Článek
Pod zkratkou HPV se ukrývá lidský papilomavirus. Tímto pojmem se označuje skupina papilomavirů, které napadají lidské buňky.
HPV náleží na základě starší klasifikace do čeledi Papillomaviridae, která zahrnuje viry rodů Papillomavirus a Polyomavirus. Ta novější příslušné rody člení do dvou čeledí, a to Papillomaviridae (řád Zurhausenvirales) a Polyomaviridae (řád Sepolyvirales), patřících do nadřazené třídy Papovaviricetes.
Jedná se o neobalené DNA viry průměrné velikosti 40-55 nm. HPV patří dokonce mezi typické představitele DNA virů, což jsou ty které ve své částici obsahují deoxyribonukleovou kyselinu (DNA). Infikovat kromě člověka mohou savce, ale i další obratlovce, jako jsou ptáci, hadi, želvy a ryby.
Lidský papilomavirus útočí na kmenové buňky epidermis, tedy svrchní vrstvy kůže (pokožky). Kromě kůže může infikovat i sliznice. V současné době je zmapováno více než 300 typů virů HPV. Pro člověka je rizikových asi 120 typů, které mohou vyvolávat infekci.
Kdo a jak přenáší HPV
V lidské populaci jsou HPV velmi rozšířené. Uvádí se, že s tímto virem se během svého života setká asi 80 % z nás. Některé statistiky pak upřesňují, že nakaženo je v průběhu života přibližně 70 až 80 % žen. Nejčastěji je to pak ve věkové kategorii do 30 let, kde se vyskytuje 30 % HPV pozitivních.
Virus vykazuje značnou odolnost a stabilitu. Má velmi dobrou výbavu k přežívání v hostitelských buňkách a ty využívá ke své vlastní replikaci. Ve vlhkém prostředí může infekci vyvolat i za několik měsíců. Na vzduchu ale vydrží velmi krátce a není se tak nutno obávat toho, že se nakazíte civilním kontaktem, tedy například na toaletě. Pouze ve vzácných případech dochází k přenosu kontaktem s infikovaným předmětem.
Nákaza probíhá přímým kontaktem, a to zejména sexuální cestou. K přenosu infekce dochází nejčastěji během vaginálního, análního či orálního sexu. Infekce vyvolané lidskými papilomaviry lze proto považovat za celosvětově nejrozšířenější pohlavně přenosnou infekci.
Pozor, kondom nelze považovat za stoprocentně spolehlivý způsob ochrany před přenosem HPV. Pouze v tomto případě snižuje riziko. Infekce se totiž může přenášet též prostřednictvím kontaktu s infikovanými oblastmi kůže a sliznic, tedy i při nepenetrativních aktivitách. Používání bariérové antikoncepce se nicméně doporučuje.
Za zvláště ohrožené nákazou HPV se pak považují osoby vykazující promiskuitní sexuální chování. Nicméně samotný výskyt infekce nelze považovat za známku promiskuity.
Stejně tak ovšem platí, že HPV není jediným faktorem pro možný rozvoj maligního onemocnění. K dalším rizikovým faktorům, které sehrávají roli v etiologii tohoto onemocnění, se řadí kouření tabáku, jiné sexuálně přenosné infekce, jako chlamydie, herpes simplex, chronický zánět děložního hrdla, dlouhodobé užívání COC, multiparita a také defekty imunitního sytému a imunosuprese.
Jaké následky může mít nákaza HPV
Ve většině případů infekce odezní, aniž by nakažený měl závažné příznaky. Probíhá tzv. asymptomaticky, a to dokonce v 9 případech z 10. Dokáže se s ní totiž vypořádat náš imunitní systém. V latentní podobě však HPV mohou v organismu setrvávat i několik let po odeznění infekce. Teprve následně se „postarají“ o propuknutí onemocnění. Především v pokročilých fázích onemocnění už jsou patrny i zřetelné příznaky.
K těm patří:
- bolest při nebo po pohlavním styku
- bolestivé močení
- nespecifický vaginální výtok
- krvácení mimo pravidelný menstruační cyklus
V případě tzv. nízkorizikových typů HPV může postižený onemocnět genitálními bradavicemi, případně jsou schopny tyto viry vyvolat změny na děložním čípku.
Podle Národního zdravotnického informačního portálu je nejzávažnějším důsledkem HPV rozvoj zhoubných nádorů. To mohou být nejčastěji především rakovina děložního čípku, ale také rakovina zevních rodidel (vulvy), pochvy (vaginy), penisu, análního otvoru a nádory v oblasti hlavy a krku.
HPV je pokládán za hlavní a některými odborníky přímo jedinou příčinu právě u rakoviny děložního čípku. Kolem 14 typů HPV se považuje současnými odborníky za vysoce rizikové, jelikož způsobují nádorová onemocnění.
Jaká je prevence proti HPV
Rakovina děložního čípku je však vůbec prvním typem nádorového onemocnění, jemuž lze předcházet pomocí očkování. To se musí ovšem podat ještě před zahájením sexuálního života, a tedy před prvotním kontaktem s HPV. K nákaze může dojít už prvním pohlavním stykem.
Je důležité si navíc uvědomit, že vakcínu má význam podat nejen dívkám, ale i chlapcům. Hochy chrání před vznikem zhoubných nádorů hlavy a krku, penisu a anální oblasti. Optimální věk pro aplikaci činí dle NZIP v případě obou pohlaví 9 až 14 let.
Očkování také proto je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. A to konkrétně od 1. ledna 2024 ve formě plného uhrazení všem dívkám a chlapcům ve věku od 11 let do dovršení 15 let. O očkování lze požádat praktického lékaře, případně vakcínu aplikují dětští gynekologové. Nemá však povinný charakter, rodiče mohou své ratolesti nechat očkovat dobrovolně.
Očkování má smysl i u dospělých, jelikož nabízí ochranu před onemocněními souvisejícími i s dalšími HPV typy, než jsou ty, s nimiž už se dotyčný v průběhu života setkal. Očkovat lze ženu i muže. Stejně tak by ženy neměly podceňovat pravidelné preventivní prohlídky u svého gynekologa. Ty představují poměrně spolehlivou cestu k odhalení přednádorových či velmi časných nádorových změn. Odborníci přitom upozorňují, že pokud se podaří zachytit rakovinu děložního hrdla včas, má pacientka šanci na úspěšné vyléčení téměř 100%.
Zdroje:
