Článek
Pilířem vánoční tradice se stal houbový kuba
Už ve středověku jídlo význam svátků určitým způsobem odráželo. Lidé si v těch dobách měli také tendence dopřát výjimečné lahůdky, které na běžném stole svoje místo neměli. Navíc je mívali připraveny i pro kolemjdoucí či potřebné.
Z éry středověku pochází také pečení vánočky a krájení ovoce. V tomto období se také často na stole ocitaly oplatky, které sloužily jako předkrm. Sladily se medem a mohly být upraveny i na slano s česnekem nebo bylinkami. Hlavně v oblasti východu Moravy se na našem území podávala i zelná polévka.
Tradiční součástí štědrovečerní večeře býval v éře středověku houbový kuba. Šlo o jídlo syté a současně levné. Mimo to se podávala také hrachová nebo čočková polévka. Na stole nechyběly takzvané pukance s mákem a medem a další pokrm z hub, který se skutečně jmenuje hubník. Jedná se nákyp s houbami.
U chudiny se objevovala i tzv. pučálka neboli naklíčený hrách. Nicméně se jednalo spíše o pochutinu, nikoli o hlavní jídlo. Kromě vánočky mívala hospodyně také napečen už několik dní před svátky chléb. Používala se bílá mouka, rozinky a mandle.
Středověký stůl samozřejmě měl k dispozici i maso. Většinou se jednalo o to vepřové nebo kachnu či husu. Podobu pokrmů samozřejmě ovlivnil sociální status konkrétní domácnosti. Ve šlechtických rodinách se na něm mohl ocitnout i právě ulovený kanec nebo jelen.
Movité rodiny si mohly dopřát i koření
Proto si později ve šlechtických a movitých měšťanských rodinách mohli navíc dopřát také nejrůznější dovážené koření. Typickým rysem bohatších domácností bylo i menu o vícero chodech a na stolech se poměrně bohatě vyskytovalo i cukroví. V movitých rodinách se rovněž nezdráhali servírovat hlemýždě.
Mimo to se nezbytnou součástí svátečního stravování stala sladká obilná kaše, která byla rovněž symbolem hojnosti. Na vesnicích se v rodinách konzumovala ta pohanková nebo jahelná kaše, rovněž oslazená medem. Dále je známým pokrmem i tzv. muzika, na Moravě zvaná chamula, což je kaše ze sušeného ovoce.
Ten nejskromnější jídelníček si musel vystačit z dnešním pohledem poněkud svérázně vyznívajícími položkami v podobě veverek a vran. Našim chuťovým pohárkům cize vyznívá také chléb pečený z březového dřeva či mechové mouky.
V 16. století se začaly zdobit první stromečky, a to ovocem a perníčky, které si následně mohly děti sníst. Vánoce bývaly propojeny hlavně s obdarováním a chozením na koledu. Svátky ve smyslu oslavy svátečního dne, během něhož má být především rodina pohromadě, jsou myšlenkou, která se ukotvila až v 17. století.
Jak to bylo s vánočním kaprem
Tradiční ryba se podávala už ve středověku a novověku. Pevnou součástí slavnostní večeře se ale stal kapr až v 19. století. A to navíc nikoli v podobě, kterou známe dnes. V tehdejších dobách se připravoval tzv. kapr na černo, což byla úprava poměrně složitá. Ryba se vařila se s ořechy, perníkem a se švestkami. Podávala se s knedlíkem.
Proč se objevil na talířích právě kapr, který pro mnohé strávníky není příliš chuťově zajímavý a je také poměrně tučný? Podle historiků především proto, že se jedná o vhodné postní jídlo. Katolické náboženství v tomto případě zapovídá podávání masa běžných jatečních zvířat. Ryby či obecně maso ze studenokrevných živočichů ale přípustné jsou.
