Článek
Pěstování chmele má na českém území už dlouholetou tradici. Pěstoval se na Žatecku, Lounsku a Rakovnicku, a to již v průběhu 12. a 13. století. A už v té době patřil podle dnes dostupných pramenů k nejkvalitnějším. Význam chmele pak postupně narůstal.
Moderní dějiny však přinesly pro tuto plodinu i nepříznivé období. Chmelařství se stejně jako ostatní zemědělské obory muselo vyrovnat s poválečným úbytkem pracovních sil. Po roce 1945 tedy bylo přikročeno k hledání nových pracovních rezerv. Během první poloviny 50. let se díky tomu začaly formovat první pracovní brigády z řad zaměstnanců.
Chmelové brigády se následně staly neodmyslitelným fenoménem této dějinné etapy a otevřely se i studentům. Podobně jako v řadě jiných případů byla účast takzvaně dobrovolně povinná, zcela dobrovolnou se stala až po sametové revoluci v roce 1989. Vyhnout se brigádě bylo možné maximálně díky potvrzení od lékaře.
Chmelové i bramborové brigády absolvovali středoškolští i vysokoškolští studenti, v některých případech dokonce celé ročníky. Práce na poli čekala na studenty středních škol zjara, hlavní sklizeň pak vyžadovala i přítomnost studentů škol vysokých. V 70. a 80. letech byla už sklizeň obstarávána hlavně strojově, proto bylo na některých pozicích na česačkách místo jen pro brigádníky ve věku nejméně 18 let. Ti mladší mohli pracovat u pásů na česačce, případně tam, kde se chmel česal ručně, což se týkalo obvykle mladých chmelnic.
Práce na chmelu byla povinná, ale vítaná
Na rozdíl od řady jiných režimem proklamovaných aktivit ovšem ježdění „na chmel“ je mnohými pamětníky bráno na milost. O samotný chmel tu totiž často ve skutečnosti tak úplně nešlo. V 60. letech se absolvování této brigády bralo jako jakýsi znak houževnatosti a samostatnosti. Ostatně hygienické podmínky mnohde nebyly ani později zrovna optimální, jen na některých místech totiž družstva investovala do nového přespávání a umýváren.
V 80. letech se tato práce vyplatila i z finančního hlediska, na svou dobu se tu totiž daly vydělat poměrně solidní peníze. Přijít si zájemci mohli na cca 800 Kčs. Vydělat se dalo ale i více, na česačce až kolem 1 500 Kčs. Což ostatně znamenalo i možnost koupit si další symbol socialismu – džíny z Tuzexu. Tehdejší dospívající ale nebyli o tolik jiní než ti dnešní, vydělávalo se tak i na jiné oblečení nebo jednoduše na Vánoce.
Dalším aspektem, který přispěl k oblibě chmelových brigád, byla jednoznačně atmosféra. Svého času se pracovalo na dvě směny, což umožnilo, aby jedna „parta“ vždy odpoledne měla volno pro vlastní zábavu. Ostatně pro brigádníky obce a tzv. chmelové štáby zajišťovaly i program. Konaly se diskotéky, divadelní představení, fotbalové zápasy a výjimkou nebylo ani promítání filmů na plátna na zdech domů a další kulturní vyžití.
Podle mnohých svědectví se tak na brigády jezdilo hlavně pít a poznávat nové lidi. Úsměvná svědectví pamětníků konstatují, že mnohde se víc utratilo, než vydělalo. Kromě navazování nových přátelství se tu mladí lidé ale poznávali i mnohem důvěrněji. Kdo do té doby nepil, nekouřil a nesouložil, deficit během týdne dohnal, sdílí dále své zkušenosti ti, kteří chmelovou brigádu absolvovali.
Na chmelu se našel čas i na romantiku
K romantickému nádechu těchto brigád bezesporu přispěl i slavný filmový muzikál Starci na chmelu. Mnozí tu tak svá první milostná vzplanutí prožili i ve skutečnosti. Pro někoho šlo o prchavou letní lásku, která skončila s návratem do školních lavic. Zakládaly se tu však dokonce i nové rodiny a nejedna dívka si na chmelovou brigádu odvezla trvalou „vzpomínku“ v podobě neočekávaně počatého potomka.
Nešlo o nic mimořádného, antikoncepce za minulého režimu nebyla dostupná stejně jako lákadla v podobě studií v zahraničí. Záhy po dovršení dospělosti se proto celá řada mladých jednoduše „musela brát“. Nevěstám bylo v průměru 21 až 22 let, ženichové byli před rokem 1989 jen o málo starší, dovržili cca 24 až 25 let. Do manželství nakonec vstoupilo víc jak 90 % mladých.
Rané rodičovství typické pro společnost reálného socialismu bylo postupně nahrazeno možností cestovat, podnikat a zároveň se zvýšila dostupnost vysokoškolského vzdělání. Logickou reakci na tyto změny byl vzestup věku prvního sňatku a odkládání rodičovství. Společnost tak k dnešnímu dni doznala významných proměn. Potomky si současní mladí lidé tedy sice už pořizují za odlišných okolností, ale na chmelové brigády se jezdí dál.
V posledních letech stoupá totiž zájem právě o tuzemský chmel. A ačkoli nezastupitelnou roli dnes při jeho sklizni hraje technika, potřeba lidské síly stále nevymizela, což vytváří příležitost i pro studenty. A zkušenosti potvrzují, že o brigády je zájem. A to mimo jiné i z nostalgie, vyprávění rodičů v myslích čerstvě dospělé generace zkrátka dělá své. Jezdí sem ale i ti, kteří se cítí být poněkud přehlceni digitálním světem. Stále se přespává na ubytovnách, svačinu dostávají brigádníci do ešusu a v noci si topí v kamnech. Internet ani mobilní signál často není k dispozici. Což nepopiratelně má své „táborové“ kouzlo.
Zdroje
