Článek
Vracely je totiž do časů dětství, kdy byl svět jednodušší a spravedlivější. Muž, který zůstal celý život klukem, se dožil požehnaného věku 91 let. Po většinu svého života vedle skautského oddílu, kde mu nikdo neřekl jinak než Jestřáb. Vůdcem slavné pražské Dvojky se stal roku 1927 a přes překážky, které mu kladly nacistický a později komunistický režim, ji vedl přes 60 let. Roku 1934 zakoupil vyřazený parník, který dva roky kotvil na Vltavě a byl útočištěm pro osm skautských oddílů. Právě na lodi nazvané stylově Skaut se setkal se slavným americkým spisovatelem Ernestem Thompsonem Setonem.
Tajemná Stínadla je zřejmě třeba hledat v Praze
Příznivci „foglarovek“ si při vyslovení jména Rychlého autora vybaví jistě nejdříve kreslený seriál, který začal vycházet těsně před druhou světovou válkou v roce 1938. Tento klub pěti chlapců má hlavní roli také v legendární trilogii Dobrodružství v temných uličkách: Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta, která byla opakovaně zfilmována. Tajemná Stínadla prochází celou řadou jeho knih, dnes již se ale patrně nikdo nedozví, kde ve skutečnosti tato fiktivní čtvrť leží. S ohledem na to, že Foglar prožil většinu svého života v Praze, je možné důvodně předpokládat, že právě ona se mu stala inspirací. Předlohou slavné Rozdělovací třídy byla zřejmě dnešní Revoluční, v kostele svatého Jakuba patrně tragicky zahynul nešťastný Jan Tleskač.
Jaroslav Foglar byl ovšem autorem celé řady dalších knih, které v sobě více či méně otevřeně nesou jednoznačná morální poselství. Namátkou lze jmenovat knížky Přístav volá, Boj o první místo, Hoši od Bobří řeky, Tajemná Řásnovka nebo Strach nad Bobří řekou. Méně se ví, že Foglar psal i divadelní hry. S literární tvorbou začala v pouhých třinácti letech, kdy mu vyšla roku 1920 literární prvotina, kterou byla báseň Měsíční noci.
Medaile Za zásluhy se Foglar dočkal in memoriam
Muž morálních zásad, jako byl Jaroslav Foglar, samozřejmě nemohl mít v komunistickém Československu lehký život. S obdobím kolem Pražského jara ve druhé polovině šedesátých let se jeho život za komunismu odbýval v jakési poloilegalitě. V padesátých letech pak odolal tlaku StB, která po něm chtěla, aby donášel na své skautské kolegyně. Pracovně působil v této době jako vychovatel na internátu, na což později bez skrupulí vzpomínal jako na „deset ztracených let otročiny“. Až od roku 1964 se živil jako spisovatel.
Od počátku sedmdesátých let byla Foglarova tvorba znovu zakázána a zadostiučinění se dočkalo až po pádu komunistického režimu. Medaile Za zásluhy, která mu byla udělena roku 2017 tehdejším prezidentem Milošem Zemanem, však přišla až in memoriam. Medaili za něho nemohly převzít ani jeho děti, a to z jednoduchého důvodu, protože se oblíbený spisovatel potomstva nikdy nedočkal. Odborníci se shodují na tom, že v tom může úloha mohla sehrát i jeho maminka, o kterou se Foglar do jejích 102 let zodpovědně staral. Ta totiž synovy známosti nikdy příliš nepodporovala. Samotný Foglar pak v pozdějším věku občas zalitoval, že se mu vlastní rodina nikdy nepodařilo založit.
Foglarovy knihy v době komunismu zpříjemnily mnoha dětem dětství
Lidé, kteří vyrůstali v čase komunismu, někdy vzpomínají na to, že to byly „foglarovky“, které pomáhají zachránit před mravním úpadkem doby. Tehdejší mládež totiž vyrůstala ve vzduchoprázdnu, když skauting byl zakázaný a Sokol rozpuštěný. Foglarovy knihy se staly díky jejich sklonu idealizovat smysluplnou náplní volného času. Nacházela se v nich všechna podstatná témata velké literatury i života jako přátelství a zrada, nebezpečí smrti i smrt samotná. O oblíbenosti Foglarových knih nejlépe svědčí skutečnost, že patří tomu, že nesmělo být několik desetiletí publikovat, takže počet výtisků jeho téměř 30 románů překročil milion kusů.
Zdroje
https://www.idnes.cz/kultura/literatura/foglar-byl-polobuh-ale-nikoli-dokonaly.A070817_073800_literatura_off
