Článek
Který patriot by si nepřál, aby historie jeho národa byla slavná, významná a sahající hluboko do minulosti? Česká historie je zatím jen krátká, ale předchůdci našeho státu (ať už šlo o Československo nebo Rakousko-Uhersko) měli historii mnohem rozmanitější a zajímavější. A Češi toužili po té své. Snad největší událostí našich dějin tak byl okamžik, kdy byly náhodně objeveny rukopisy, jejichž vznik byl datován až do 9. století. Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský se staly senzací a chloubou našeho národa. Jenže se už brzy začalo proslýchat, že nejde o nic jiného než padělky. A spor o ně brzy nabral na obrátkách.
Fascinující objev rukopisů
Češi hledali své místo ve světě, ale kvůli tomu, že náš národ vždy patřil pod nějakou větší mocnost, nebylo to snadné. Když byl ale v září roku 1817 ve věži kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem náhodou objeven Rukopis královédvorský, byla to obrovská událost, která na dlouhé desítky let ovlivnila náš národ a podnítila hrdost Čechů na naši dlouhou historii. Objevitel rukopisu Václav Hanka se v dnešním slova smyslu stal celebritou a o rukopisech vedly zasvěcené debaty přední osobnosti v čele s Josefem Dobrovským a Františkem Palackým.
Krátce nato byl na zámku Zelená Hora objeven i Rukopis zelenohorský (původně se mu říkalo Libušin soud) a tehdejší zarytí propagátoři češtiny podruhé zajásali – ukázalo se totiž, jak je náš jazyk starý a důležitý. Vždyť rukopisy měly pocházet ze 14. století, ale možná už z 9. století. Obsahovaly fragmenty básní, podporovaly národní sebevědomí, básně byly propracované a přesně odpovídaly středověkému stylu básnířství. Češi tak jásali. Ale ne na dlouho.
Už brzy po objevu rukopisů se objevily kritické názory, které začaly zpochybňovat jejich pravost. V čele kritiků stál Josef Dobrovský, který už v roce 1824 nastínil, že jde o falzifikáty. Ovšem historik a spisovatel František Palacký byl opačného názoru a veřejnost, lačná po nezastupitelném místě češtiny ve světě, věřila spíše jemu. A tak začala vznikat různá literární díla inspirovaná právě Rukopisem zelenohorským a Rukopisem královédvorským a i na konci 19. století se o Rukopisech hovořilo jako o fascinujícím dokladu české pokročilosti a potvrzení důležitosti české kultury.
Jenže pak se do sporu o pravost rukopisů vložili filosof Tomáš Garrigue Masaryk, bohemista Jan Gebauer a historik Jaroslav Goll, a díky jejich usilovnému bádání se ukázalo, že jde pravděpodobně o padělky, které vznikly jen krátce před svým údajným objevením. Tedy žádné fascinující památky ze středověku – obyčejné podvrhy.
Boj o historii národa
Dodnes se vědci neshodli, jestli jsou Rukopisy pravé nebo jde o padělky. Většina odborníků tvrdí, že je sepsali právě jejich objevitelé a pak jen předstírali, že je našli. Jejich cílem přitom nebylo získat slávu, ale chtěli podpořit národní uvědomění a ukázat, že čeština je důležitá a vždy byla – chtěli podpořit českou kulturu. Leckdo tomu proto dodnes věří.
A v naší historii nešlo o zdaleka jedinou takovou událost. Dokonce to vypadá, že Češi si v různých mystifikacích doslova libují. Například začátky již zmíněného Járy Cimrmana byly také velkou mystifikací a Jan Svěrák a Ladislav Smoljak se zprvu tvářili, že skutečně objevili zapomenutého českého génia. Vzápětí to inteligentnější části publika došlo a hry o Járovi Cimrmanovi jsou neskutečně populární dodnes. Ale to jen dokazuje, jak rádi ohýbáme svou historii a hledáme v ní to, co nikdy neexistovalo. Zkrátka chceme cítit trochu té národní hrdosti.
Alternativní české dějiny
Možná jste zaznamenali, že lidé řadící se na současnou českou alternativní scénu o sobě prohlašují, že jsou občany Československa a že žádná Česká republika neexistuje – a tak se nemusí řídit ani jejími zákony. Může se nám to zdát úsměvné, ale je to další příklad mystifikace a doslova padělání naší historie.
Takové překroucení historie je známé i z různých televizních dokumentů, které mohou nenápadně stranit jedné straně, zatímco druhou upozaďují (velmi typické je to pro dokumenty popisující druhou světovou válku, případně jiné válečné konflikty). Ale často se takové postupy objevují i v literatuře. Pořídíte si například historický román a žasnete, jak to v těch dávných dobách chodilo - ale už nevíte, kolik si toho spisovatel vymyslel. Typickou ukázkou je románová série Ten, který bude od Vladimíra Macury, která se odehrává v době národního obrození – základní osa příběhu se skutečně drží historických reálií, ale mezi nimi je mnoho smyšlenek. A je jen na vás, jestli jim uvěříte a budete je v dobré víře šířit dál.
A někdy si historické texty vypůjčí i současné osobnosti, vše překroutí podle svého a pak veřejnosti svou verzi předloží jako jedinou pravou pravdu. Typickým příkladem bylo prohlášení bývalého prezidenta Miloše Zemana, který řekl, že významný novinář Ferdinand Peroutka napsal článek s názvem „Hitler je gentleman“. Leckdo tomuto výroku mohl rázem uvěřit a díky tomu došlo k dalšímu padělání české historie. Ve skutečnosti Peroutka takový článek totiž nenapsal a celý spor došel až k soudu, podle nějž se měl Zeman vnučce Peroutky omluvit (a neomluvil – udělal to za něj stát).
Je česká historie padělaná?
Možná teď sami pochybujete, co je v naší historii pravda a co lež. Jak to poznat? A dá se to vůbec poznat? Padělaná historie se míchá se skutečnou historií a jen málokdo dokáže odhalit, co se skutečně stalo, a co už někdo kdysi dávno vymyslel. Příkladem jsou právě známé Rukopisy, jejichž pravost byla už dávno vyvrácena, ale přesto se o nich stále často diskutuje. Možná je na čase konečně revidovat i historii druhé světové války, vždyť kdo ví, že Češi bojovali po boku Němců u Stalingradu a jako průmyslové centrum se podíleli na válečné mašinérii třetí říše?
Zdroje
1) Mystifikace (nejen) v české literatuře 20. století
https://theses.cz/id/i6vsxd/7604958
2) Z bojů o Rukopisy – Tomáš Garrigue Masaryk
Vydáno: 2004, Masarykův ústav AV ČR, Ústav T. G. Masaryka
3) František Emmert: Češi ve Wehrmachtu
Vydáno:2005 ISBN 978-80-7021-805-1
4) Protektorát Čechy a Morava: Vyrabovaná Hitlerova zbrojírna