Článek
Dostupný byl v širokém sortimentu i tvrdý alkohol a široký sortiment vína. Na rybízovém a jablečném víně děti zkoušely, co to je opilost. V samoobsluze se dala lahev pořídit za cenu větší čokolády nebo dvou sáčků bonbónů. Navíc, ovocné víno bylo hodně sladké a proto mládeži chutnalo.
Základem československé lidové kultury bylo pivo
Například studie o cenách po měnové reformě uvádí, že komunistická strana musela uklidnit národ, který přišel o své úspory a proto došlo ke sjednocení cen u různých produktů. Litr rumu přišel na 68 Kčs a lahev piva nejběžnější desítky 1,40 Kčs.
Na této hodnotě se pivo drželo dlouho, stejně jako na zdražené ceně 1,70 Kčs. A co víc, pivo se dalo koupit i v závodních kantýnách. Zákon v některých provozech povolil prodávání mírně alkoholického pivo označeného jako „osmička“, ale i prodavači v kantýně si chtěli přilepšit, takže tzv. pod pultem se prodávala nejběžnější „desítka“.
Dařilo se i v konzumaci tvrdého alkoholu
Ke zvýšené konzumaci tvrdého alkoholu přispěly i venkovské domácí pálenice, které měly v některých regionech už historickou tradici. Zejména po domácku pálená slivovice se stala určitým tichým symbolem vzpory. A nejen že se pálilo tajně ve sklepech a v garážích, ale i ve veřejných pálenicích šlo obejít zavedený protokol výroby lihovin.
Celostátní svátek alkoholu měl zkratku MDŽ. Ve fabrikách se však pilo při každé příležitosti. Ať šlo o oslavy svátků, narozenin či splnění pětiletých plánů. Mezinárodní den žen byl v této sféře vítězem. Tradiční firemní oslavy svátku žen zapíjeli hlavně muži. Ženy dostaly karafiát, bonboniéru a běžely domů obstarat rodinu.
Na Ostravsku se experimentovalo a politici rozhodli situaci řešit tak, že v místě postavili vinařský závod a ten vyráběl Ostravský kahan s obsahem alkoholu 12-13 %. To mělo nahradit rum a další lihoviny s obsahem alkoholu 40 %. Horníci však sladké víno připomínající limonádu neocenili.
Z lahve tvrdého alkoholu se stal univerzální úplatek. V době, kdy se k moci dostala komunistická vláda „lidu“, bylo mnoho věci desetiletí nedostatkovým zbožím. Plánovalo se sice na pětiletky, ale velká část domácí produkce mizela v Sovětském svazu a tak se i na některé české produkty stály fronty.
Nákup vzácného zboží vyrobeného jinde než v zemích Varšavské smlouvy, se dařilo jen po vybudování dobrých vztahů s prodejcem. Koupě kola pro dítě nebo pračky pro manželku? To vše se lépe realizovalo, pokud do správných rukou přicestovala lahev „lepšího“ alkoholu.
Pro lidi, co se rozhodli stavět nebo rekonstruovat, bylo doslova peklo shánění stavebního materiálu. Zkoušet něco nakoupit běžným způsobem, bylo téměř zbytečné.
Dokonce ani takzvaná „novomanželská půjčka“ s nízkým úrokem, která měla sloužit mladým lidem k zařízení domácnosti, nebyla k ničemu, pokud k poptávce po zboží na zařízení domácnosti nebyla přibalená lahvinka „něčeho ostřejšího“. Kdo nechtěl plechovou kuchyňskou linku nebo rok čekat na elektrický sporák, musel se naučit uplácet.
Nejde vše přičítat komunistům
Alkohol jako řešení problémů není výsadou této doby. Lidé na něj vsázeli i za komunistického režimu. Pití alkoholu bylo levným a dostupným způsobem, jak na chvilku zapomenout na starosti běžných dnů.
Studie z roku 2019 uvádí, že v současnosti vypije průměrný člověk ročně zhruba čtyřikrát více čistého alkoholu než v roce 1948.
V roce 1948, kdy byl proveden komunistický státní převrat, průměrný Čech vypil 84,4 litru alkoholických nápojů, což odpovídalo 2,4 litru čistého alkoholu. Hned po prvním roce komunistické vlády se spotřeba alkoholu prudce zvýšila. Konzumace lihovin vzrostla více než dvojnásobně a v přepočtu na čistý alkohol průměrný člověk vypil 4,2 litru. Maxima čistého alkoholu Češi vypili v letech 2007 až 2009, kdy průměrná spotřeba na osobu dosahovala alarmující výše 10,4 litru.
Zdroje:
1) Bakalářská práce: Pivní kultura v České republice, Tomáš Suchomel
2) Lidé pijí alkohol a kouří cigarety více než za komunismu
3) Socialismus prosáklý alkoholem
