Článek
Začátkem roku 1945 spěla situace na evropském bojišti neodvratně k porážce nacistického Německa. Německá ofenzíva v Ardenách vyla odražena a západní spojenci mohli opět začít postupovat. Z východu se zase blížila Rudá armáda. Pro spojenecké plánovače bylo v tuto chvíli důležité nalézt takovou strategii, která neumožní Německu ani chvíli oddychu a nedá u čas na přípravu dalších obranných postavení.
Výše uvedené zní jako samozřejmost, v tomto případě to však mělo důležitost zcela zásadní. Nešlo totiž jen o vybudování překážek spojeneckému postupu ve směru na Berlín nebo do průmyslového srdce Německa. Vedení nacistického Německa mělo v plánu využít Alp a vytvořit z nich v Bavorsku nedobytnou horskou pevnost, kterou by fanatičtí obránci mohli účinně bránit po dlouhou dobu. Dne 8. února 1945 překročila sovětská vojska Odru a dostala se do vzdálenosti asi 70 km od Berlína, německá armáda ale stále vzdorovala a dokázala postup Rudé armády zpomalit.
Britské vojenské velení zpracovalo v tuto dobu analýzu situace, ve které si mohl Winston Churchill přečíst následující: pokud se Sovětům podaří německou obranu prolomit, německý odpor se zhroutí zhruba v polovině dubna. V opačném případě by se ale podle zprávy mohla válka protáhnout až do listopadu. V této situaci bylo rozhodnuto o „oprášení“ plánů tzv. operace Thunderclap z roku 1944 na masivní letecký úder proti městům na východě Německa.
Proč masivní útok na město?
Důvody, proč provést útok na město v takovém rozsahu, byly komplexní a zahrnovaly několik úrovní. V první řadě šlo o podporu sovětského postupu. Drážďany byly významným železničním i silničním uzlem, přes který putovaly zbraně, materiál i vojska při přesunech do oblasti bojů. Bombardování Drážďan mělo Sověty podpořit tím, že tento dopravní uzel zcela vyřadí z činnosti. Britové měli přitom na paměti mimo jiné i to, jak v roce 1940 způsobilo masivní bombardování anglického Coventry kolaps kritické infrastruktury s důsledky, které překonaly dokonce i bombardování průmyslových kapacit.
Počítáno bylo i s masivní uprchlickou vlnou, která měla způsobit další ucpání komunikací a znemožnění nebo omezení jejich vojenského využití. V neposlední řadě mělo mít bombardování i psychologický efekt, znásobený navíc dalším sovětským útokem z východu. V průběhu jaltské konference na začátku února byly plány diskutovány se sovětským velením, které žádalo západní spojence právě o útok na německou infrastrukturu. V tomto kontextu se mluvilo především o Berlínu a Lipsku, Winston Churchill ale ve svých pamětech zmiňuje, že v průběhu jaltské konference se jej Stalin přímo ptal, proč nebyly bombardovány Drážďany. Churchill odpověděl, že útok je na spadnutí.
Průběh leteckého útoku
Podle původních plánů měl útok začít 13. února náletem amerických letadel 8. Letecké armády. Špatné počasí nad Evropou ale Američanům znemožnilo vzlétnout a začátek operace se posunul do nočních hodin. Noční bombardování bylo doménou Britů a ti se chystali zaútočit ve dvou vlnách. Ta první, sestávající z 244 těžkých bombardérů typu Lancaster, začala odhazovat pumy ve 22:13 a celkem došlo ke shození 881 tun tříštivých a zápalných bomb.
Druhá útočná vlna dorazila nad Drážďany (nyní již zdaleka viditelné kvůli zuřícím požárům) v čase 01:21. Dalších 529 Lancasterů shodilo 1800 tun bomb a již tak velkou zkázu dále rozšířilo. Další den, tedy 14. února, hned po rozednění odstartovalo k útoku na Drážďany 431 létajících pevností B-17 ze stavů 1. bombardovací divize americké 8. letecké armády. Dým stoupající nad město po nočních náletech Britů byl zdaleka viditelný. Bomby o celkové hmotnosti 771 tun shodilo celkem 316 bombardérů, další špatně identifikovaly cíl (bomby tak padaly i na Prahu nebo Plzeň).
