Článek
Stávající situace na Ukrajině vede mnohé k dotazu: Kdy už vyhrocený stav skončí? Roky se táhnoucí krveprolití není v historii ničím výjimečným. Historie zná válku sedmiletou, třicetiletou a dokonce i stoletou. V některých případech se však konflikt vyřešil naopak extrémně rychle. Na konci 19. století se válčilo necelé tři čtvrtě hodiny. Nešlo přitom o zanedbatelnou potyčku, nýbrž o regulérní konflikt dvou suverénních států.
Takzvaná anglo-zanzibarská válka bylo ozbrojené střetnutí, které vypuklo mezi Velkou Británií a Zanzibarským sultanátem 27. srpna 1896. Do historie se tento střet přitom vepsal nejen jako nejkratší válka, ale také disproporcí mezi rozsahem konfliktu a jeho následky. Britům pomohla k poražení soupeře především námořní děla. Ačkoli se uváděná doba války liší, nejčastěji se zdroje shodují na tom, že Zanzibar utrpěl drtivou porážku už za 38 minut.
Abychom pochopili kořeny této události, musíme se však ohlédnout hlouběji do dějin. Historie Zanzibaru se datuje od příjezdu arabských obchodníků, kteří sem přinesli islám a také mu zajistili značný rozvoj. Když se tu objevil Vasco da Gama a po něm další Portugalci, Zanzibar už vzkvétal. Ač se jim podařilo získat kontrolu nad zdejším obchodem, už v roce 1698 postoupili Zanzibar sultánům z Ománu.
Khalid bin Bargash se odmítl podřídit britským požadavkům
Čile se tu obchodovalo s kořením, ale i s otroky. Právě zotročení Afričané rozhodně tvořili nejvýnosnější část zdejších obchodních aktivit. Ostatně podle zjištění časopisu The Historian bylo ještě v 80. letech 19. století ze Zanzibaru prodáno a vyvezeno přibližně 25 000 až 30 000 zotročených lidí. Následně se však mezi sultány a britským impériem rozhořelo napětí.
Již od roku 1890 spadal zanzibarský sultanát pod britskou koloniální říši. Právě v tomto období podepsala Británie s Německem smlouvu, která oběma imperiálním státům v Africe vymezila samostatné zóny vlivu, a Zanzibar se stal územím britským. Jeho status bychom mohli přirovnat k protektorátu, o kolonii se plnohodnotně nejednalo. Zanzibar byl tedy formálně nezávislý, pravidla ovšem diktovali Britové. Nejkratší válka historie se prakticky stala vyvrcholením těchto rozporů.
Kořeny válečného stavu sahají do období sultána Hamada bin Thuwainiho, který, zjednodušeně řečeno, zkrátka byl s Brity za dobře. Pěstoval pevné vazby navazující na Velkou Británii a hájil její zájmy. Novým sultánem se po jeho smrti stal Khalid bin Bargash, jeho bratranec. Ten už ale viděl situaci jinak a dožadoval se samostatnosti své země.
Spekuluje se navíc o tom, že aby se novopečený sultán dostal k moci, nechal svého příbuzného rovnou odstranit tím, že ho otrávil. Britové měli nicméně svého vlastního favorita, který se měl ujmout vlády, a to a sice Hamouda bin Mohameda. Khalid dostal ultimátum, aby trůn opustil. Odejít měl do deváté hodiny ráno. Ten se ale odmítl požadavku podrobit.
Nejkratší konflikt ukončil otroctví
Navíc se přichystal na odvetu. Shromáždil tak armádu o 2800 poměrně dobře ozbrojených mužích a okolí svého paláce obrnil kanóny – bývalými diplomatickými dary patřícími zesnulému sultánovi. V nedalekém přístavu zakotvil ozbrojenou jachtu HHS Glasgow, také z majetku bývalého vládce. Údajně přitom nevěřil, že by Britové mohli útočit.
Ti však měli na neuposlechnutí okamžitou odpověď. Na jejich straně se tak ocitly tři moderní křižníky a dva dělové čluny. Už v 09:02 britské síly, vedené kontradmirálem Harrym Rawsonem, začaly ostřelovat palác sultána z bitevních lodí HMS St George a HMS Philomel. Britové tak měli značnou převahu a k dispozici moderní technologie, což pochopitelně přineslo svoje ovoce.
Zanzibarská obrana byla téměř okamžitě zdecimována a palác vážně poškozen. Navzdory svému bleskovému průběhu se také tato válka neobešla bez ztrát na životech. Na britské straně přitom byl pouze jediný raněný voják. Zato Zanzibar sčítal podstatně zásadnější ztráty, které obnášely 500 mrtvých a mnoho raněných.
A jak to dopadlo s trůnem? Britové splnili, co žádali a posadili na něj Hamouda. Jmenován do funkce sultána byl dle dostupných zdrojů ještě téhož dne. Přijal veškeré britské požadavky a bez výhrad se postavil dokonce i ke zrušení otroctví. Dosavadní sultán Khalid, který se ukryl v německém konzulátu nedaleko přístavu, byl zajat a následně deportován. Až do první světové války žil v exilu ve městě Dar es Salaam.
Zdroje
