Článek
Zákonným platidlem se euro stalo v roce 2009. Oficiálně to bylo k 1. lednu tohoto roku. Tehdy se měna přepočítala v neodvolatelně stanoveném směnném kurzu, kdy 1 EUR odpovídalo 30,1260 SKK.
Slováci tak za sebou mají na rozdíl od České republiky už poměrně dlouhou zkušenost s oficiální měnou Evropské unie. A mohou tedy po bezmála 15 letech rekapitulovat a hodnotit přínosy. Výhody členství v eurozóně dle slovenských ekonomů totiž jednoznačně převažují. A i veřejnost je v tomto ohledu dokonale zajedno, ve veřejném prostoru zkrátka neexistuje prostor pro debatu, která by zavedení nové měny zpochybnila.
Horlivým zastáncem takové změny se tehdy doslova přes noc stal i Robert Fico se svou vládou, která nahradila v roce 2006 vládu Mikuláše Dzurindy. Samotný Fico přitom původně chtěl euro zrušit, intervence odborníků z Národní banky Slovenska ale splnila svůj účel a politik tedy obrátil. V této rétorice ostatně znovuzvolený premiér pokračuje, ačkoli se dnes netají spíše svým příklonem k Rusku než k Evropské unii.
Již za vlády Ficova předchůdce Dzurindy bylo tedy vzhledem k plánovanému přijetí eura nutné připravit hospodářskou politiku, která zabezpečí dynamický a udržitelný růst ekonomiky. Reformy se tak dotkly primárně sféry zdravotnictví, důchodů a daní. Stejně tak bylo nutné realizovat reformu sociálního systému a trhu práce, školství, veřejné správy či řízení veřejných financí. Prakticky většina z nich však nakonec nepřinesla zhoršení životní úrovně obyvatel Slovenské republiky.
Jaké výhody přineslo Slovensku euro
Na Slovensku je naopak jasně patrno, že nová měna napomohla k ekonomické prosperitě, přitáhla řadu investorů a výrazně zlepšila životní úroveň běžných Slováků. K výhodám, které nelze opominout, se přidává také jednoduché cestování bez nutnosti výměny valut a srozumitelnost cen. Přednosti tak v praktickém využití zřetelně převyšují nedostatky.
Za velmi důležité se pokládá i odstranění transakčních nákladů na výměnu slovenských korun a zároveň i zánik velké části kurzového rizika. Díky tomu se země stala atraktivní pro zahraniční investory. Mimo to došlo i k významnějšímu rozvinutí obchodu se zeměmi eurozóny v případě malých a středních podniků. Exportérům euro přineslo větší stabilitu a výrazně zjednodušilo plánování.
Vlastní měna je pro tuto zemi méně výhodná, jelikož Slovensko je poměrně malé a obdobně malá je také měna samotná. Pro celý stát je tedy jednoznačně výhodnější stát se součástí většího celku, který je schopen účinněji reagovat na asymetrické šoky nebo případné krize. Mnohé negativní jevy, které předpovídaly pesimistické predikce, se tak nenaplnily, zavedení eura rozhodně neznamenalo rychlejší růst cen.
Proč se Slovensku navzdory euru přestává dařit
Vize Slovenska coby prosperující země však není tak jednoznačná, jak by se mohlo na první pohled jevit. Už proto, že mnozí Slováci se v současnosti rozhodují svou rodnou zemi opustit. A to nikoli z důvodů ekonomických, ale spíše politických.
Tento odliv schopných lidí přitom nakonec může být pro zemi destruktivní. Už v roce 2022 uváděly statistiky, že 300 až 350 tisíc slovenských občanů žije v zahraničí. V Evropě patří Slovensko mezi země, které jsou dokonce nejvíce postižené emigrací mladých lidí. Mezi důvody, které je nutí opustit vlast, řadili mladí Slováci špatně fungující instituce, nedostatky ve školském systému a kulturní i společenskou zaostalost.
Tento fenomén je tak patrný již delší dobu. S odkazem na britský server The Guardian, který si těchto tendencí povšiml také, následně i česká média informovala o tom, že vzdělaní a kvalifikovaní lidé od našich východních sousedů nyní doslova utíkají. A to mimo jiné právě i do Česka.
Doslova desítky tisíc mladých Slováků opouštějí svou vlast a míří do Prahy. Důvod? Značná nespokojenost se směřováním rodné vlasti pod nadvládou Roberta Fica. Doma se společnost podle nich stává stále méně tolerantní a ztrácí tak budoucnost.
I běžní Slováci jsou si vědomi toho, o čem se hovoří i mezi politickými komentátory. Slovensko je stále uzavřenější, zkorumpovanější a nedržící se proudu liberálního Západu. Hrozí tak, že stát bude následovat Maďarsko pod vedením Viktora Orbána.
Jaká budoucnost čeká Slovensko
Je tak zřetelné, že politický diskurz Česka a Slovenska se stále výrazněji rozchází. O Češích se v souvislosti s prezidentskými volbami psalo, že prohrou Andreje Babiše dali občané jasně najevo, že odmítají populismus. Alespoň prozatím.
Na Slovensku se situace naproti tomu vyostřuje a směřování je zcela odlišné. Bratislavu a Prahu rozděluje aktuálně především názor na konflikt na Ukrajině. Samotná česká vláda na to reagovala pozastavením mezivládních konzultací. Český kabinet to v momentální atmosféře nepovažuje za vhodné.
Navíc otevřeně deklaroval, že pohled na klíčová zahraničněpolitická témata se liší. Zástupci tuzemské politické scény zkritizovali i setkání slovenského ministra zahraničí Juraje Blanára s ruským protějškem Sergejem Lavrovem.
Atmosféra na Slovensku tak houstne a bují v ní korupce, mafie a klientelismus. Pomyslným vyvrcholením tohoto toxického prostředí se pak stala vražda novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky.
Nelze se tak divit, že řada lidí pociťuje frustraci. A ti, kteří ještě neuvěřili prokremelské propagandě a dezinformacím, tak raději volí odchod. Na Slovensku přitom už dnes chybí lidé v klíčových odvětvích, jako je zdravotnictví nebo sektor IT.
Krom odchodu těch nejschopnějších se navíc odborníci obávají i toho, že Slováci ztratí vůli bojovat o demokracii a její základní hodnoty. Ostatně přibývá těch, kteří o sobě tvrdí, že se necítí být Evropany, že by chtěli vystoupit z Evropské unie i NATO. Aktuální příklon k Rusku, o který se intenzivně zasazuje vládnoucí garnitura, tak může ve výsledku přinést pro zemi zvláště těžké časy.
Zdroje
1) Fico
2) Euro
3) Euro pomohlo Slovákům k rozvoji
