Článek
Po noci v kamrlíku hodinového hotelu jsem měl pocit, že už mě na cestě opravdu nic nepřekvapí. Zaplatil jsem čtyřicet eur za přístěnek na košťata bez okna, kde koberec pamatoval císaře pána. Noční zvuky kolem rozhodně nepřipomínaly poutnické rozjímání. Většinou přehlušily i hromy a blesky zvenčí. Ale nepršelo tam, takže dobrý.
Když jsem ráno vracel klíče, musel jsem z rozespalých barmanů téměř páčit desetieurovou zálohu, protože nikdo z nich si nepamatoval, že ji ode mě večer vybrali.
Božská lekce v Babenhausen
Babenhausen
Ono se říká: „Dávej si pozor na to, co si přeješ. Mohlo by se ti splnit“. Mám pocit že přání se během putování plní mnohem rychleji než doma. Uvědomil jsme si, že jsem včera vesmír požádal o :
- suché místo, kde nebude pršet
- bude tma a nikdo mi tam nepoleze
- kde nebudou psi (kvůli zkušenosti s jejich zuby ráno nad Zbraslaví)
V podstatě jsem dostal přesně všechno, o co jsem si řekl! Pán Bůh má fakt pekelný smysl pro humor.
Musel jsem se rozesmát. Připadal jsem si jako figurka v nějaké božské komedii. Kdykoliv jsem si myslel, že už mám všechno pod kontrolou, Cesta vytáhla další kartu a připomněla mi, že scénář píše někdo úplně jiný.
Naštěstí existují věci, které dokážou spravit náladu rychleji než motivační citáty na internetu.
O pár domů dál voněla malá pekárna. Dvě usměvavé pekařinky přede mě postavily obrovský hrnek kapučína a poctivou makovou buchtu. Po prvním soustu jsem Babenhausenu odpustil skoro všechno.
Précl, který velikostí připomínal volant od traktoru, už si musím schovat na oběd.
precl
S plným žaludkem se svět hned zdá veselejší. Cáry ranní mlhy se líně válí nad krajinou. Zahýbám na bývalou železniční trať přestavěnou na cyklostezku, co mizí v dálce v šedobílém oparu. Na jejím začátku jedna šipka, po 5 kilometrech před Kellmünz druhá. Jdu po dlouhém náspu, rovném jako podle pravítka. Mám pocit, že se pohybuji někde mezi skutečností a kulisami Psa baskervillského.
Jen občas v mezeře mezi mlžnými pásy zahlédnu špičku kostelní věže vzdálené vesnice. Objevují se řídké lesíky a zase mizí v mlze. Je ticho, které občas přeruší jen svištění kol osamělého cyklisty. Po několika týdnech osamoceného putování mi ticho připadá stejně přirozené jako vlastní dech.
Kouzlo končí ve chvíli, kdy mi vyklouzla z ruky lahev na vodu. Už mám grif, jak ji za chůze z batohu vytáhnout a zase ji tam vrátit, ale tentokrát se rozkřupla o asfalt. Plast, který mi věrně sloužil několik týdnů, se rozhodl ukončit kariéru.
Vzpomněl jsme si na způsob splnění mého včerejšího přání a poučen už si říkám jen o to, co potřebuji. Nesnažím se perfektně specifikovat co chci. (Taky bych mohl přesně to dostat, že).
Pán bůh mi posílá flašku létajícím talířem
UFO sauna foto Thomas Werts
Jak tak procházím klidnou čtvrtí rodinných domků v Kellmünz, najednou mě něco praští do očí. Myslím, že špatně vidím. Tak se kousek vrátím, přejdu ulici. A je tam pořád. Nad korunami stromů se vznáší létající talíř!
Ne obrazně. Ale fakt. Bílostříbrný kulatý objekt s okénky po stranách. UFo existuje!
