Hlavní obsah
Psychologie

Může psychoterapie pomoci s hraniční poruchou osobnosti?

Foto: Alexander Krivitskiy (Unsplash)

Hraniční porucha osobnosti představuje závažnou diagnózu. Jak se léčí a může pacientům pomoci psychoterapie?

Článek

Hraniční porucha osobnosti reprezentuje jeden z typů poruchy osobnosti. Vyznačuje se silnou nestabilitou v náladách a chování. Tito jedinci jsou mimořádně citliví na změny ve svém okolí a dokáží na ně reagovat prudce a neadekvátně.

Své emoce osoby s hraniční poruchou osobnosti prožívají naplno a samy se často cítí svým prožíváním zmateny. Převažují pak pocity negativní jako vztek nebo zoufalství. Emoční výkyvy se u pacientů střídají řádově v rámci hodin. Lze tak hovořit o poměrně závažném stavu, který ve zvýšené míře postihuje především mladší ženy vyššího intelektu.

Četnost výskytu této poruchy v populaci se udává rozdílně, od 0,7 % až po 3 %. Na vzniku hraniční poruchy osobnosti se pravděpodobně podílí jak faktory biologické, tak sociální. Obvykle se začíná manifestovat v období puberty.

Její diagnostika je částečně ztížena ne zcela ostrým vymezením vůči ostatním poruchám osobnosti a častou komorbiditou s jinými duševními onemocněními.

Jak se hraniční porucha osobnosti léčí

Zásadní úskalí při léčbě hraniční poruchy osobnosti spočívá v tom, že značná část lidí, kteří jí trpí, nikdy nevyhledá potřebnou odbornou pomoc. Což je velmi důležité a závažnost této diagnózy podkresluje především to, že každý desátý postižený s ní zakončí svůj život sebevraždou.

Právě ochota svou situaci řešit je klíčovým faktorem v úspěšné léčbě, která jednoznačně je možná. Tvoří ji jednak psychoterapie a psychosociální rehabilitace a doplňkově i farmakoterapie. Právě dlouhodobá psychoterapie je dokonce fakticky nejdůležitějším faktorem. podmiňujícím úspěšné zmírnění příznaků. Zřídka je možné prožívání změnit zcela a poruchu tedy nelze v pravém slova smyslu vyléčit, nicméně její projevy je možno korigovat tak, aby pacient prožil plnohodnotný život.

Jak probíhá psychoterapie u hraniční poruchy osobnosti

Jako primární postup se volí dialektická behaviorální psychoterapie. Ta vznikla na základech standardní kognitivně-behaviorální psychoterapie, která je v současné době jedním z nejrozšířenějších psychoterapeutických směrů. Vytvořena byla americkou psycholožkou Marshou M. Linehan na konci 80. let 20. století.

Tato disciplína je zaměřena zejména na pacienty s hraniční poruchou osobnosti, kteří se sebepoškozují, jsou chronicky suicidální a mají závažné potíže s regulací emocí.

Skládá se ze čtyř základních modulů, jimiž jsou:

  • individuální terapie
  • skupinový nácvik dovedností
  • telefonický koučink
  • konzultační tým

Účinnost tohoto psychoterapeutického přístupu byla potvrzena v několika randomizovaných kontrolovaných studiích. Vhodný je pro dospělé pacienty, ale také pro dospívající mládež.

Co je dialektická behaviorální psychoterapie

Dialektická behaviorální psychoterapie klade důraz na učení se flexibilitě a hledání rovnováhy na místo extrémů, pochopení principů vlastního chování pacientů a behaviorální nácvik nových dovedností.

Především se tak tato forma psychoterapie zaměřuje na tyto oblasti:

  • všímavost, koncentrace a schopnost prožívat v přítomném okamžiku
  • efektivita v mezilidských vztazích včetně lepší komunikace
  • regulování vlastních emocí
  • stresová tolerance a zvládání krizových situací
  • schopnost náhledu na situace z více úhlů, kontrola extrémů
  • analýza příčin vlastního chování a jejich aktivní změna
  • omezení sebepoškozování
  • posilování důvěry v sebe samotné a své vlastní schopnosti

Dialektika vyvažuje extrémy a tím pomáhá snižovat napětí a řešit konikty, zmírňuje nepříjemné emoce a otevírá tak možnost reagovat flexibilněji a snáze porozumět různým situacím. Behaviorální terapie se pak zabývá změnou v chování, respektive nápravou. Kombinace těchto dvou přístupů má za cíl zvýšení seberegulace, zvládání vztahů a nároků běžného života.

Psychoterapie je laskavá, přijímající a připouštějící určitou mnohotvárnost a to, že jedinec jedná tak, jak v dané chvíli nejlépe umí. Dochází tak k validaci jeho jednání s tím, že to, co činí, dává smysl v kontextu situace i prožitých zkušeností. Současně však terapeut klienta nenásilně směřuje k tomu, aby svoje chování měnil žádoucím způsobem, neboť si má uvědomit, že výchozí stav mu nic pozitivního nepřináší.

Zdroje

https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2020/03/06.pdf

https://www.lf.upol.cz/fileadmin/userdata/LF/hippokratuv_dum/obory/Psychiatrie/Hranicni_porucha_osobnosti.pdf

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3876885/

https://www.lundbeck.com/cz/patients/psychiatry/borderline-personality-disorder

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz