Článek
Zjednodušeně lze emoční nedostupnost popsat jako neschopnost udržovat ve vztazích emoční vazby. Takovýto člověk nedokáže přijmout od ostatních lásku a další intenzivní emoce. Stejně tak je sám minimálně projevuje. Takový jedinec také může mít problém s prožíváním rozsahu vlastních emocí, aniž by je vyloženě popíral.
Emočně nedostupným se paradoxně mohou stát ti vůbec nejbližší lidé – partneři nebo rodiče. Citově nedostupní rodiče přitom patří do kategorie rodičů toxických. Jejich chování totiž může v dětské psychice nechat celou řadu následků.
Emocionálně nepřítomný rodič se vyhýbá potřebám a pocitům svého dítěte nebo je ignoruje. To je však pro dětskou psychiku podobně náročné jako rodič, který je nadměrně reaktivní a nestálý a dítě kolem něj musí doslova neustále „chodit po špičkách“.
Úskalí vyrůstání po boku emočně nedostupných rodičů tkví hlavně v tom, že se jedná o poměrně nenápadný projev toho, že je něco špatně. Dítě není zjevně zanedbáno, týráno nebo zneužíváno. Často jen nejasný pocit, že není vše v pořádku, napoví, že rodina adekvátně nefunguje. Může být ale těžké rozklíčovat, proč se to děje.
Způsobeno je to tím, že tyto typy rodičů nejsou schopni dobře regulovat své vlastní emoce, takže se vyhýbají situacím zahrnujícím emocionální intimitu. Dokonce ani svým vlastním pocitům tedy dobře nerozumí a nelze se příliš divit tomu, že emoce druhých jsou pro ně zcela neuchopitelné.
Platí přitom, že pokud mezi lidmi neexistuje emoční pouto, je pro ně obtížné navázat společně kontakt jiným způsobem, jelikož zdravé vztahy tuto vazbu obsahují vždy. Tato obtížnost ukotvení určitého spojení zůstává i tehdy, když se jedná o rodiče. Ve funkčním vztahu s adekvátním emočním poutem má dítě vhodné podmínky pro učení, nezávislost a osobní růst. S emocionálně nedostupným rodičem toto pozbývá.
Jak se projevuje emočně nedostupný rodič a jaké jsou příčiny tohoto chování
Chybí zde zdravá emoční podpora a vedení. Rodiče mohou být jednak lhostejní a s nedostatečnou iniciativou, případně otevřeně vykazovat rysy dominance vůči svým dětem, případně se projevovat až nepřátelsky.
Neváží si vašich úspěchů a neuznávají úsilí, které jste věnovali pro dosažení určitého cíle. Důležité pro ně nejsou ani žádné vaše osobní plány a sny. S rodiči zkrátka nemůžete sdílet, co vás těší, z čeho jste nadšeni nebo kam směřujete. Nejedná se o typ rodiče, který by s nadšením sledoval, jak si plníte svoje cestovatelské tužby, úspěšně postupujete v zaměstnání nebo se chystáte na založení rodiny.
Tito rodiče vás nikdy za nic nepochválí. Jsou extrémně sebestřední a upřednostňují vlastní záměry. Nemají v zásadě ani zájem s vámi trávit svůj čas. Stejně tak vám nikdy neřeknou, že vás mají rádi a nedají vám svou náklonnost najevo ani jiným způsobem.
Důvodů pro toto chování je celá řada. Pramenit to může jednak z problémů s duševním zdravím. Emočně nedostupní jsou jednak rodiče trpící depresí nebo úzkostí. Stejně tak to mohou být ti, kteří trpí potížemi s užíváním návykových látek, ať už se jedná o drogy nebo alkohol. Rodiče mohou být také nezralí a přirozeně nedostatečně empatičtí.
Děti těchto rodičů vykazují vývojové, emoční, behaviorální, psychosomatické a mentální příznaky. Absence lásky, náklonnosti a podpory může vést k pocitům pochybností o sobě, nízkému sebevědomí a přesvědčení, že nejste hodni lásky a péče. Můžete mít také problémy s prosazením svých vlastních tužeb a vykazovat výrazný strach z odmítnutí. Sami můžete trpět v důsledku této výchovy také narcistickou poruchou nebo hraniční poruchou osobnosti.
Jaké projevy vykazují děti emočně nedostupných rodičů a jak je řešit
Jedním z nejvýraznějších rysů dospělého člověka, který vyrůstal pod vlivem emočně nedostupných rodičů, je to, že není zvyklý od lidí kolem sebe nic očekávat. Což platí i pro vztahy. Je tak možné, že si najdete stejně emočně nedostupného partnera. To, že se vám od něj nedostává adekvátní podpory, vám nejprve může připadat normální, později budete ale z takto jednostranného soužití nesmírně vyčerpaní, jelikož sdílení, komunikaci a další emoční projevy vztahu v něm budete „táhnout“ pouze vy.
Můžete se tak stát i ideálním terčem pro narcistického partnera. Minimálně zpočátku vás totiž tito lidé doslova zahrnou svou náklonností, aby si vás připoutali. Nejprve se tak jeví doslova jako ideální partneři, dostane se vám totiž v dětství tolik postrádané lásky a obdivu.
Vy sami však také můžete uplatňovat toxické chování vůči svému protějšku a stát se nadměrně žárlivými. Stejně tak bývá typickým zástupným způsobem, jímž se snažíme nenaplněné dětské potřeby saturovat, sex. Můžeme tedy vykazovat i sklony k promiskuitě.
Je také možné, že na sebe kladete příliš vysoké nároky: Pokud se o vás v dětství rodiče příliš nezajímali, jednoduše se teď snažíte získat pozornost všemi prostředky. A máte pocit, že musíte být okouzlující, zábavní a naprosto dokonalí jen proto, aby si vás ostatní všimli. Trpíte dojmem, že nestačí být sám sebou.
Kromě toho, že se lidem ve zvýšené míře snažíte zalíbit, můžete mít sklony o ně také nadměrně pečovat. Ve své původní rodině jste totiž mohli převzít nenaplněnou rodičovskou roli a tento aspekt si tak budete přenášet i do vztahů s dalšími lidmi.
Obecně platí, že vyrovnat se s tím, že vaši rodiče v dětství nebyli emočně dostupní, lze. Obklopte se emocionálně dostupnými lidmi, kteří vám názorně předvedou, jak fungují zdravé vazby mezi lidmi. Naučte se také orientovat ve svých pocitech a vyjadřovat je. K tomu vám může napomoci třeba psaní deníku. Vyjasněte si také hranice se svými rodiči, pokud vám i nadále narušují emoční pohodu. Stejně tak se s těmito potížemi lze vypořádat prostřednictvím terapie.
Zdroje
