Článek
Termín incel byl kdysi především součástí internetového slangu, subkultura incelů se totiž začala formovat online. Dnes se však stává stále častějším námětem diskusí o genderu, misogynii, násilí a extremismu. To velmi úspěšně ilustruje, jak nabývá na síle a že už dávno tento pojem překročil virtuální svět.
Incelové jsou heterosexuální muži vyznačující se nenávistí k ženám. Žijí totiž v nedobrovolném celibátu. Ostatně samotný název incel pochází z anglického označení „Involuntary Celibate“, které doslova znamená „nedobrovolný celibát“.
Poprvé však o tomto označení paradoxně hovoříme v souvislosti se ženou. Tou, která tento termín zpopularizovala, byla jistá Alana. Učinila tak již v 90. letech prostřednictvím osobní webové stránky nazvané „Alana's Involuntary Celibacy Project“. Tato kanadská studentka se cítila osamělá a měla neúspěchy v randění.
Pojmenování „incel“ se následně stalo součástí jazyka, který používala se svými stoupenci, když diskutovali o pocitech stydlivosti a společenské trapnosti. Jak se však tento výraz šířil, začal nabývat různých významů a dopracoval se až do dnešní podoby, v níž je pro něj charakteristické vymezení se proti ženám.
Specifické jsou tak pro incely hlavně radikálně misogynní názory nebo chování. Tito muži tvrdí, že ženy ovládají tzv. seznamovací trh. A že si tak kvůli svým vrozeným vlastnostem nikdy nebudou schopni najít partnerku. Příliš silný důraz také kladou na vzhled. Ačkoli se sami cítí neatraktivní, paradoxně se také vnímají jako nadřazení vůči ženám. Ty jsou podle nich chtivé peněz, promiskuitní a manipulativní. Incelové tvrdí, že s nimi nechtějí vyspat, ale vyspí se naopak s každým jiným mužem. Ženy se stávají objektem touhy i výsměchu.
Incelové mohou být nebezpeční
Incelové vykazují problémy týkající se jejich duševní, sociální a vztahové pohody a mohou hledat podporu na fórech, která často obsahují misogynní a násilný obsah. V současné době se také často myšlenkově opírají o fenomén misognních influencerů. Jednou z postav, v níž mladí muži spatřují svůj vzor, je třeba kontroverzní internetová celebrita Andrew Tate.
Ze svého neúspěchu však kromě žen obviňují i společnost jako takovou. Nenávist chovají i k sexuálně úspěšnějším mužům a také se vyznačují rasismem. Stejně tak je incelům vlastní nechuť k feminismu. Představují proto rozhodně násilnou hrozbu, varují odborníci. Jako řešení situace tak mohou vidět obrácení genderové rovnosti, což zahrnuje různou formu nátlaku, znásilnění nebo úplný návrat k vynucené monogamii pod přísnou patriarchální vládu.
Že se nejedná jen o partu víceméně neškodných internetových podivínů, ale jejich vyhrůžky se rychle mohou proměnit v realitu, dokazuje mimo jiné případ z roku 2018. Muž jménem Scott Paul Beierle, příslušník armády a také učitel, v nákupním centru ve floridském hlavním městě Tallahassee zavraždil dvě oběti a dalších šest lidí zranil.
A motiv hrůzného činu? Mstil se ženám. Doslova napsal, že pokud nemůže najít jednu slušnou, se kterou by mohl žít, najde si spoustu neslušných, s nimiž zemře. Svá slova tak beze zbytku naplnil. Beierle je v incelské komunitě dnes vnímán prakticky jako mučedník stejně jako Alek Minassian, který v Kanadě najel dodávkou do skupiny lidí.
Navzdory tomu, že incelové mohou být vůči ženám mimořádně nebezpeční, je takzvaná femicida, tedy vražda spáchaná na ženě proto, že je jednoduše žena, podle odborníků širším strukturálním problémem patriarchální společnosti. A to i v Česku. Pachatel takového činu se svou obětí může i nemusí být v partnerském vztahu. Obvykle mu předchází dlouhodobé výhrůžky, zastrašování, domácí či sexuální násilí a podobně.
Co je příčinou vzniku incelů
Incelovské smýšlení má podle odborníků kořeny především v problémech a nejistotě, které řada mladých mužů v současnosti řeší. Incelové jsou nesmělí a trpí osamělostí, prožívají pocity selhání a frustrace. Vykazují potřebu uznání, patrný je u nich nedostatek empatie. Stejně tak k charakteristickým rysům náleží určité morální elitářství. Specifický rys jejich osobnosti zastupuje též ruminace neboli tendence fixovat se na negativní vnitřní myšlenkové vzorce.
Cítí se tak velmi zhrzeně, problém ale spočívá v tom, že místo toho, aby se naučili svým pocitům čelit, jednoduše se v nich v rámci své komunity navzájem utvrzují. Nesnaží se tak svoje vystupování nebo vzhled zlepšit, místo toho v sobě živí nenávist. Celá subkultura jim navzdory tomu, jak toxická je, jednoduše dává pocit sounáležitosti. Jakmile jsou jednou muži indoktrinováni ideologií komunity, nastupuje stádní mentalita, kvůli níž se nemohou vymanit z okovů virulentní misogynie, což vede k jejich další marginalizaci.
Podle odborníků vykazují incelové rovněž depresivní, úzkostnou a paranoidní charakteristiku. Rovněž se jedná o jedince, kteří jsou náchylní k takzvaným úzkostným vazbám. Rozpoznání těchto rysů chování u osob, které přicházejí na terapii s depresivními, úzkostnými nebo paranoidními symptomy v souvislosti milostnými vztahy, může být klíčem k řešení nárůstu počtu lidí v rámci této nebezpečné skupiny.
Řešení je přitom nutné nejen v zájmu společnosti. Incelové rovněž ve zvýšené míře vykazují i sebevražedné sklony. Jednat se přitom může o muže různého etnického původu a politického smýšlení a různorodého věkového rozpětí. Tento fenomén tedy rozhodně překračuje kulturní hranice a měl by být z výše uvedených důvodů vždy chápán s adekvátní vážností.
Zdroje
Basu, T. (2020). The „manosphere“ is getting more toxic as angry men join the incels. [online] MIT Technology review. Humans and Technology. Dostupné z
https://www.technologyreview.com/2020/02/07/349052/the-manosphere-is-getting-moretoxic-as-angry-men-join-the-incels/
Taylor, J. (2018). The woman who founded the ‚incel‘ movement. [online] BBC News. Dostupné z https://www.bbc.co.uk/news/world-us-canada-45284455
Weimann, G. (2004). www.terror.net: How modern terrorism use the internet. [online] Special Report, U.S. Institute of Peace. Dostupné z http://www.usip.org/pubs/specialreports/sr116.pdf
Witt, T. (2020). ‚If i cannot have it, i will do everything i can to destroy it.‘ the canonization of Elliot Rodger: ‚Incel‘ masculinities, secular sainthood, and justifications of ideological violence.
Social Identities, 26(5), 675–689. https://doi.org/10.1080/13504630.2020.1787132
Zhao, S. (2005). The Digital Self: Through the Looking Glass of Telecopresent Others. Symbolic Interaction, 28(3), 387–405. https://doi.org/10.1525/si.2005.28.3.387