Další nálet potom provedla 1. bombardovací divize o den později. Jejím primárním cílem byla továrna na syntetická paliva u Lipska, kvůli zatažené obloze byla ale přesměrován na Drážďany coby sekundární cíl. Součástí útoku na Drážďany byly též útoky stovek dalších spojeneckých letadel na továrny v Magdeburgu, v Chemnitz a na další cíle v Sasku. Tyto vedlejší útoky měly své vlastní cíle, ale současně sloužily i jako prostředek k zahlcení německé protivzdušné obrany. Ta již však byla velmi slabá a při vlastních náletech na samotné Drážďany ztratili Spojenci pouze sedm bombardérů (šest britských a jeden americký), z toho tři zasáhly pumy padající z jiných letadel nad nimi. Luftwaffe díky stovkám doprovodných stíhaček vůbec nedostala příležitost na bombardéry zaútočit.
Jak to vypadalo na zemi?
Pro samotné Drážďany bylo bombardování totální apokalypsou. Celé oblasti města byly naprosto zničeny a požáry, které bombardování zažehlo byly tak silné, že vytvářely doslova ohnivý vír nasávající vzduch z okolních oblastí. Řada lidí se proto umírala na udušení i ve velké vzdálenosti od vlastních požárů.
Celkem bylo zcela zničeno na 78 tisíc domů, téměř 28 tisíc dalších bylo neopravitelně poškozeno a dalších 65 tisíc bylo poškozeno. Počet obětí byl zpočátku odhadován na 25 tisíc, posléze snížen na 21 895. Z toho 6 865 lidí uhořelo přímo na náměstí Altmarkt. Těla obětí byla při různých stavebních a zemních pracech nacházena v Drážďanech ještě v roce 1966 a nejnovější oficiální údaj zní 22 700 až 25 000 obětí.
Poválečná kontroverze
Bombardování Drážďan bylo samozřejmě využito německou propagandou podrobeno ve zbytku války. Důležitější ale je, že kritice čelilo přímo v západních zemích, a to prakticky ihned po válce. Kritika se opírá především o tvrzení, že Drážďany měly malý vojenský význam, a dokonce se objevují nařčení z válečného zločinu. Stejně jako v případě řady jiných válečných událostí jde však o to, že retrospektivní pohled nebere v potaz celkový kontext a především nejistotu, se kterou spojenecké vojenské velení i politické vedení muselo počítat. Rizika, která dnes lidé vůbec neberou v potaz, neboť se nerealizovala, byla v té době zcela reálná a bylo nutno s nimi počítat.
Závěrem
Bombardování Drážďan ve dnech 13.-15. února 1945 představuje nejstrašnější nálet uskutečněný během Druhé světové války v Evropě. Z celkového pohledu jej však překonalo svržení atomové bomby na Hirošimu a také nejděsivější nálet vůbec: útok na Tokio v noci z 9. na 10. března 1945, který si vyžádal na 100 tisíc mrtvých.
Stopy po útoku na Drážďany jsou dobře patrné i dnes, jak se může přesvědčit každý návštěvník tohoto města ležícího nedaleko českých hranic. Snahy o revizi historie a interpretaci náletu coby válečného zločinu jsou dnes již poněkud zbytečné. Nelze se oprostit od kontextu, v němž proběhl. Jednoznačně by nám ale Drážďany (a nejen ony) měly sloužit jako memento a varování. Bohužel se zdá, že nevyslyšené.
Zdroje
1) Why Was Dresden So Heavily Bombed?
2) Apocalypse in Dresden, February 1945
3) Bombing of Dresden
