Článek
Jako mileniálové se označuje generace lidí narozených mezi lety 1980 a 1996. Jinak se jim též říká generace Y a v Česku se jim přezdívá také Havlovy děti. Dnes již začínají tvořit a ovlivňovat významnou část společnosti v produktivním věku a v následujících letech ji zcela ovládnou. Jejich přístup k práci je znatelně odlišný ve srovnání s předchozími generacemi. Což je podmíněno dobou, ve které vyrostli. Jde o vůbec první generací, která dospívala ve světě online technologií.
Ze studií vyplývá, že mileniálové obvykle upřednostňují pracovní flexibilitu, což znamená, že očekávají, že se zaměstnání přizpůsobí jejich představám. Samozřejmostí je tak pro ně požadavek na home office nebo možnost práce na dálku. Svůj pracovní život si často přejí zkombinovat také s cestováním. Pravděpodobněji také změní pracovní místo, pokud stávající zaměstnání přestane splňovat jejich potřeby, uvádí na toto téma EURES, evropský portál zabývající se poskytováním informací o pracovních a vzdělávacích příležitostech v zahraničí.
Celkem 6 z 10 zástupců této generace je podle zahraničních výzkumů otevřeno novým pracovním příležitostem. Mnohem nižší je u nich tzv. engagement, tedy jistá angažovanost. Nemají tak pevný vztah vůči firmě, v níž momentálně působí. Pouze polovina z nich (ve srovnání s 60 % mimo tuto skupinu) se ostatně za rok touto dobou vidí na pracovní pozici ve stejné společnosti jako dnes.
Mileniálové nejsou líní, vybírají si ale, která práce jim vyhovuje
Jsou tedy mileniálové líní a v žádné práci pořádně nevydrží, jelikož se jim pracovat nechce? Podíváme-li se na průřez profesí, které tato generace vykonává, nezdá se, že tomu tak je. Nechybí mezi nimi statistici, finanční analytici, a dokonce i barmani. Mnoho mileniálů rovněž pracuje ve zdravotnictví, což je profese vyžadující značnou fyzickou i psychickou odolnost.
Těmto pracovníkům tak nemalou měrou musí dávat jejich práce smysl. Ocení tu, kde mají šanci se naučit nové dovednosti. Na rozdíl od svých rodičů rozhodně odmítají myšlenku, že by měli celý život strávit u jednoho zaměstnavatele. Chtějí se posunout dál. Jak vyplývá z průzkumu agentury ManpowerGroup, celkem 93 % z nich je ochotno svůj čas i peníze investovat do dalšího vzdělávání. K důležitým hodnotám kromě náplně práce patří i pracovní prostředí, kolegové a pověst firmy.
Ovšem kariéru si nemíní udržet za cenu ztráty svého osobního života. Práci bezpochyby nehodlají obětovat volný čas. Často tak neprahnou ani po kariérním postupu. Společnost Visier realizovala na toto téma průzkum mezi tisícovkou amerických pracovníků, kteří jsou zaměstnáni na plný úvazek a jsou ve věku mileniálů (27 až 42 let) a generace Z (16 až 26 let), a zjistila, že jen 38 % z nich by ve svém zaměstnání chtělo postoupit na manažerskou pozici.
Generace Y hledá rovnováhu mezi prací a soukromím
Stres, tlak a vysoká zodpovědnost zkrátka nejsou nic pro ně. Místo toho hodlají trávit více času se svou rodinou a přáteli. Mladá generace také věří tomu, že je možné skloubit kariéru a péči o děti. Nemají tak tendence pořízení potomků odkládat až na okamžik, kdy si splní profesní ambice. Navíc jsou v tomto směru možná jen zdravě pragmatičtí. Dochází jim, že budou muset pracovat do vysokého věku a nemohou se spoléhat na sociální systém. A šetří tak síly.
Že mileniálové nečekají na pověstné létání pečených holubů do úst, ale nahlíží na své pracovní zařazení realisticky, to dokazují i další aspekty. Je to v první řadě fakt, že nepopiratelně podstatná je pro ně i finanční stránka. Určitému postupu ve firemní hierarchii se proto úplně nebrání. Zcela věcně si také uvědomují, že v práci to zkrátka nejde bez určité jistoty a moc se tak nevrhají do oborů, které podle nich už nemají do budoucna perspektivu.
Práce je pro ně zkrátka „jen“ prostředkem vydělávání peněz, ale už ne středobodem jejich soukromého vesmíru. Mileniálové jsou sebevědomí, vědí, co chtějí a nestydí se si o to říct. Mnohými jsou proto považováni za arogantní. Jsou však jen otevřenější, protože už vyrostli v době, kde se není nutné bát projevit svůj názor. Nemají pocit, že ke starším lidem by měli mít úctu automaticky. Úctu projevují tomu, kdo si ji zaslouží.
Zdroje
