Článek
Kupónová privatizace je definována jakožto privatizační metoda, v jejímž rámci občané státu dostanou možnost levného nákupu, případně obdrží zdarma tzv. kupónové knížky s určitým počtem tzv. kupónů, za které mohou následně získat vlastnický podíl v kterékoli státem vlastněné společnosti.
V Československu a později v Česku, ale i v některých dalších zemích střední a východní Evropy, jako bylo Rusko či Polsko, se stala nástrojem ekonomické transformace. Konkrétně v Česku si kladla za cíl převést do soukromých rukou státní firmy, které nebyly efektivně spravované.
Mělo se tedy jednat o mechanismus, který plánované hospodářství pomůže přezrodit v tržní ekonomiku a umožní vznik demokracie, přestože dnes již víme, že plány na ekonomickou transformaci měli i samotní komunisté. Celkový objem privatizovaného majetku v první vlně kupónové privatizace činil ohromujících 155 miliard korun. Jen první vlny se účastnilo 8,5 milionu lidí.
V naší zemi probíhala ve vlnách dvou, a to v letech 1992 až 1994. Každá obsahovala předkolo pro investiční fondy a několik kol pro běžné občany. Pověstným „otcem zakladatelem“ se stal ekonom Dušan Tříska. Jak celý proces probíhal? Každý občan si v té době měl možnost zakoupit výše zmíněnou kupónovou knížku a kolek v hodnotě 1000 korun a tím se zapojit do směny investičních kupónů za akcie podniků. Nákupem kupónové knížky se člověk stal takzvaným DIKem, tedy držitelem investičních kupónů.
Jak probíhala kupónová privatizace v Česku
V současné době již Světová banka vydala obecné doporučení pro země, ve kterých je stát dominantní vlastník podnikové báze, aby využily jiné způsoby privatizace státního majetku. „Kupónovka“se totiž ukázala nepříliš efektivní. Což se prokázalo i u nás, kde budí i po třech dekádách emoce. Ostatně mezi její odpůrce se otevřeně zařadil třeba i někdejší prezident Miloš Zeman.
Na kupónové knížce coby vstupence do světa akcionářů se dalo i pohádkově zbohatnout. Právě kupónová privatizace tak zrodila i první skutečné tuzemské novodobé miliardáře v čele s Petrem Kellnerem, jehož majetek se odhaduje na čtvrt bilionu korun.
Dalším úspěšným mužem této éry se stal Radovan Vítek, český podnikatel, který v současné době vlastní realitní impérium CPI Property Group. Tyto stěžejní postavy se podle ekonomů zasadily o akumulaci bohatství, což byl jeden z cílů šokové transformace ekonomiky. Experiment nicméně měl i svou odvrácenou stranu. Mnozí se stali oběťmi podvodu jedné z nejznámějších postav rodícího se divokého kapitalismu – Viktora Koženého.
Velká většina lidí totiž prodala kupóny privatizačním fondům, které se staly hybateli i vítězi celé této procedury. Byly totiž vůbec největšími vlastníky bývalého státního majetku. A jedním z nich byly i Harvardské investiční fondy, za nimiž stál právě Kožený. O kupónové knížky ostatně zpočátku přílišný zájem nebyl. Mnozí, jak dokládají dobová svědectví, v zásadě netušili, co od celé akce vlastně čekat.
Až se objevily Harvardské fondy, které do té doby nevídanou masivní reklamní kampaní lákaly na vyplacení desetinásobku vložené investice. Kožený tehdy s profesionálním úsměvem ujišťoval investory, že se o své vklady rozhodně nemusejí obávat. Namísto toho se fondy staly spíše zosobněním slova „tunelování“.
Co byly Harvardské fondy
Po spojení celkem šesti Harvardských investičních fondů a společnosti Sklo Union Teplice vznikl v roce 1996 Harvardský průmyslový holding, který měl asi 240 tisíc podílníků a zanedlouho skončil v likvidaci. Kožený z něj ovšem společně se svým společníkem vyváděl peníze, za což byl v roce 2010 také odsouzen.
Na kupónové privatizaci tak podle dnešních odhadů vydělal asi 65 miliard korun. A ty neváhal přeměnit v četné luxusní nemovitosti. Před spravedlností se ovšem podnikatel ukrývá doposud. A to na Bahamách. Karibský ostrovní stát totiž hledané osoby nevydává, a to i přesto, že Viktor Kožený byl obviněn nejen v Česku, ale i v USA.
Sám se roky hájí tvrzením, že mu toho z miliardového impéria mnoho nezbylo. Údajně ho o něj připravily jak tři manželky, tak i pětice dcer. Média však přišla mimo jiné i s informací, která se na veřejnost dostala po druhém soudním procesu, kdy se z vytunelovaných 20 miliard korun povedlo obstavit jen 100 milionů, že značná část majetku patří Koženého matce.
A i jeho potomci si žijí spíše nad poměry. Lze tak jen spekulovat o možné účelovosti přepisu majetku a o tom, kam zmizely jen těžko uvěřitelné sumy. Kupónová privatizace tak bezesporu zanechala v novodobé historii výraznou stopu a bez nadsázky změnila společnost. Stala se totiž nejen možnou „vstupenkou“ ke zbohatnutí, ale i přístupem ke svobodě a zosobněním posunutí hranic podnikání i myšlení.
Dnes podle aktuálních informací v Centrálním depozitáři cenných papírů (CDCP) stále zůstává přes 700 tisíc nezařazených účtů, ke kterým se majitelé nehlásí. Přitom akcie na těchto účtech dosahují hodnoty několika miliard korun.
Zdroje
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/tricet-let-od-kuponove-privatizace-prinesla-efektivni-trh-ale-i-pojem-tunelovani-28475
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/ekonomika/genialni-nebo-jen-sporny-tah-kuponova-privatizace-dodnes-nazorove-rozdeluje-106483
MYANT, M. 2013. Tranzitivní ekonomiky: politická ekonomie Ruska, východní Evropy a střední Asie. Vyd. 1. Praha: Academia, 577 s. XXI. století. ISBN 978-80-200-2268-4.
PROKOP, Milan. 1991. Kupónová metoda velké privatizace. Praha: ASCO, 31 s. ISBN 80-853-7714-4.
RICHTER, Tomáš. Kuponová privatizace: a její vlivy na správu a financování českých
akciových společností. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2005. 132 s. ISBN 80-246-1012-4
SPĚVÁČEK, Vojtěch a kol. Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty. Praha: Linde, 2002. 525 s. ISBN 80-86131-32-7
ŠULC, Zdislav. 2002. Vize a skutečnost české transformace: k historii sporů o strategii přechodu k tržní ekonomice 1989-1999. Praha: Národohospodářský ústav Josefa lávky, 153 s.
Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 5/2002. ŠVEJNAR, Jan. Strategie ekonomické přeměny Československa. Praha: Lidové noviny, [1990]. 46 s. Archy; Sv. 4. ISBN 80-7106-008-9
TŘÍSKA, Dušan et al. Kupónová privatizace: sborník textů. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2002. 151 s. Ekonomika, právo a politika; č. 13/2002. ISBN 80-86547-02-7
ŽÍDEK, Libor. 2006. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, ix, 304 s. ISBN 80-7179-922-X
