Článek
Orlické vraždy jsou v historii české kriminalistiky dodnes nesmazatelně vepsány. Šlo o sérii zločinů spáchaných v letech 1991 až 1993. Jejich oběťmi se stali vesměs podnikatelé, přičemž vrazi byli motivováni peněžním ziskem.
V jejich čele stál až do závažných dopravních nehod bývalý policista Útvaru rychlého nasazení Karel Kopáč přezdívaný Karlos. V URNA přitom vydržel pouze pár měsíců, kdy se vzhledem k nízké úrovni výcviku a nedosahující finanční úrovně vyučil před revolucí frézařem, nicméně záhy se dal na odlišné „řemeslo“.
Jako bývalý vyhazovač z nočního baru, který ovládal bojové umění, si v pražském podsvětí uměl sjednat respekt. Že to pomůže pro zločinnou dráhu, to potvrdil záhy. Společně s bývalým vekslákem Ludvíkem Černým spáchali první zločin. O Černém je známo, že se vyučil zedníkem, po revoluci se živil jako řidič a šlo taktéž o častého hosta solárií a posiloven. Právě tam se jednám se svými pozdějšími kumpány Kunou a Kopáčem
Jejich první obětí se stal movitý podnikatel Aleš Katovský, kterého dvojice nalákala k sobě pod záminkou výměny peněz. Černý a Kopáč ho zastřelili za jízdu na cestě do Rudné. Oběť obrali o hodnotu v hodnotě 800 tisíc a zrodila se myšlenka začít se nelegální cestou obohacovat. Těla zavražděného podnikatele se zločinci zbavili zabalením do pletiva a vhozením do Orlické přehrady pod Žďákovským mostem.
Orličtí vrazi vraždili kvůli penězům
Na další vraždě se už hodí i Vladimír Kuna, který společně s Kopáčem a Černým tvořil prakticky „tvrdé jádro“ orlických vrahů. Dalšími členy gangu byli Petr Chodounský a Kopáčova sestra Irena Meierová. Do hledáčku se této povedené skupině následně dostal muž jménem Leorent Lipoveci, původem Jugoslávec. K jeho vraždě došlo v lednu 1992 ve sklepě Vladimíra Kuny. Oběť si od svých vrahů chtěla koupit zbraň, Černý ale místo toho muže zezadu střelil do hlavy.
Právě Lipovci, původní profesí číšník, jako první po své smrti skončil v sudu politý louhem. Zavaření těl do sudů a shození ze Žďákovského mostu do Orlické přehrady se stalo prakticky signifikantním znakem řádění celého gangu. A právě podle způsobu, jakým likvidovali své oběti, si vysloužili i přezdívku „orličtí vrazi“.
Což stvrdili hned v následujícím případě. V policejních statistikách se tak ocitlo jméno další oběti: Vlastimil Hodr. Starožitníka ze světa sprovodil Černý. Muže zastřelil za bílého dne v blízkosti benzínové pumpy na Plzeňské ulici v Praze ranou do hlavy a okradl ho o zlatou pečetě, které měl u sebe. Dál mu napomáhali jeho společníci a těla se zbavili osvědčenou metodou: Nacpali ho do sudu a shodili do Orlické přehrady. Hodr se jim ovšem celý do sudu nevešel, museli tak pozůstatky rozřezat. Ony pečetě se nikdy nenašly.
Orličtí vrazí své řádění tímto ohavným činem ani zdaleka nehodlali ukončit. Jisti si před nimi nemohli být dokonce ani jejich vlastní příbuzní, jak se záhy ukázalo. Kuna se rozhodla vlastní nekompromisně zlikvidovat výbušninou. Ač se vražda úplně podle plánu nepovedla, svým zraněním žena nakonec podlehla. Dlužno dodat, že Anna Medková rozhodně nebyla nevinnou paní od vedle, provozovala totiž soukromý sado-maso salon, kde jí sloužilo několik sexuálních otroků.
Orlické vraždy patří k největším případům české kriminalistiky
Právě tyto aktivity měly přitom poskytovat alibi, aby policie nepodezřívala Kunu. Motiv hrůzného činu? Opět primární finanční prospěch, jehož cílem bylo prodat její dům a získat tak peníze. Což se splnilo, Kuna pak mohl prodat nemovitost za milion korun. Podle sousedů se v ní poté měl vařit pervitin.
Poslední, pátou obětí se stal Jaroslav Meier a shoda jména s výše uvedeným Irenou Meierovou není náhodou, šlo o jeho manželku. Meier byl tedy švagr Karla Kopáče. Kopáč byl poměrně podnikavé povahy a usoudil, že peníze budou nejlépe možno vydělat provozováním erotického klubu. Na to ale sám neměl peníze a po švagrovi tedy chtěl, aby mu vlastním domem ručil na půjčku, což Meier odmítl. Navíc se ho chtěla zbavit i vlastní žena, která hodlala začít nový život po boku Chodounského a měla zájem o jeho majetek. Meier si odmítal podepsat pomyslný ortel. Černý jej chladnokrevně zavraždil čtyřmi ranami ze samopalu.
Objasňování případů brutálních vražd bylo ve své době označováno jako historii technicky nejnáročnějšího vyšetřování v české kriminalistice. V roce 1995 ukázaly stopy vyšetřovatelů ke Kopáčovi a celý případ se začal vyjasňovat. Ludvík Černý a Vladimír Kuna byli nakonec odsouzeni na doživotí, Karel Kopáč na 21 let, Petr Chodounský na 14 let za podvody a Irena Meierová na 12 let. Všichni se odvolali. Odvolací soud nakonec Kunovi snížit trest na 25 let a Meierové na 10 let, ostatní původní tresty potvrdili.
