Článek
SPD si na paškál vzala nejprve Romy
Evropská migrační krize na kontinent dopadla v letech 2015 až 2016. Znamenala prudký nárůst počtu žadatelů o azyl v zemích EU.
V souvislosti s tím se začala českou společností šířit představa temné hrozby v podobě islamizace Evropy. Paniku z přistěhovalců napomáhali zdařile šířit i mnozí politici. Velmi vytrvalá v tomto směru byla především SPD v čele se svým lídrem Tomio Okamurou.
Ta na muslimy „přesedlala“ z původních protiromských výroků. V roce 2014 mimo jiné na svůj facebookový profil napsal:
V České republice jsou největším ‚multikulturním‘ problémem zřejmě Romové. Ať mi odpustí ti, kterých se to netýká, ale velká část je prostě pro společnost obrovská přítěž.
Tomio Okamura vystupuje i proti muslimům
Kolem roku 2016 předseda SPD svou pozornost odklonil od romské menšiny a zaměřil se na uprchlíky. V témže roce však podalo podalo podle údajů ministerstva vnitra žádost o mezinárodní ochranu 1478 lidí. Získalo ji 148 z nich. Žádná závratná vlna migrace se tedy ve skutečnosti v tuzemsku nekonala.
Přesto uprchlické téma přitahovalo pozornost. Novým objektem k rozdmýchávání emocí se stal konkrétně islám. Imigrace a islamizace s sebou podle Tomia Okamury přináší terorismus, kriminalitu, vraždění, znásilňování, války gangů, obrovskou nezaměstnanost, obří náklady na sociální dávky, postupné zavádění islámského práva šáría, ženské obřízky, vraždy ze cti, útoky kyselinou, no-go zóny.
Sociální sítě známého politika se doslova hemží kontroverzními prohlášeními. Na svůj twitterový profil tak Tomio Okamura Mimo jiné napsal třeba i:
Agresivita muslimů v Evropě roste už i vůči dětem, které nevyznávají islám. Muslimové opěvují Hitlera.
Servítky si politik nebral ani na Facebooku, uvedl tam mimo jiné, že udělá vše pro to, aby se občané v České republice nemuseli „kvůli sluníčkářům a muslimským imigrantům bát slavit Velikonoce a Vánoce“.
Ve svém postu doslova prohlásil, že:
Uděláme vše pro to, aby u nás muslimové nedemolovali kostely, nestavěli mešity a aby se čeští občané nemuseli bát, že je na ulici přepadnou imigranti.
Heslo „ne islámu, ne teroristům“ si ostatně Okamurova strana dokonce vetkla do svého předvolebního hesla a vystupuje s ním dodnes. Stále ho má i na svých oficiálních webových stránkách.
A muslimové se stali mimořádně atraktivním terčem i přesto, že v Česku reálně žije jedna z nejmenších komunit v Evropě. Islám je minoritním náboženstvím, které je zastoupeno na našem území asi 0,2 % obyvatel a hlásilo se k němu kolem 3 000 osob.
V Česku nebezpečí islamizace nehrozí
Mimo to je Česká republika statisticky zemí bezpečnou. Podle Global Peace Index za rok 2022 je Česko dokonce osmou nejbezpečnější zemí světa. Povedlo se nám předběhnout dokonce i takové velmoci, jako je Japonsko či Švýcarsko.
V Česku jednoduše hrozby spojené s islámem nehrozí, jelikož Česká republika není atraktivním terčem islamistů. Zdejší komunita je nejen příliš malá, ale také tvořená liberálními příslušníky střední třídy, kteří jednoduše nemají důvod k tomu se radikalizovat.
Ostatně tendenci k tomu podléhat extrémistickým názorovým proudům mají lidé primárně nespokojení. To je patrno i na skupinách, které se podařilo charakterizovat vědcům z Psychologického ústavu Akademie věd a Národního institutu SYRI.
Ty zajímalo, kdo vlastně dezinformacím a propagandě věří. Jací jsou ti, kteří podléhají zjednodušujícím výrokům politiků a nechávají se strhnout k nenávisti mimo jiné i vůči migrantům? Podle odborníků se jednoduše jedná o méně vzdělané lidi, kteří se vyznačují mezerami ve vzdělání, především pak ve znalosti historie. K populismu a politickému extremismu mnohem více inklinují také nízkokvalifikovaní lidé.
Tomio Okamura není sám, kdo straší uprchlíky
SPD ale nebylo jedinou politickou stranou, která národ strašila právem šaría a džihádem a slabší jedinci těmto poplašným prohlášením uvěřili. Jan Bartošek, poslanec za u KDU-ČSL, který je od roku 2021 opět i ve funkci místopředsedy Poslanecké sněmovny, se v roce 2015 usilovně zaklínal křesťanskými hodnotami.
Mimo to se nezdráhal Evropu v 21. století přirovnat Evropu k Římu kolem roku 476 našeho letopočtu. Pro kontext uveďme, že myslel historický mezník, kdy germánský vojevůdce Odoaker sesadil z trůnu posledního římského císaře Romula Augusta a tím dovršil rozpad západořímské říše. I současné civilizaci tak podle jeho názoru reálně hrozí nájezd primitivních a krutých barbarů, tentokrát ovšem muslimského vyznání.
Už roku 2012 v Česku vznikla přímočaře nazvaná iniciativa „Islám v ČR nechceme“. Ministerstvo vnitra ji vyhodnotilo jako islamofobní populistický subjekt, který se pokouší využít vzestupu protiislámských a protiimigrantských nálad.
Uprchlická rétorika přitahuje extrémistické strany dál
Někteří politici navzdory průkazným závěrům neodolatelnou protiimigrační rétoriku nehodlají opustit. Patří k nim stále především šéf SPD Tomio Okamura, který i v roce 2022 na půdě poslanecké sněmovny strašil masivní migrační vlnou, pro změnu však týkající se uprchlíků z Ukrajiny.
Mimo jiné tak prohlásil, že v roce 2023 vzrostla nelegální migrace v České republice a že došlo k nárůstu trestné činnosti cizinců. To však okamžitě za pomocí statistik vyvrátil ministr vnitra Vít Rakušan.
Omlouvat se navíc Tomio Okamura musel za nepravdivé výroky ohledně toho, že europoslance za KDU-ČSL Tomáše Zdechovského a jeho bývalého kolegu Pavla Svobodu poškodil prohlášením, že hlasovali pro uvalení sankcí na Českou republiku za nepřijímání migrantů. To, že Okamura lhal, pravomocně nakonec potvrdil pražský městský soud, který zamítl i jeho odvolání.
Migraci v souvislostí se situací na Ukrajině zcela bagatelizovat samozřejmě není možné. Ani v tomto případě však řada uprchlíků v ČR jednoduše neplánuje zůstat. Na podzim roku 2023 už naše území dle oficiálních statistik opustilo na 200 000 Ukrajinců. Tato data médiím poskytl přímo ministr Rakušan.
Z těch, kteří se nakonec rozhodli v Česku zakotvit, jsou to hlavně ti, kteří tak činí z poměrně pochopitelného důvodu: V Česku si našli profesní uplatnění a naučili se jazyk. Opět nezbývá, než si položit řečnickou otázku, zda je skutečně nutné se obávat těch, kteří se bez potíží začlenili do stávající společnosti, osvojili si její řeč a stali se právoplatnou součástí systému.
Zdroje
1) Společnost nedůvěry
2) Měnící se strašáci Tomia Okamury
