Podle psychologů kvalitu našich vztahů ovlivňuje naše (ne)zdravé dětství

Jedná se o anglický pojem, využívaný odbornou literaturou, který v češtině můžeme přeložit jako připoutání neboli vazbu k pečující osobě, kterou může být matka, otec, ale také kdokoli, kdo o dítě pečuje. Toto připoutání se formuje v sedmém měsíci života k omezenému počtu osob a vede instinktivně dítě k vyhledávání blízké osoby, která ho svou přítomností může ochránit před blížícím se nebezpečím. Attachment si vytvářejí téměř všechny děti, je to první vztah, který dítě zažije a ovlivňuje jedince v blízkých vztazích i v budoucnu, prakticky po celý život.

Styl připoutání k matce se u jednotlivých dětí liší. Dělí se do čtyř typů, do kterých lze dítě zařadit na základě některého z testů. Nejčastěji používaným je test, který simuluje situaci odchodu matky od dítěte, ponechání ho s neznámou osobou a následném návratu matky, během kterého se pozoruje chování dítěte.

Matka dává dítěti najevo lásku a přijetí, často navazuje tělesný kontakt, reaguje citlivě a včas na potřeby dítěte. Dokáže se s dítětem dorozumět i gesty a pohledy, mají spolu úzkou vazbu. Dítě se cítí v bezpečí, očekává naplnění svých potřeb a důvěřuje matce. Svět je pro něj bezpečný, lidé jsou pro něj všeobecně spolehliví a důvěryhodní. Rádo zkoumá svět a učí se novým dovednostem.

Odtažitý - vyhýbavý attachment

Matka se o dítě stará, ale zachovává fyzický a emocionální odstup. Dítě se jeví jako více samostatné, ale má problémy s emocemi, nerozumí citovým pohnutkám u druhých lidí.

Matka není pro dítě k dispozici stále, dítě se nemůže spolehnout na její permanentní blízkost ať už fyzickou, nebo citovou. Samo pochybuje o sobě, zdali je dostatečně dobré, aby si zasloužilo lásku ostatních, je frustrované a snaží si zajistit pozornost, často se různě předvádí nebo zlobí, aby na sebe upoutalo pozornost. Nemá zájem učit se nové věci, touží po lásce a přijetí.

Matka není dítěti k dispozici tak, jak by potřebovalo, nedokáže ho ochránit před nebezpečím, často je pro něj sama zdrojem nebezpečí, dítě bývá nezřídka týráno. I toto dítě instinktivně hledá u své matky oporu a bezpečí, ale přitom se jí bojí a je vyděšené. Považuje samo sebe jako špatné, které si lásku nezaslouží a ostatní vnímá jako ohrožující a nespolehlivé. Svět je pro něj děsivý. Zájem o zkoumání nových věcí u něj není, chce přežít a k zajištění své moci používá sílu a agresi.

Styl attachmentu má zásadní vliv na citové vazby v partnerských vztazích v dospělosti. Tyto vazby se pozorují ve třech základních rovinách. Jedná se o blízkost, která prozradí, jak moc se dotyčný cítí dobře v intimní blízkosti partnera a jaké problémy jim dělá sbližování. Druhou rovinou je závislost, která vypovídá a snášenlivosti jedince s možnou závislostí své osoby na jiné, nebo naopak, přijetí závislosti druhého na něm samotným. Třetí rovinou je úzkost, nebo míra úzkosti a strachu ze situace, že je partner odmítne, nebo opustí.

Osoby s bezpečným attachmentem se v dospělosti nevyhýbají fyzické blízkosti, je jim příjemná, ve vztahu ji poskytují i přijímají s potěšením. Nedělá jim problém být nějakým způsobem závislý ve vztahu, nebo poskytnout pomoc závislému, takže třeba v případě nemoci s láskou pečují, nebo se nechají operovávat. Neprožívají úzkosti z opuštění partnerem, důvěřují mu a nemají strach z partnerovy potřeby separace. Upřímně a otevřeně sdělují své emoce a potřeby, dokáží se sladit s potřeby partnera a vzniklým problémům se nevyhýbají, ale řeší je. Vytvářejí pevnější, dlouhodobější a kvalitnější vztahy milenecké i partnerské. Jsou z nich milující a starostiví rodiče, kteří se bez problémů sladí s potřebami svého dítěte a vytváří s ním bezpečný attachment.

Lidem s vyhýbavým attachmentem není příjemná důvěrná blízkost. Od partnera jsou citově odtažití a přirozená intimita ve vztahu pro ně znamená ztrátu nezávislosti. Jsou nedůvěřiví, nechtějí být na partnerovi závislí a zároveň nestojí o to, aby byl kdokoliv závislý na nich. V celkově chladné komunikaci nemluví o emocích, vyhýbají se konfliktům, neřeší je, až nakonec vybuchnou. Nutí se být soběstační, jejich emoční škála je úzká. Milují svoji nezávislost a obavy z opuštění partnerem si nepřipouštějí. Jako rodič je pro dítě emocionálně nedostupný a separovaný. S potomkem pravděpodobně vytvoří vyhýbavý attachment.

Člověk s úzkostným attachmentem je v partnerských vztazích nejistý a stále bojuje s obavami z odmítnutí a opuštění. Vyžaduje nekonečné ujišťování o partnerské lásce, touží s partnerem splynout, přecitlivěle a vztahovačně reaguje na různé projevy partnera. Špatně komunikuje a nepřipouští si vlastní odpovědnost ve vztahových problémech, obviňuje ostatní a ve své silné emocionalitě je často hádavý a podrážděný. Stále se vrací k problémům z minulých vztahů, které prolínají do vztahu současného. Řeší strach, bolest, hněv a odmítnutí. Je nepředvídatelný a náladový. Tento jedinec vytvoří i se svým dítětem nejspíše úzkostný attachment.

Nedořešená traumata z dětství a dospívání u osob s dezorganizovaným attachmentem se projevují strachem na děsivé a traumatické vzpomínky. Citovou blízkost netoleruje, své emoce nereguluje, je agresivní. Vztahová nefunkčnost a zneužívání z dětství se promítá do dospělého života, odtahuje se od ostatních, aby se vyhnul bolesti a propadá do depresí. Jeho chování je antisociální, postrádá empatii a lítost, je narcistický a neuznává žádná pravidla. Životem ho provází drogy a kriminální činnost. Svým dětem pravděpodobně připraví dětství plné hněvu, strachu a týrání v dezorganizovaném attachmentu.

Vzory attachmentu se předávají z jedné generace na druhou. Děti se vazbám učí od rodičů a v dospělosti zase učí další generaci. Vaše historie připoutání hraje klíčovou roli při určení vztahů partnerských a vztahu ke svým dětem. Pokud vaše dětství nebylo nejrůžovější, zkuste se vyrovnat s negativními zážitky a vnitřně je vyřešit, ať jste lepšími rodiči, než byli ti vaši.

Zdroje

1) Four styles of adult attachment

https://evergreenpsychotherapycenter.com/styles-adult-attachment/

2) Attachment

https://www.pravonadetstvi.cz/odbornici/attachment/

3) Diplomová práce - Citová vazba k rodičům (attachment) v rané adolescenci a její souvislosti s poruchami chování

https://theses.cz/id/aqbf5i/400466