Článek
Po únorovém převratu v roce 1948 se začala měnit celá československá společnost. Typickým znakem totalitního režimu, jakým komunismus jednoznačně byl, je snaha o ovládnutí veškeré oblasti společenského života a prezentace monopolní oficiální ideologie jako jediné a neomylné. Vedle politických změn byla hlavním nástrojem komunistická propaganda, ovládnutí veškerých sdělovacích prostředků a sociální demagogie.
Všechno, co se nějakému komunistovi nelíbilo, bylo označeno jako buržoazní. Tak třeba tenis byl údajně buržoazní sport, takže ani přes nesporné úspěchy našich tenistů ve světě neměl na růžích ustláno. Jít do opery ve svátečním oblečení? Buržoazní přežitek, montérky dělníků jsou lepší. Paradoxně ty nejvyšší komunisté si na honoraci hráli. Stačí si vzpomenout na Gottwaldovu ženu Martu, která se marně snažila být druhou Hanou Benešovou. I v drahém kožichu jí čouhala sláma z bot.
Místo „dámy a pánové“ se najednou oslovovalo „soudružky a soudruzi“, „dobrý den“ nahradilo „čest práci“, individualita byla potlačována na úkor mas a ani v soukromí si člověk nemohl být jist, zda ho zrovna neposlouchá nějaký donašeč. Myslet si něco jiného, než byla oficiálně propagovaná pravda? To už si člověk koledoval o průšvih.
Morálka závisti a pomluv
Nejhorší ale byla devastace morálních zásad, která prostoupila celou společnost. Začalo to hned po komunistickém puči, kdy proběhly obrovské čistky. O práci přišly tisíce úředníků, policistů a dalších pracovníků bezpečnostních složek. Zdevastován byl důstojnický sbor armády, zákaz učit dostaly stovky profesorů ze středních a vysokých škol a více než 10 000 studentům bylo zase zakázáno studium na univerzitách.
Kdo byl nepohodlný, byl označen za kulaka nebo kapitalistu vykořisťujícího pracující lid. Co na tom, že někdy to byli malí chalupáři nebo živnostníci, kteří zaměstnávali maximálně rodinu? Někomu se líbil jejich majetek, tak je o něj připravil. Stejně tak bylo zatočeno se vzdělanou částí společnosti, členy šlechtických rodů a také s ženskými i mužskými řeholními řády. Buranství dostalo zelenou a brutální násilí bylo formou, jak si udržet moc. Místo profesorů přišli lidé bez kvalitního vzdělání, ale se stranickým průkazem. Vystudovat práva za pár měsíců? Pro komunistické kádry nic neobvyklého. Závist a udání – to byla nová morálka podporovaná komunisty a k tomu vzdělané lidi nepotřebovali. A nezastavili se ani před popravami nevinných lidí.
Následky „socialistické morálky“ zažíváme dodnes
Z dob, kdy byl všeho nedostatek, zůstal v genech mnoha Čechů pocit, že je třeba využít cokoli na sto a více procent. Když je něco v ceně nebo zadarmo, chová se řada našich spoluobčanů jako utržená ze řetězu. Frontoví bojovníci vycvičení socialistickými manýry bezohledně bojují v obchodech o košíky a cokoli, co je právě v akci. Když se něco rozdává zdarma, vezmou si to, i když to vůbec nepotřebují. Mají pocit, že všichni by měli skákat kolem nich, protože oni přece „celý život poctivě pracovali“… Stát by měl neustále zvyšovat důchody, třeba i na dluh.
Sobectví a neschopnost přemýšlet v souvislostech činí z řady seniorů nesnesitelné kibice, kteří všechno ví nejlíp. Zamrzli v minulém století a nechápou, že jejich děti, a hlavně vnoučata či pravnoučata už jsou dnes úplně jinde. Tím, že byly socialistické země vlastně zadrátované rezervace, mají strach z čehokoli neznámého, ať je to jiné etnikum, méně obvyklé náboženství nebo někdo výstředně oblečený. Každý dostane svou nálepku. A když je náhodou obhajujete, případně chcete žít jinak, než se čeká, nastane série přednášek o vzhledu, oblečení, špatném výběru partnerů, škodlivosti života bez dětí (nebo naopak škodlivosti příliš mnoha dětí).
Věčně nespokojení, neschopní krotit svou zaťatost a přizpůsobit se době, která už s jejich mládím za socialismu nemá nic společného, činí z dříve milých dědečků a babiček příbuzné, kterým se každý raději vyhne, aby se s nimi nemusel pohádat desetkrát za den.
Co s tím?
Netýká se to samozřejmě všech seniorů, jsou i ti, kteří jsou mladí duchem a nebojí se žádné změny. Ale pokud máte v rodině či sousedství nějakého milovníka starých socialistických pořádků, bavte se s nimi o zahrádce, filmech pro pamětníky a dalších neutrálních tématech. Zkuste je rozesmát nebo zabavit vnoučaty. Někdy to zabere, jindy ne. Mohou vás strašně rozčilovat, zkuste ale být tolerantní. Je chyba se rozhádat kvůli podružnostem. Radši jim kupte něco dobrého a oslaďte jim život. Třeba jim pak dnešní svět nebude připadat tak nepřátelský.
Zdroje
1) Odraz 20. století v mentalitě české společnosti, Hana Strádalová, Diplomová práce
2) Komunisté se za svou minulost nestydí. To byste ale měli, soudruzi, vzkazuje Paměť národa
3) Daněk, B.: Vznik ČSR jako problém historický a ideový. Liberec 1994. ISBN: 80-7083- 147-2.
