.

Vede si mě přes půlku městečka. Jsme jak ten malíř a paňmáma ve filmu Vesničku má středisková. Sotva jí stačím , jak metelí. Mají domek schovaný v krásné zahradě. Za dveřmi mi ukáže kam s batohem a volá" Rupert, wir haben einen Gast, komm her"

Takhle jsem se seznámil s Ritou a jejím manželem Rupertem. Byl to báječný večer. Dal jsem si sprchu, Rita připravila mezitím prima večeři a pak jsme seděli u nich na zahradě pod dozrávajícím vínem. Povídali jsme si o všem možném. Doufám, že se s nimi ještě potkám.

Rupert má kolegu muzikanta z Prahy. Občas za ním jezdí, takže šance je.

Jsem opravdu vděčný Cestě za dary, které dostávám. Ten pocit vděčnosti mi už dlouho chyběl. Při tom stačí jen zastavit a uvědomit si, že jsem právě dostal dárek a poděkovat aspoň v duchu. Doma je člověk ohlušený vším okolo a přestává vnímat, cesta všechno rušivé odmázne.

Možná je to i tím, že mám prakticky elektronický půst – nesleduji nic na mobilu kromě předpovědi počasí a občas mapy. Hlava se tím krásně uvolňuje.

Ušel jsem 34 km

Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti v daném místě a ani o většině z nich dopředu nevíte.

Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s  lidmi, se kterými si máte co dát.

Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech, spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní zážitky.

Mapy nejčastějších tras a seznam Co s sebou na camino máte na stránkách tvojesance.cz

Zdroje:

https://www.tvojesance.cz/tettenagger-k-pfunz-kostel-sv-salvatora-bettbrunn/

https://de.wikipedia.org/wiki/Salvatorkirche_Bettbrunn