Článek
Dle zákona je psychické týrání klasifikováno jako neúměrné a opakované trestání dítěte, přičemž je v těchto situacích dítě ohrožováno na zdraví a vývoji. Spousta rodičů si tedy řekne, že to není jejich případ, ale je tomu opravdu tak? Možná svoje dítě netrestáte vařečkou, nebo ho nenecháváte klečet v koutě, ale jsou i jiné způsoby týrání, které na první pohled jako týrání nemusejí vypadat. Rodiče jsou často unavení, přepracovaní či frustrovaní z různých životních situací, a tak si ani neuvědomují, když si na svém dítěti vybíjejí svou špatnou náladu.
Podle dostupných vědeckých studií existují čtyři druhy psychického týrání dítěte. Prvním druhem je odmítání. Dítě má pocit, že je nechtěné, cítí se v rodině navíc. Rodiče se dítěti nevěnují a většinu času mu dávají najevo, že o něj nemají zájem, a že ho vlastně ani nechtějí. Další skupinou je ignorování. V takovém případě je naprosto vytěsněna přítomnost dítěte. Rodiče ho ignorují, nevěnují mu pozornost a nedávají mu najevo, že ho mají rádi. Další kategorií je terorizování. Do této kategorie můžeme zařadit i výše zmíněné deptání dítěte. Terorizování se může projevovat jako trestání, vyhrožování, ztrapňování, vysmívání. D9tě je neustále vystavováno situacím, které v něm vyvolávají negativní pocity, které mají následně vliv na celkové fungování dítěte. Dítě se ve škole straní kamarádů, není společenské, je spíše introvertní a ve většině případů nemá dobrou náladu. Působí spíše sklesle, má nedůvěru k ostatním a v pozdějším věku má sklony k užívání návykových látek. Poslední kategorií je izolování. Dítě dostává domácí vězení, nemůže se stýkat s kamarády, rodiče ho nepodporují v seberealizaci a je velmi sociálně izolováno.
Opravdu své dítě týráme?
Rodiče často nevědomky své dítě týrají. Děje se to především v situacích, kdy rodič není schopen ovládat své emoce a chovat se k dítěti tak, jak by se jako rodič chovat měl. Dospělí si často myslí, že jsou děti něco méně, než jsou oni, ale není to tak. Každý z nás byl někdy malý a možná každý z nás někdy zažil situaci, kdy měl pocit, že ho rodiče nemají rádi nebo že byl potrestán neprávem.
Jakým způsobem tedy rodiče psychicky týrají své děti, aniž by si to uvědomovali? Jedná se především o nadávání, pohrdání, zesměšňování, výbuchy vzteku směrem k dítěti, manipulace (když tohle uděláš, tak budeš moci tohle), vydírání (když nedojíš jídlo, nepůjdeš odpoledne ven), vyvíjení nepřiměřeného psychického tlaku na dítě nebo nevyjadřování lásky k dítěti. Všechny tyto projevy se můžou zdát pro určitou skupinu jako normální, protože „táta mě taky bil, a vidíš, žiju“. Jenže tenhle rodič, který argumentuje takovým způsobem, poté jedná se svými dětmi naprosto nevhodným způsobem, neumí vycházet v práci s kolegy, je agresivní a veškeré nepříjemné situace řeší agresivně. Takže ano. Přežil výchovu svého otce, ale neuvědomuje si ani následky, které si nese do dospělého života, ani následky, které si ponese do dospělosti jeho dítě.
Jak tedy na to?
Základním stavebním kamenem správného přístupu ke svým dětem najdeme vždy a pouze v sobě samém. Znamená to tedy naučit se zvládat vlastní emoce. Pokud je nezvládáme my, jak je má zvládat naše dítě? Pokud se naučíme zvládat svůj hněv nebo frustraci tak, abychom si to nevybíjeli na dětech, máme z poloviny vyhráno. Dále je potřeba dítě vychovávat s určitým respektem. Rodiče nejsou od toho, aby si hráli na generály. Rodiče jsou průvodci životem svých dětí či jakýmsi koučem a podle toho bychom s dětmi měli komunikovat. Respekt znamená brát ohled na to, že je dítě jiné, má svou důstojnost a potřeby. Vychovávat s jasně nastavenými hranicemi, ale vždy reagovat empaticky. Brát ohled na to, co dítě zrovna potřebuje a v jakém je emočním rozpoložení. Netrestat, pouze nechat dítě nést přirozené důsledky jeho jednání, a zaměřit se na jeho nápravu.
Zdroje
1) Šance dětem – Týrání fyzické a psychické
2) Psychologické články – Psychické týrání v dětství
3) Metodický portál RVP – Respektovat a být respektován