Stojím uprostřed chodníku a jen zírám. V hlavě mi běží jediná myšlenka:" Buď jsem se po třech týdnech chůze definitivně přehřál, nebo právě přepisuju dějiny". Objekt vypadá přesně jako kdyby vypadl z časopisu Vesmír. Jen zelení mužíčkové na nerez schůdkách chybí. Podepřený vysokými tenkými nohami trčí k obloze a je tu tak nepatřičný, že od něj prostě nedokážu odtrhnout oči.
V tu chvíli se otevírá zahradní branka a z ní mává a volá usměvavý muž: „Hallo! Kommen Sie!“ Obávám se, že kdyby mě někdo doma takhle lákal do UFO talíře, vzpomněl bych si na zážitek Jeníčka s Mařenkou v perníkové chaloupce a mazal pryč.
Teď jen poděkuji za pozvání a jdu se podívat.
Žádní mimozemšťané se nekonají. Uvnitř talíře se skrývá originální sauna, kterou její majitel Thomas Werts navrhl a postavil vlastníma rukama.
S nakažlivým nadšením mi ukazuje každý detail. Při vyprávění jak celý nápad vznikl mu oči svítí stejně jako oči malého kluka, který právě ukazuje svou nejoblíbenější hračku. Perfektně řemeslně vymazlenou a provedenou. Prostě člověk, který si splnil sen, protože mohl. A má radost, když se o něj může podělit s úplně neznámým poutníkem.
Ufo interier. To uprostřed jsou kamna foto Thomas Werts
Mám novou flašku
Využívám šance a říkám si o novou lahev na vodu. „Ja klar“ (Jo jasně), zmizí v domě a vrací se s novou skleněnou lahví plnou studené vody a než stačím poděkovat, přidá ještě půllitr iontového nápoje na cestu.
Nevěděl o mně vůbec nic. Neznal moje jméno, netušil, odkud jsem přišel, ani kam jdu. Přesto se ke mně choval s takovou samozřejmostí, jako bychom se znali celé roky.
V tu chvíli jsem si uvědomil, že právě kvůli podobným lidem se na Camino pořád vracím. Ne kvůli razítkům do kredenciálu, ani kvůli slavným bazilikám nebo historickým městům. Ty nejhezčí vzpomínky totiž vznikají tam, kde je nečekáte.
Šlapu dál a jen v duchu děkuji. Doručit splnění přání přes UFO, to může napadnout opravdu jen Pána Boha.
Ochsenhausen
Pozdě odpoledne přicházím do benediktýnského kláštera v Ochsenhausenu. Bazilika Sv. Jiří je nádherná, klášter impozantní a všude vůně sena a koní z hřebčince přímo uprostřed kláštera. V klášterní pilgrim froendlich hospodě si dám za 10 EUR pořádný oběd (poutníci tu mají jídlo za půlku), ale na hledání spaní je ještě brzo.
Okolní krajina je jako z pohlednice od pana Lady. Seběhnu z kopečka a u jedné chalupy trhá starší pán maliny Za „Grüß Gott“ mi jich nasype půl klobouku. Bože, ta chuť!
U lesního rybníka Neuweiher nacházím hezké místečko na spaní. Po horkém dnu do něj hupnu na Adama a nechtíc vyděsím nějaké dvě dámy, co se ještě o kousek dál za křovím opalují nebo co.
Při usínání se mi pořád vrací to dnešní boží školení. Když si přeješ, co potřebuješ, naplní se tvoje potřeby.
Když si přeješ co chceš, tak to taky přesně dostaneš, ale úplně přesně. A fakt se ti to nemusí líbit.
Protože právě díky němu jsem objevil UFO, poznal Thomase a znovu si připomněl, že na dlouhé pouti přijdou ty největší zázraky úplně samy. Stačí jim jen dát šanci, aby vás našly.
Chceš vědět, jak putování dopadlo? Zaškrtni nad článkem + Sledovat
Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti a ani o většině z nich dopředu nevíte.
Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s lidmi, se kterými si máte co dát.
Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech, spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili putovat také a pořídili si vlastní zážitky.
Mapy nejčastějších tras a seznam Co s sebou na camino, máte na stránkách tvojesance.cz.
