Článek
Dula je speciálně vyškolena k doprovázení v těhotenství, během porodu a v poporodním období. Ženě i jejímu partnerovi v rámci novopečené rodiny poskytuje psychickou i fyzickou podporu. Pro svou práci je sice školena, ale nejde o zdravotnického pracovníka, nemá tak příslušné vzdělání. Proto je nutné neplést si ji s porodní asistentkou.
Ta provádí potřebná vyšetření, sleduje zdravotní stav matky a dítěte, asistuje při porodu a poskytuje lékařské intervence, pokud je to zapotřebí. Dula nenahrazuje zdravotní péči, pouze ji doplňuje. Nezasahuje do kompetencí lékařů, porodních asistentek ani dalšího zdravotnického personálu Kombinuje laskavý přístup a poskytování relevantních informací.
U porodu vytváří takovou atmosféru, aby se rodička cítila uvolněně, pohodlně a mohla se na samotný hladký průběh porodu soustředit. K ženě by se tak měla vždy chovat s úctou a respektem vůči jejím potřebám.
Jaký význam má přítomnost doprovodu u porodu
Některé ženy stále porod vnímají jako ryze ženskou záležitost a preferují nebýt ničím a nikým rozptylovány. Přítomnost další osoby u porodu však jednoznačně není striktně moderním požadavkem. Již ve starověku a středověku poskytovaly rodičce pomoc nejzkušenější ženy komunity, ze kterých se v průběhu vývoje stávají porodní báby. S přítomnosti doprovázející osoby souhlasí již také soudobí odborníci. Kontinuální přítomnost minimálně jedné osoby u porodu snižuje množství intervencí a jeho délku.
Většinu rodiček na porodní sál doprovází otcové dětí, nebo jiné blízké osoby. Jejich přítomnost slouží ke zmírnění stresu a napětí. Doprovod tak pomáhá již svou přítomností. Zapojit se ovšem může také aktivně. Má možnost napomáhat s chůzí, při změnách poloh, podávání nápojů, být oporou při ulevování bolesti, masírovat záda, dotýkat se, držet za ruku. Ovšem pozor, o způsobu vedení porodu rozhoduje samotná žena a veškerá komunikace by měla být vedena výlučně s ní, nikoli s další osobou, která je přítomna.
Doprovázející osoba musí být psychicky i fyzicky schopna poskytnout podporu rodící ženě. Je proto na velmi zodpovědném zvážení, kdo by tomuto zásadnímu okamžiku vlastně měl být přítomen. Pokud u porodu nefiguruje otec dítěte, zpravidla to bývá jiná blízká žena z rodiny. To znamená matka, kamarádka nebo sestra. Jinou variantu představuje právě doprovod duly.
Mít u porodu muže, dulu, nebo raději někoho jiného?
Některé ženy si především nepřejí u porodu jakýkoli mužský element a považují jej za výlučně ženskou záležitost. V takovém případě je jim subjektivně příjemnější rovněž přítomnost ženy-lékařky.
V případě, že se budoucí otec rozhodne u porodu nebýt, jednoznačně to z něj nedělá otce horšího. Některým mužům zkrátka nedělá pohled na trpící partnerku, jíž objektivně nemohou příliš pomoci, dobře. Dalším také vadí pohled na krev nebo se obecně sami cítí nepříjemně v nemocničním prostředí. Obecně lze říci, že pokud partner nezvládá vlastní pocity diskomfortu, jeho role emoční podpory nemůže být příliš účinná.
Opominout nelze ani trauma. To má u některých dvojic nesmazatelný vliv na sexuální život. Někteří novopečení otcové posléze nejsou schopni pohlavního styku s ženou (psychologové tento jev nazývají Madonnin komplex). Muž díky tomuto prožitku v ženě spatřuje více matku než partnerku a není schopen ji vnímat v rovině sexuální přitažlivosti. Někteří cítí i podvědomou vinu za ženin bolestivý zážitek. U některých jedinců se tak rozvíjí tzv. postpartální deprese.
Hlavním kritériem pro přítomnost otce u porodu by tedy měla být oboustranná dobrovolnost. Pakliže je muž citlivého založení a na přítomnost u zrození svého potomka se jednoduše necítí, je na místě ho nenutit. Přítomnost duly, která má podporu rodící ženy jako své poslání a nevnáší sem žádné subjektivní prožitky, může být mnohem přínosnější.
Proč rodit doma
Právě z důvodu lepšího osobního komfortu se řada žen rozhoduje rodit bez přítomnosti zdravotnického personálu, tedy striktně v domácím prostředí, maximálně právě za příjemnosti duly. Domácí prostředí poskytuje soukromí a intimitu. Ve zdravotnickém zařízení budoucím matkám především chybí respekt.
Lékaři se přitom shodují na tom, že doma by se rodit nemělo. Hlavním důvodem je riziko masivního krvácení, na které rodičky nejčastěji umírají. Dotazníkové šetření realizované Katedrou veřejné a sociální politiky na FSV UK ve spolupráci s agenturou FOCUS zjistilo, že porody doma jsou pro tazatelky primárně otázkou spirituální a v podstatě kulturní volby.
Rodit v současných podmínkách v tuzemských porodnicích jednoduše ženy nechtějí. Vadí jim prioritně to, že jsou znevažovány schopnosti a kompetence rodičky a realizovány zákroky bez jejího souhlasu. Dalšími extrémně problematicky vnímanými okolnostmi jsou ponižování, zesměšňování, manipulace s rodičkami, rutinní nástřih hráze, rutinní podávání oxytocinu a sdílení intimností tam, kde to není žádoucí (v čekárně).
Porod doma je srovnatelně bezpečný s porodem v nemocnici pouze pro tzv. nízkorizikové ženy, tedy takové, které nemají závažnou anamnézu, s ničím se neléčí, nejsou sledovány u žádného odborného lékaře, neberou žádné léky atd. Navíc se musí průběžnými vyšetřeními adekvátně vyhodnotit riziko během těhotenství. Toho jsou sice odborníci schopni, navíc by však k této špičkové péči měli dokázat přidat jeden podstatný faktor: lidský přístup.
Zdroje:
