Článek
Vánoční čas přináší neudržované i zcela zapomenuté obyčeje
Obecně platí, že sváteční život je společný a veřejný. V dřívějších dobách tak společenství vyžadovala, aby se lidé sešli a slavili pohromadě. Svátek díky tomu obnovuje a udržuje společnost. A určitou sounáležitost a pospolitost máme s Vánocemi spojenou dosud, byť v intimnějším měřítku oslav v kruhu rodinném.
Proto neodmyslitelně do tohoto období patří i udržování široké škály obyčejů. Ty byly povětšinou spojeny s odchodem zimy a vítání jara, jelikož lidé byli závislí na úrodě. Posléze se původní pohanské zvyklosti smísily s církevními rituály.
Řadu klasických vánočních zvyků už sice možná aktivně většina z nás neudržuje, ale stále budete znát, například lití olova či pouštění lodiček ze skořápek vlašských ořechů. Ještě dnes si také někteří u nás pod talíř vsouvají šupinu z vánočního kapra.
Naši předkové však měli i celou řadu jiných zajímavých zvyklostí, s nimiž už se běžně nesetkáte. Na Štědrý den se tak například svazovaly nohy stolu, což mělo symbolicky odrážet soudržnost celé rodiny. U štědrovečerního stolu navíc vždy musel sedět sudý počet lidí, nebo alespoň muselo být prostřeno pro sudý počet strávníků. V tehdejší společnosti se věřilo, že se pověra nemá porušovat, jinak si příště pro někoho přijde smrt.
Věštby související s hledáním ženicha
Různými způsoby se také lidé v dřívějších dobách pokoušeli odhadovat, co je v příštích letech čeká. Děvčatům především záleželo na tom, zda se vdají. Z toho ranku je především nejznámějším zvykem házení střevíce.
Mimo to bylo možné zjistit, jestli na dotyčnou čeká její vyvolený také pomocí jablka. Zvyk jeho rozkrajování, s jehož pomocí se dovozuje, zda na nás v příštím roce čeká zdraví a štěstí, je ostatně dalším rozšířeným obyčejem.
Mladé dívky tak pojídaly večer ve vratech jablko. Pokud prošel kolem nich jako první muž, vdaly se. Ostatně tento aspekt zajímal nejen samotné aktérky, ale i jejich okolí. Hospodář tak chodil sledovat ležící krávy. Pokud jejich nohy směřovaly stejným směrem, některé z dcer to předpovídalo sňatek.
Vdavekchtivé slečny zajímalo nejen to, zda se provdají, ale také to, kdo bude oním ženichem. Dovodit se to podle lidového zvyku dalo podle místa, odkud se ozvalo zaštěkání psa. To doprovázela i průpovídka: „Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes.“
A ještě konkrétnější se tehdejší mladé dámy nebály být. Chodily tak vyřezávat díru do zamrzlé vody. Pokud sem o půlnoci Štědrého dne některá z nich nahlédla, měla zde údajně spatřit nejen podobu svého nastávajícího, ale také svou vlastní budoucnost.
Zvyky zajišťující úrodu
Jak už bylo naznačeno v úvodu, řada vánočních obyčejů souvisela se zajištěním úrody. Patřilo k nim mimo jiné taktéž pokládání slámy pod štědrovečerní stůl či pokládání sklenice s obilím pod vánoční stromek.
Slámou, která měla být posvěcena tím, že se umístila pod štědrovečerní stůl, se pak obvazovaly stromy, čímž se měla v následujícím roce zajistit hojná úroda ovoce. Podobně si hospodyně o kmeny stromů otíraly ruce od těsta, když zadělávaly na vánočku. Stejně tak lidé věřili, že jim úrodu zajistí zakopání zbytků štědrovečerních pokrmů nebo klepání na kmeny stromů.
Proto se na slavnostní tabuli o Štědrém večeru také měl položit výhradně bílý ubrus. Následně lidový zvyk velel jej uschovat až do jara a použít na rozsívky. Zrna, která byla z ubrusu zaseta, měla údajně být chráněna před hmyzem, ptactvem i vlivy počasí.
Mimo to lidé dodržovali rituál půstu, aby mohli následně usednout k bohaté večeři. Ta se původně měla skládat z postních pokrmů coby výraz poděkování Bohu za to, že dal lidem ten nejcennější dar – svého Syna. A jedním z takových postních chodů byla i ryba. Zvykem bylo následně rozhazovat kosti z ryby po zahradě. Což ji údajně mělo ochránit před krtky.
