Článek
Doslovný překlad anglického slova „hoarding“ by byl hamounění, plané syslení či křečkování, což vypovídá samo o sobě. Hranice mezi neuklízením a hromaděním je tenká, ale existuje. Toto onemocnění u nás známe jako chorobné sběratelství, kompulsivní hromadění, Diogenův syndrom, syndrom zaneřáděného domu, stařecké zanedbanosti či křečkování odpadků.
Běžně děláme doma tak 2-4 generální úklidy ročně. Při těchto akcích také často vyhazujeme věci, které již nepotřebujeme nebo nechceme. Lidé trpící hoardingem mají potřebu si vše nechávat a vyhodit něco je pro ně velmi stresující a často nemožné.
Důvodem tohoto nesmyslného kupení může být osamělost, stáří, pocit ohrožení i nedostatek komunikace s dalšími lidmi. Takto nemocní lidé často žijí sami a strádají po stránce sociální i emoční. Chybí jim blízké osoby, které by mohly třeba umožnit rozvinutí hoardingu. Věci, které kolem sebe nemocný člověk hromadí, slouží jako náhrada za lidský kontakt. Vytvářejí si k nim emoční vazbu a vyhodit je nedokážou.
Klasický bordelář okolo sebe odkládá věci, které běžně používá a jen je prostě nevrací na své místo. Často si uvědomují, že takoví jsou a například před návštěvou poklidí. Hoarder stále přináší věci, které zprvu může kupovat, časem je ale bude spíše mezi odpadem. Navíc má pocit, že je to jeho právem a nikomu do toho nic není, když nikomu neškodí. Nemá na situaci náhled, neuvědomuje si to, že odložené se jen kupí, zanáší prachem a často i překážky v běžných činnostech. Postupně u těchto lidí vzniká nejen nepořádek, ale i špína. Přestávají dbát na hygienu, vlastní vzhled i samotný domov.
Hromadění jako diagnóza
Některé znaky této nemoci můžete občas pozorovat s trochou nadsázky i na sobě. Některé věci je nám líto vyhodit, jelikož jsou ještě k užitku. Přesto nás rozum přesvědčí, že je to potřeba. A to zvlášť, pokud máte doma něco, co opravdu vůbec nevyužíváte.
Hoarder tohle, získává věcí má stále víc a jejich v něm vzbudí pozitivní pocity. Naopak zbavit se něčeho je deprimující a nemusí to být v něm úzkostné stavy. Rozhodnout se něco vyhodit je téměř nadlidský výkon a nese to velmi těžce. Snaha dát tolika věcem řád je většinou marná.
Věci zabírají místo, a tak se začnou kupit i tam, kde bychom měli mít prostor. Prázdný chodba nebo vlastní postel tak zůstávají skladištěm, vznikají neshody a další členové domácnosti. Hoarder ale nemá dojem, že by se měl léčit, věci brání doslova až za hrob. Oříškem pro něj například sbalit se někam na cestu. Bere si toho s sebou moc právě kvůli hoardingu, má problém rozhodnout, co může nechat doma.
Hromadění velmi špatně léčí a často dochází k recidivě. Lepší je komplexnější léčba depresivních a úzkostných stavů. Hoarding je s nimi často spojen a stejně tak je dalšími psychickými a zdravotními obtížemi, jako je poranění mozku, demence, schizofrenie, obsedantně-kompulzivní porucha, porucha osobnosti, závislost Prader-Williho syndrom, což je genetické onemocnění.
Hromadění přitom nemusí být jen o věcech, existuje i digitální hromadění, kdy člověk uchovává neuvěřitelné množství dat, fotografií či dokumentů v digitální podobě. Potřebuje pevné disky, obrovský prostor v cloudu a podobně. Další verze je hromadění zvířat, kdy má člověk stále více zvířat, o které postupně přestává zvládat starat, nemá pro dostatek místa nebo jídla. V těchto případech může být situace kvalifikovaná jako týrání zvířat.
Nejlepší prevence je opravdu poctivě vyhazovat to, co nepotřebujeme a nepořizujeme si nic s tím, že by se to mohlo hodit. A k uskladnění věcí používejte prostory mimo obytnou část vašeho domova, například sklep nebo přímo externí sklad.
Často se mluví o tom, že pořádek v životě a v mysli se odráží i na nás a v našem domově. A také že kdo má doma ve věcech pořádek, má ho i v životě. Na hoardingu je vidět, že je to pravda.
Zdroje:
1) Křečkování aneb chorobné hromadění
2) Co je to hromadění?
