Článek
Termínem plánované hospodářství se označuje ekonomický systém, v němž státní plánovací orgány výrobcům závazně předem určují co, kolik, pro koho a za jakou cenu bude kdo vyrábět. Jinak se tento mechanismus označuje i jako centrálně plánované hospodářství či direktivní nebo příkazová ekonomika.
Velmi často je tento pojem spojován se socialistickými nebo komunistickými diktaturami. V současné době funguje plánovaná ekonomika v některých zemích, jako je Vietnam, Kuba nebo Severní Korea. Do roku 1989, než si politický systém prošel demokratizací a změnil se i způsob hospodaření, se plánovalo i v Československu.
Centrálně řízená ekonomika zde byla zavedena podle sovětského vzoru. Kořeny socialistického ekonomického systému sahají až do roku 1867, kdy německý filosof Karl Marx vydal svoje životní dílo s názvem Kapitál. Zde se zaobírá problémy kapitalistické společnosti. Odstranit je navrhuje zrušením soukromého vlastnictví a tvorbou beztřídní společnosti.
Docílit toho chtěl socialistickou revolucí, přičemž nejvýznamnější byla ta v Rusku. Tato událost je známa také jako Velká říjnová socialistická revoluce. Znamenala svržení Prozatímní vlády, a k moci se tím dostala bolševická strana, což byli sociálně-demokratičtí radikálové vedení Leninem a Trockým. Bolševici se stali přímými předchůdci pozdější Komunistické strany Sovětského svazu.
Jak vypadalo hospodaření za socialismu
Tato událost tak následně ovlivnila významně dění nejen v samotném Rusku, ale radikálně na desítky let změnila fungování přibližně poloviny světa. A komunistická propaganda, která se v zemi dostala k moci v únoru 1948, neváhala hned několik dekád dokonce hlásat, že bez říjnové revoluce by nevzniklo ani samostatné Československo. To dnes historikové vyvracejí, ale někdejší režim skutečně výrazně formoval podobu státu.
Vládnoucí strana si měla zájem uchovat vliv v řadě oblastí a změny v hospodaření byly jedním z projevů této kontroly. První plán, dvouletý, byl Národním shromážděním vyhlášen už v roce 1946. Měl se stát nástrojem obnovy země zničené válkou. Tehdy se vztahoval jen na hospodaření se strategickými surovinami a řízení bylo ještě relativně volné, už po roce 1948 ale přišlo znárodnění a spolu s ním i absolutní závislost na Sovětském svazu, a to jak v rovině politické, tak i ekonomické (surovinové).
Teoreticky tento typ hospodaření může být úspěšný, pakliže řídícímu orgánu jsou dodány veškeré relevantní informace jež jsou mezi jednotlivci a měly by být použity. Toho je však v praxi nemožné docílit. Rozhodování navíc probíhalo na úrovni Sovětského svazu, Ústředního výboru Komunistické strany nebo v RVHP a podniky informace předávané centrálním orgánům zkreslovaly ve svůj prospěch. Mimo to nereagovaly na požadavky spotřebitelů a celý systém byl pramálo pružný.
Výsledkem socialistického hospodářství v Československu byl permanentní nedostatek mnoha druhů zboží, jako byly například oděvy, citrusové plody, ale i kvalitní maso nebo elektronika. Plánované hospodářství ale mělo i opačný problém: Plné sklady zboží, o které jednoduše nebyl zájem.
Proč se centrálně plánovaná ekonomika zhroutila
Nastupující socialismus přitom v myslích řady lidí vzbuzoval naděje. Zásadní problém však už od počátku tkvěl v tom, že centrálně plánovaná ekonomika byla založena na těžkém průmyslu, který měl zajistit rychlé zbrojení. Posilováno bylo i hornictví, hutnictví, strojírenský a chemický průmysl. To vše na úkor spotřebního průmyslu a služeb.
Energeticky a materiálně tak byl celý systém mimořádně náročná, stejně tak kladl vysoké nároky na lidskou práci. V poměru k těmto vstupům ale byl nedostatečně efektivní. A kromě toho ničil ve velké míře životní prostředí. Již tehdy přitom někteří ekonomové, jako byl zejména Jiří Hejda, upozorňovali na skutečnost, že prosazovat tak razantně právě odvětví těžkého průmyslu není vhodné.
Zaměření na těžký průmysl a zbrojní výrobu nakonec vyvolalo nerovnováhu. Došlo tím k poklesu dynamiky hospodářství, vyčerpání zdrojů i pracovních sil. Chyběly kvalifikované pracovní síly a velké množství zaměstnanců si svou produktivitou nedokázalo reálně vydělat na vlastní plat. Brzdou hospodářského rozvoje se nakonec stal i nedostatek soukromé iniciativy, který by byl motivován ziskem. Podle historiků nebyla žádoucí jakákoli kreativita
Socialistická ekonomika tak měla řadu problémů a centrální plány lze považovat za slepou uličku, která občanům přinesla chudobu a nedostatek a sama o sobě podle odborníků jednoduše nebyla udržitelná a spěla postupně k nevyhnutelnému kolapsu.
Zdroje
Bakalářská práce Ekonomické systémy Jan Šrámek, Masarykova univerzita