I ve světě mají dávno zapomenuté zvyky
Nejen země české však praktikovaly řadu zvyků, které z dnešního pohledu vyznívají mnohdy možná až úsměvně. Řada dnes bizarně vyznívajících tradic se dodržovala napříč celým světem. Toto jsou některé z nich.
Velká Británie praktikovala vánoční odpouštění hříchů
V dnešní době se intenzivně snažíme potírat všechny projevy nerovnoprávnosti a usilujeme o to, aby žena měla stejnou pozici jako muž.
V Anglii 19. století tomu však bylo zcela jinak. Ve viktoriánské éře žena v manželství prakticky neměla žádná práva. Muž mohl vše a z dnešního pohledu tak byly tehdejší manželky prakticky týrané. Vyloučeno nebylo bití či odebírání dětí. Samozřejmostí byl přístup manžela k ženinu majetku. Tehdy zkrátka žena neznamenala víc než věc.
S obdobím Vánoc na ostrovech se tak pojí i svérázná zvyklost, kdy ženy musely pokleknout před svého muže a požádat ho o odpuštění za všechny chyby, kterých se za uplynulý rok dopustily.
Chorvatské Vánoce jsou plné zeleně a života
V Chorvatsku zase bývalo neodmyslitelným atributem svátků jablko. To mělo být zdobené a nazývalo se božićnica. Chlapci jím obdarovávali dívky.
Mimo to se také měla vysévat pšenice symbolizující život, nový život a plodnost. Zelené osení v doprovodu vajíček a zajíčků je pro našince sice spíše symbolem Velikonoc, na jihu země ale patří právě k vánočním svátkům.
Ostatně tento zvyk se v zemi udržel dodnes. Na některých místech se sela pšenice do malých talířků v průběhu svátku sv. Barbory. Do Vánoc tak mohla vyklíčit a pak se používala coby výzdoba, ať už doma nebo v kostele.
Někde se čekalo až do svátku sv. Lucie. Okolo vzrostlé pšenice se pak uvázala chorvatská trikolóra, doprostřed se umístilo jablko či svíčka jako dekorace. Tradiční červené svíčky se nicméně nepoužívají, celé symbolice zrození mnohem více odpovídá zelená barva.
Ve Španělsku na Vánoce propuká vánoční loterie
I ve Španělsku se Vánoce slaví 24. prosince. Pro většinu současných Španělů začínají nicméně svátky už s příchodem tradiční vánoční loterie, která se koná 22. prosince.
V současné době se jedná o loterií s druhou nejdelší nepřerušovanou tradicí na světě. Vůbec poprvé byla vylosována v roce 1762. Název Sorteo de Navidad byl poprvé použit, jak se uvádí, roku 1892, jinak se ale také setkáte s názvem El Gordo neboli Tlouštík.
V zemi je loterie fenoménem a často se tak losy dávají i coby dárek pod stromeček. V době moderní jsou nezbytnou součástí i reklamní spoty. Ty jsou každoročně obměňovány, jedná se ale zpravidla o dojemný příběh a reklama klade důraz na ohleduplnost a dobrosrdečnost.
Polské Vánoce kladou důraz na brzké vstávání
Polské Vánoce nejsou tak bezvýhradně prodchnuté křesťanstvím, jak bychom to u našich severních sousedů mohli očekávat. Řada zvyků se uchovala ještě z dob pohanských. Tradice vychází především z klasického polského folkloru, nicméně je patrné i zřetelné ovlivnění okolními zeměmi.
Přípravy na oslavy některých rodinách začínaly dříve, než přímo v den vigilie. Zvyk uklidit a nazdobit domov nám ostatně také není nijak cizí. S čím bychom už možná v moderní době nesouhlasili, to bylo brzké vstávání, které bylo 24. prosince zvykem.
Věřilo se totiž, že kdo brzy vstane, bude celý následující rok zdravý. Ostatně ležet se nesmělo ani během dne, aby člověk neonemocněl. Posílit dobré zdraví mimo to měl taktéž dodržovaný zvyk umýt se ve studené vodě. Ta musela být donesena o půlnoci ze studny.
Stejně tak se tradovalo, že pokud se vám podaří brzy vstát právě na Štědrý den, nebudete mít potíže se vstáváním ani celý následující rok. Lidé také věřili, že se nemají v tento den hádat, jinak by se spory přenesly i do celého dalšího roku.
Zdroje
1) Historie Vánoc
2) Vánoce našich předků
3) Štědrý den