Kapr se začal servírovat i dalších důvodů, z ryze pragmatických, snaha o vysokou gastronomii za tím jednoznačně nebyla: Šlo v minulých staletích o rybu vůbec nejdostupnější. Primárně se tento zvyk pak vyvinul v městském prostředí.
Dnešní smažený kapr do Čech „připlaval“ z Rakouska. A ačkoli ho ve svých receptech uvádí již slavná kuchařka Magdalena Dobromila Rettigová, prakticky můžeme říci, že dnešní pevná tradice této ryby coby svátečního pokrmu se uchytila až po druhé světové válce. Ve druhé polovině 50. let též rybu začal doplňovat klasický bramborový salát. I samotné brambory nakonec totiž jsou z pohledu dějin pro Evropany novinkou, rozšířily až v posledních desetiletích 18. století.
To první zmínky o vinné klobáse, která se na pomyslném žebříčku obliby drží hned vedle zmíněného kapra a také řízku, jsou starší. Najdeme je totiž již v kuchařkách z 19. století.
Jaké změny přineslo 20. století
Následně 20. století pozvolna vytlačilo duchovní ráz Vánoc a celé svátky pojalo poněkud konzumněji. Na druhou stranu platí, že i chudší vrstvy si mohly v tomto období začít dopřávat nejen nedostupné dárky, ale také právě mnohem více jídla.
Přibývat začalo hlavně ryb, které byly do té doby spíše záležitostí vrstev movitých. V současné době je rybí maso servírováno jako tradiční prakticky v celé Evropě. A to i přesto, že ještě ve 20. století si obyvatelé na starém kontinentu nakrátko připomněli jeho podstatu jakožto pokrmu prostého. Na počátku tohoto století a během světových válek byl totiž nedostatek masa jiného, ryb ale díky velkému množství rybníků paradoxně bylo dost.
Charakteristický nedostatek si budou pamatovat i mladší ročníky, které zažily éru socialismu. Nevyhnutelně tak jím musely být poznamenány i chvíle na konci roku. Kapr byl nedostupným artiklem a v některých rodinách jej tak nahradil už zmíněný řízek.
Zcela výjimečným momentem oslav v éře komunismu se také stal dovoz exotického ovoce, jako byly pomeranče, mandarinky a banány. Pamětníci dodnes vzpomínají na pověstné dlouhé fronty i na to, jak ovoce bylo na příděl, aby si mohlo nakoupit co nejvíce těch, kteří si na něj neváhali počkat. Unikátem československých Vánoc byly kokosové ořechy či ananas.
Další období přineslo rozvolnění, moderní člověk prakticky není k ničemu nucen a jeho Vánoce mohou nabývat libovolné podoby. Nicméně kapr a salát dnes již patří k pevně ustáleným součástem svátků.
A co se o Vánocích běžně pilo
K jídlu samozřejmě patří i pití a také Vánoce dob minulých své charakteristické nápoje měly. Ve středověku i raném novověku se hojně konzumovalo víno i pivo. Voda totiž byla značně nekvalitní, musela se proto alkoholem naředit či rovnou nahradit.
Navzdory tomu, že církev velela dodržovat půst, na zdar úrody se alkohol popíjel. A nejinak tomu bylo i ve šlechtických kruzích. Proudem teklo především pivo a už tehdy se dobovým strážcům morálky příliš takové projevy nepozdávaly. V 16. století církev horovala za to, aby obyvatelstvo raději chodilo do kostela ke mši svaté, ale úspěšná nebyla.
Také punč, grog, medovina nebo svařák, mají historicky též už dlouhou tradici, například první svařák se objevil už v antice. A pevnou součástí Vánoc jsou všechny zmíněné nápoje i dnes. Ve 20. století pak navíc ještě éra komunistického režimu přinesla především náhražky a mnozí, kteří ji zažili, na ni tak s úsměvem vzpomínají jako na „dobu náhražkovou“.
Zdroje
1) Kapr je městský zvyk
2) Historie Vánoc
