Článek
Názory na způsob řešení ekonomických či společenských problémů se mohou samozřejmě lišit. Různá řešení mají obvykle jiné výhody a jiné nevýhody, mohou se projevovat různě v odlišných časových výhledech apod. A od toho máme politiku a politiky, kteří voličům ukážou, jaká řešení preferují oni. V případě zvolení pak budou tato řešení prosazovat a promění je ve skutečnost.
Důležité a zásadní ale je, že musí nabízet řešení, která skutečně odpovídají jejich přesvědčení. Jinými slovy, musí skutečně věřit, že to, co dělají a nabízejí v politické soutěži, je skutečně to nejlepší pro zemi a její občany. Je logické a nevyhnutelné, že některá řešení mohou být pro občany do jisté míry nepříjemná. Každý si umí představit, že např. odepření si dovolené je nutné k tomu, aby mohla být provedena rekonstrukce koupelny. V opačném případě si rodina zadělá na problém.
Politik je ve stejné situaci s tím rozdílem, že jeho zodpovědností je celá země. A nemusí se jednat zdaleka jen o ekonomiku. Podstata je i v jiných oblastech stále stejná. Realita je však taková, že ne každý politik takto ke své práci přistupuje. Proč? Odpověď je zřejmá. Teorie je hezká věc, v praxi ale do hry vstupuje zcela zásadní parametr: reálný volič. Pro něj platí to samé, co pro politika v tom dobrém i špatném smyslu.
Populismus a politika
Volby jsou událostí, která má definovat především cestu, po níž se bude země další období ubírat. Pro politika jsou ale také okamžikem, který určí jeho další kariéru. Je třeba říct, že je nutná velká dávka sebekázně k tomu, aby politik v tomto okamžiku upozadil osobní prospěch a prospěch své strany, a naopak upřednostnil prospěch země a společnosti jako celku.
Není třeba zdůrazňovat, že ve skutečném světě půjde vždy o určitý kompromis. Katastrofa ale nastává ve chvíli, kdy politik zcela rezignuje na vše kromě svého prospěchu a celou svoji politiku podřídí svému znovuzvolení. Přesně touto cestou se vydali Andrej Babiš a Tomio Okamura.
Dostáváme se totiž konečně ke zmíněnému voliči. Fungující demokracie nepotřebuje jen čestné politiky, stejně důležití jsou voliči. Právě oni musí volit zodpovědně a tak, aby zvolená řešení zemi skutečně prospívala. To neznamená, že každý musí mít stejný názor. Podstatné je, že základním motivem volby je snaha o nalezení nejlepšího řešení pro celou společnost.
I volič ale myslí na vlastní prospěch, do jisté míry celkem logicky. Stejně tak si však musí být vědom i celkových důsledků své volby. Pokud volí tak, že v krátkodobém horizontu získá nějaký osobní prospěch, avšak v tom dlouhodobém zemi a tím i sobě uškodí, je to volba špatná a nezodpovědná.
Vyhodnotit důsledky své volby nicméně může pouze volič vzdělaný, s dostatečným všeobecným rozhledem a orientací ve veřejném dění. Volič, který tyto požadavky nesplňuje, je snadno ovlivnitelný a lze jej získat na slib malého osobního prospěchu (v lepším případě) nebo dokonce jen na slib zcela nerealistický (v tom horším případě). A právě na takový elektorát se orientují Andrej Babiš a Tomio Okamura. Vyhýbají se jakýmkoliv zmínkám o tom, že sami voliči možná pocítí tíhu řešení problému, naopak slibují nesplnitelné.
Populisté Babiš a Okamura
Pro příklady není třeba chodit daleko. Mezi ekonomy je jednoznačná shoda na tom, že důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný. A ano, zásah do něj bude pro společnost nepříjemný, je ale nezbytný. Ačkoliv Andrej Babiš nenabízí alternativu aktuálních vládních návrhů (ne vždy dokonalých), tvrdí, že dokáže systém změnit bez těchto negativních efektů. Je to tvrzení, které vzdělaný člověk zkrátka nemůže přijmout.
Jestliže na začátku své politické kariéry mluvil Andrej Babiš o tom, že přechod na euro je pro Česko nevyhnutelný a bez něj budeme ekonomicky ztrácet, jak může dnes tvrdit přesný opak, ačkoliv nevysvětluje, jaká zásadní událost se stala, že zcela změnila ekonomickou realitu. Opět je zřejmé, že jde z jeho strany pouze o kalkul, a nikoliv jeho niterné přesvědčení, že jde o nejlepší řešení pro naši zemi.
U Tomia Okamury je situace zcela totožná. Lze to vidět i na kampani pro Evropské volby. Jeho sliby o zrušení Green Deal jsou zcela nesmyslné, neboť odporují legislativnímu procesu tvorby evropských směrnic a nařízení. Vzdělaný volič toto ví a nemůže proto podle toho hnutí SPD volit. Stejně tak nemá žádnou objektivní podstatu tvrzení, že pozastavení vojenské pomoci Ukrajině zajistí mírové řešení.
Závěr
Politici jako Andrej Babiš a Tomio Okamura přesně vědí, že své nereálné programy nemohou prodat vzdělanému elektorátu. V jejich případě je volič, který je nevzdělaný a bez rozhledu ideální cílovou skupinou. Jen jemu totiž mohou program tohoto typu prodat. Velmi podobné je to s cílením na voliče chudé. Vybírají si je ale ne proto, že by jim chtěli nabídnout politiku, která zlepší jejich situaci. Důvod je ten, že chudý volič logicky musí dávat přednost krátkodobým řešením a jako tonoucí se chytá stébla jakéhokoliv slibu. To poslední, co populisté jako Andrej Babiš nebo Tomio Okamura potřebují, je vzdělaný volič s rozhledem, který má možnost uvažovat v dlouhodobém horizontu.
Zdroje
