Článek
Průměrná žena za svůj život spotřebuje zhruba 11 tisíc tamponů a vložek. To je dost na to, aby se takové množství mohlo podepsat v negativním slova smyslu i na jejím zdraví. O škodlivosti tamponů se diskutuje poměrně bouřlivě.
Zásadní problém představuje především jejich bělení chlórem. V současné době už se v této sféře běžně neužívá chlór plynný, množství škodlivých dioxinů je proto nižší než v minulosti. U některých výrobků se již také z důvodu snížení jejich škodlivého působení užívají bezchlórová bělící činidla (TCF) nebo peroxid vodíku.
Dioxin se považuje za vůbec nejškodlivější složku těchto hygienických potřeb, jelikož je prakticky nezničitelný. Běžné tampony ale obsahují širokou škálu dalších látek, a to včetně plastů, jako je polyethylen a polypropylen, vonných složek a barviv.
Konvenční vložky a tampony obsahují také umělé hedvábí neboli rayon. Hlavním problémem tohoto syntetického materiálu je především to, že se z něj mohou uvolňovat vlákna. Ta následně zůstávají v pochvě, kde způsobují podráždění, drobná zranění i záněty. Umělé hedvábí taktéž může vést ke zvýšenému riziku rozvoje syndromu toxického šoku.
Tento stav patří k vůbec nejzávažnějším komplikacím používání tamponů. Vyvolán je exotoxiny. Ty jsou produkovány bakteriemi. Vyvolávajícími činiteli jsou v tomto případě především zlatý stafylokok, případně vzácněji také streptokok. Syndrom toxického šoku představuje komplikaci, která může být až život ohrožující.
Studie odhalila přítomnost těžkých kovů
Škodlivostí tamponů se zaobírala i nejnovější studie Kalifornské univerzity v Berkeley. Jde o první výzkum svého druhu. Výzkumníci našli v běžně dostupných menstruačních potřebách celou řadu toxických složek, jako je baryum, kadmium, kobalt, chrom, měď, železo, mangan, rtuť, nikl, selen, stroncium, vanad a zinek. Stejně tak byla odhalena přítomnost olova a arsenu.
Celkem výzkumný tým stanovil koncentraci 16 kovů, jak informovala i tuzemská média s odvoláním na zprávu zveřejněnou na serveru Independent. Problém je přitom zjevně charakteru globálního, jelikož analyzované vzorky pocházely z Velké Británii, USA a Evropy. Šlo o celkem 30 druhů tamponů od 14 značek. Konkrétní výrobci ovšem ve studii jmenováni nebyli. Množství škodlivin se ale lišilo podle místa prodeje.
Nutné je také uvést, že se jednalo jak o produkty konvenční, tak i o výrobky organického původu a i v tomto směru byly patrné rozdíly. Že ani druhá zmíněná kategorie nemusí být zárukou toho, že takový produkt žádným způsobem nemůže poškodit lidské zdraví, na to už ostatně poukázala i americká organizace Consumer Reports, jejíž závěry v Česku tlumočil spotřebitelský časopis dTest. Ta varovala před nežádoucími látkami včetně mikroplastů.
Jak se takové složky vlastně do tamponů dostanou? Pravděpodobně se tak stává již během výroby. Mohou být součástí pigmentu, bělidla, antibakteriálního prostředku nebo nějakého jiného výrobního procesu, konstatují odborníci.
Zcela přitom nelze vyloučit ani přechod škodlivin do bavlny již ve fázi, kdy rostlina volně roste. Zdrojem je vzduch, voda i půda. Hlavní problém představuje rakovinotvorný glyfosát, který je účinnou látkou celosvětově nejpoužívanějšího herbicidu Roundup od společnosti Monsanto. Používá se při pěstování modifikovaných plodin, což je i většina bavlny.
Co vyplývá z výsledků výzkumu
Deklarované množství olova a arsenu je podle pilotní studie sice malé, nicméně americká Agentura pro ochranu životního prostředí konstatuje, že jednoduše neexistuje v případě olova žádná bezpečná úroveň expozice, ostatně stejně jako u ostatních kovů. Brát výsledky výše uvedeného výzkumu na lehkou váhu tak jednoznačně nemůžeme.
Následky takové kontaminace přitom mohou být fatální. Vystavení se toxickým kovům, jako je olovo a arsen způsobuje přitom celou řadu závažných komplikací včetně demence, neplodnosti, cukrovky, rakoviny nebo poškození orgánů jako játra, ledviny a mozek, jak dokládají už předcházející výzkumy.
Obecně platí, že vzhledem k tomu, že sliznice intimních partií jsou velmi citlivé a patří dokonce k nejzranitelnějším partiím ženského těla, mohou se škodliviny velmi rychle vstřebat. Dostanou se tak až do krevního oběhu. V tomto konkrétním případě zmíněná studie nedokázala potvrdit, jestli se tyto kovy, pokud se uvolní, mohou vstřebat do vaginální sliznice a následně putovat až do krve. Nicméně zcela vyloučit to nelze.
Pokud by se to ale prokázat podařilo, jedná se o velmi výrazný problém. Výzkumníci také zatím nezkoušejí ani odhadnout, jaké množství škodlivin se případně dostane do organismu a jaké mohou z tohoto stavu vyplývat negativní zdravotní dopady.
Nutné jsou proto další výzkumy v této oblasti. Jedná se o otázku, která by mohla mít potenciální dopad na miliony lidí. Samotní autoři výzkumu však konstatují, že doposud není nutné panikařit a ženy se tak zatím ani nemusejí používání tamponů vzdávat. Doporučují však sledovat další vývoj, pokud se ovšem nové informace objeví. Celé téma menstruace je podle Sarah Cady, expertky na analytickou chemii z Iowa State University, zkrátka poněkud citlivé a vyhýbají se mu proto i vědecké autority.
Zdroje
