Článek
Letošní summit skupiny BRICS v ruské Kazani se navenek prezentoval jako důkaz fungující spolupráce mezi jejími členy a také rostoucí atraktivity skupiny pro další země. Pět zakládajících členů, tedy Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika, formálně přivítaly členy nové. Těmi jsou Egypt, Etiopie, Írán, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Pojďme se ale podívat na to, jak se navenek prezentované úspěchy potkávají s realitou.
Základní možnost porovnání nabízí rozdíly v počtu obyvatel žijících v zemích BRICS, resp. G7 (Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Spojené království a Spojené státy). Zatímco země BRICS představují 40 % světové populace a 26 % globálního HDP, země G7 představují 10 % světové populace a 27 % globálního HDP. Z toho je poměrně patrné, že země skupiny G7 jsou výrazně „bohatší“ ve smyslu HDP/osobu.
Řekněme ale, že ve srovnání absolutních čísel se může BRICS skupině G7 rovnat. Pod pojmem „západ“ ale nemyslíme jen země skupiny G7. Předně je třeba zahrnout I ostatní země EU, která se koneckonců summitů G7 aktivně účastní, včetně České republiky), Austrálii apod. Podíl západu na globálním HDP tím ještě výrazně vyroste. Mnohonásobně vyšší je potom ekonomická síla vztažená na obyvatele.
Nedůvěra v proklamovanou zářnou budoucnost skupiny BRICS ale nepramení ani tak z aktuálních ekonomických ukazatelů, byť je z nich patrné, že dohánění západu bude ještě hodně dlouhé. Hlavní problémy BRICS jsou dva. Tím prvním je špatný stav některých jeho významných ekonomik. Tím druhým potom heterogenita celé organizace.
Špatná ekonomická situace klíčových členů
S dlouhodobou ekonomickou krizí se nyní potýká Čína, tedy naprosto klíčový člen BRICS, bez kterého by vůbec nebylo možné tuto organizaci považovat za významného globálního hráče. Čína totiž představuje asi 70 % HDP celé skupiny BRICS. Čína je ale v situaci, kdy její nepříznivá demografická situace bude ještě několik desetiletí z velké části diktovat vývoj ekonomiky. Další významný hráč, tedy Rusko, je v situaci, kdy 40 % svého již tak relativně malého HDP využívá pro zbrojení a jeho ekonomika je taktéž ve velmi špatném stavu, což již začínají přiznávat i někteří vysocí představitelé režimu.
Trochu jiná situace je v Indii, která nedávno překonala Čínu jakožto nejlidnatější země světa. Indie má v současnosti příznivou demografii a rostoucí ekonomiku. Právě zde se ale dostáváme k zásadnímu problému celé skupiny BRICS, kterým je jeho nejednotnost, resp. dokonce protichůdné zájmy.
Vcelku jasné srovnání nabízí i porovnání tržní kapitalizace akciových trhů v zemích BRICS se západem. V roce 2024 činí pro země BRICS tato hodnota 26.03 bilionu dolarů dohromady. Jen americké akciové trhy (NASDAQ, NYSE) přitom mají tržní kapitalizaci 55.25 bilionu dolarů. K tomu je třeba připočítat tržní kapitalizaci dalších „západních“ akciových trhů jako je Euronext, Londýnská či Tokijská burza apod. K americké hodnotě tak přibyde dalších asi 20 bilionů dolarů. To se potom samozřejmě odráží i v hodnotě indexů jako je S&P 500 apod.
Protizápadní narativ jako jediné pojítko
Země skupiny BRICS mají ve skutečnosti jednu jedinou společnou věc, kterou je touha po nahrazení systému v režii amerického dolaru systémem vlastním. Proto se také činnost BRICS omezuje de-facto pouze na politická prohlášení a neurčité vize. Za 15 let své existence nepřinesl BRICS např. žádnou významnou zónu volného obchodu mezi klíčovými členy.
Je to přitom naprosto logické, ve skupině jsou země, jejichž zájmy jsou naprosto protichůdné. Jako první dvojici lze uvést Čínu a Indii. Mezi těmito dvěma nejlidnatějšími zeměmi ve skutečnosti čas od času panuje dokonce tak silné politické napětí, které hrozí přerůst ve vážnější konflikt. Indie se netají ambicí nahradit Čínu na pozici hlavního konkurenta USA, neboť je na rostoucí trajektorii a má k tomu aktuálně lepší předpoklady než Čína. Pro tu je z podstaty věci tato snaha ohrožující. Indie proto nikdy nemůže přijmout čínské vedení a nahrazení dolaru yuanem jakožto hlavní světové měny by pro ni bylo ve skutečnosti mnohem horší.
Stejně tak je prakticky nemožné představit si spolupráci Saúdské Arábie a Íránu. Tyto dvě země spolu na Blízkém východě vedou dokonce proxy-válku. V tom tkví zásadní rozdíl mezi kolektivním západem a zeměmi BRICS. Západ je ochoten přijmout americké vedení a dolar. Země mají stejné obecné cíle a pohled na budoucnost světa. Stejně tak i přes občasné neshody nehrozí žádná vážnější roztržka, např. v podobě ozbrojeného konfliktu. To všechno znamená pro západ výhodu, která ještě nějakou dobu zůstane platná. A nezmění na tom nic ani druhé funkční období Donalda Trumpa, byť bude nepochybně velmi turbulentní.
Zdroje
1) The 2023 G20 Summit: A deepening rift heralding an uncertain future
2) The Global Clout of the New BRICS
3) An Evolving BRICS and the Shifting World Order
4) Komparace akciových trhů zemí BRICS, Denisa Rybářová, bakalářská práce
