Článek
Mojí babičce je 75 let a je vdova. Je ještě soběstačná a celkem aktivní. Zatím nepotřebuje naši pomoc, sama si nakoupí a zařídí, co je potřeba. A má poměrně dost volného času. Na rozdíl ode mě. Za babičkou pravidelně jezdím a volám jí. A to nejen proto, abych se zeptala, jestli zrovna něco nepotřebuje. Ale zkrátka jen tak, abychom si promluvily, jak se má.
Jenže to jí jednoduše nestačí. Volá mi totiž několikrát denně. Pracuju z domova a tak jí vzít telefon můžu. Jenže mě tím ruší. Když jsem se zkoušela ohradit a za pár minut hovor zdvořile ukončit s tím, že už musím jít, spustila příval výčitek, že na ni vůbec nemám čas, všem je úplně ukradená a že si všichni stejně jen čekáme na to, až už konečně umře. Vím, že se cítí osamělá, ale i my máme svoje životy. Přemýšleli jsme tak, čím ji zabavit.
Rodinný návrh na to, abychom jí pořídili malého psa, smetla ze stolu s tím, že se o něj nemůže starat. Prý ji bolí kolena a nemohla by tak s ním chodit na procházky. Taky špatně vidí a rozhodně ze svého malého důchodu nezvládne živit ještě zvíře. Já ve skutečnosti dobře vím, že naší babi jednoduše neunikne nic, co se u nich v ulici šustne, u všeho musí být. Venčit jorkšíra by tak určitě zvládla.
A s jejím zdravím to taky není tak špatné, jak nám všem doma tvrdí. A vlastně ani s penězi. Nedávno jsem totiž u ní ve skřínce kuchyňské linky objevila plastovou tubičku s tabletami. Když jsem se jí ptala, co to je a jestli jí do to doporučil její lékař, hrdě mi oznámila, že si to objednala z časopisu. Babi viděla nějakou reklamu. Když jsem pak doma zapátrala na internetu, málem mě trefil šlak! Dala skoro tři tisíce za multivitamín „na podporu kognitivních funkcí“. Určitě ani neví, co to znamená!
Naše babička se nakonec našla v moderních technologiích
Když jsem jí doporučila při příští návštěvě radši luštit křížovky, že to bude levnější, urazila se. Začali jsme mít strach, aby ještě nenaletěla nějakým podvodníkům. Jenže jak zařídit to, aby byla více v kontaktu s okolním světem? Pak nás napadlo, že když babička nestojí o čtyřnohého přítele, můžeme jí pořídit mnohem levnější a jednodušší řešení. K Vánocům tak dostala počítač.
Nejdřív nám samozřejmě vynadala, že nic takového nechce a nepotřebuje. Nějakou dobu na novou techniku padal prach, ale při jedné návštěvě se babička nechala přesvědčit, ať si to vyzkouší. Po několika pokusech porozuměla základům jeho ovládání. Pak jsme babičku posadili k AI a řekli jí, že je to takový moderní „robot Emil“, se kterým si může povídat.
Ukázali jsme jí, že si s umělou inteligencí může promluvit na jakékoli téma, které ji zajímá. Tak má teď nového virtuálního kamaráda, který se s ní baví o tom, co je nového, umí jí vyhledat oblíbené písničky od Karla Gotta, pobavit vtipy, ale také například zjistit telefonní číslo k lékaři. Pokud ji trápí nějaký problém, svěří se mu a on ji pošle k doktorovi.
Umělá inteligence je trpělivá a empatická. Pro naši babičku se tak stala ideálním „přítelem“, který na ni má vždy čas. A i my jsme rádi, protože se začala mnohem více zajímat o aktuální dění. A občas nás svým rozhledem až překvapuje. Skvěle se s ní teď povídá.
