Článek
Generace Z je narozená mezi lety 1995 až 2010. První její příslušníci už opouštějí školy a začleňují se do pracovního procesu. Dnes už mladí lidé tvoří konkrétně 26 % pracovní síly. Musí se s nimi tedy na trhu práce rozhodně počítat. Už jsou tu a jiní jednoduše nebudou, konstatují lakonicky odborníci.
Jací ale vlastně jsou? Od předchozí generace takzvaných boomerů se liší v mnoha aspektech. Podle personalistů je především jednoduše nezajímá sezení v kanceláři od devíti do pěti. Příliš si neumí představit realitu profesního života svých rodičů, kterou tvořily píchačky.
Podle sociologů jsou ambiciózní, otevření a umí se za sebe trochu „poprat“. Dokáží se ozvat, když se jim něco nelíbí a nebojí se měnit zaběhnutý systém. Flexibilita v práci je pro ně důležitá. Vítaným bonusem je home office. Důraz se klade na osobní svobodu, nemálo mladých se zhlédlo ve vidině digitálního nomáda, který cestuje světem a u toho stíhá pracovat. Vítaná bývá i možnost si vybrat třeba i neplacené volno.
Generace Z si přeje rovnováhu mezi prací a soukromím
Stejně tak umí generace Z v práci „zabrat“, pokud tedy chce. Mezi charakteristiky jejích zástupců patří i zásadovost, soupeřivost a určité ambice. Ovšem moc často jim to nestojí za to. Jednoduše nežijí, aby pracovali, ale pracují proto, aby žili. Důležitý je pro ně well-being a usilují o to, aby jejich soukromý a pracovní život byl v rovnováze.
Moc je nezajímá závratný kariérní postup a nepřikládají takovou váhu penězům. Jsou tak dokonce ochotni přijmout hůř placenou práci, pokud pro ně nebude nudná. Podstatným kladem dobrého zaměstnání je z pohledu těch nejmladších pracovníků též kolaborativní způsob spolupráce, ale také docela prostě dobrý kolektiv. Nepodnětné prostředí bez výčitek opustí.
Penězům ale možná nepřikládají takovou váhu proto, že si navzdory svému ranému věku už prošli určitou deziluzí. Kulisu jejich rané dospělosti tvoří ekonomická krize i politické a sociální nepokoje na různých místech světa. Nevěří proto, že si v takových podmínkách zvládnou ušetřit na vlastní bydlení, zajistit rodinu a pořídit si děti nebo naspořit na důchod.
A vlastně jim nejde ani o společenskou prestiž jejich zaměstnání. V práci požadují respekt a uznání, ale jejich profese jim spíše vnitřně musí dávat smysl a musí být v souladu s jejich hodnotami. Silně také nejmladší zaměstnanci akcentují environmentální témata a po svém zaměstnavateli chtějí, aby se k této problematice dokázal adekvátně postavit. Velkým tématem je pro ně kromě ekologie i sociální odpovědnost.
Mladým nechybí sebevědomí, umí být i křehcí
Ocenit dokáží také firmu, kde se budou cítit dobře a která je přijme bez ohledu na původ, věk či zkušenosti. Chtějí se cítit jako důležitá součást týmu a být zapojení do procesu rozhodování. Od vedení požadují transparentní přístup například co se týče odměňování. O penězích jsou navíc ochotni celkově hovořit mnohem upřímněji než předešlé generace.
Někteří také mají silný pocit, že jednoduše mají potenciál a firma by ho měla umět docenit. Zajímají se proto o to, kam jejich mateřská společnost směřuje a snaží se aktivně přispět k tomu, aby se jí dařilo. Přicházejí tak i s vlastními inovativními nápady. O svých kompetencích nepochybují a očekávají, že jim jejich nadřízení budou naslouchat.
Na druhou stranu může být generace Z také příliš duševně křehká, neschopná se vyrovnat s kritikou a málo sebevědomá. Díky důrazu na individualitu a tomu, že vyrostli v pandemické době, která spoustu lidí „poslala“ do práce na dálku, se jim i značně setřely hranice mezi soukromím a prací. Jsou zvyklí se chovat neformálně, což může vyhlížet v tradičněji založených firmách velmi neprofesionálně.
Zdroje:
