Článek
Bára vždy chtěla pro své děti to nejlepší. Už od malička je podporovala v jejich zájmech a snech. Dcera Kamila a syn Petr vystudovali oba osmileté gymnázium s vyznamenáním. Když přišel čas na výběr vysoké školy, neváhala Bára ani na chvíli a poskytovala jim veškerou možnou podporu. Chodila s nimi jako doprovod na dny otevřených dveří, platila za přípravné kurzy, a dokonce si v práci brala volno, aby obě své děti mohla doprovodit ke zkouškám. Kamila vystudovala předškolní pedagogiku a z Petra je architekt.
„Vždy jsem chtěla, aby měly moje děti co nejlepší start do života. Věděla jsem, že kvalitní vzdělání jim otevře dveře k lepším pracovním příležitostem a spokojenějšímu životu. Taky to bylo něco, co jsem si vždy sama přála, ale moji rodiče na to byli tehdy příliš chudí a ani se o mě moc nezajímali… Chtěla jsem udělat maximum pro to, aby se měli oba dobře. S manželem jsme se rozvedli, když byli ještě oba na prvním stupni a neměla jsem pocit, že by se snažil mi v tomhle ohledu s dětmi pomoci. Vždy bylo vše na mě.“ Když děti dokončily studia a rozhodly se osamostatnit, Bára jim opět podala pomocnou ruku. Každému z nich přispěla na hypotéku, aby si mohli pořídit vlastní bydlení a začít svůj život bez zbytečného stresu navíc. Dokonce kvůli synovi prodala i vlastnický podíl z bytu po svých rodičích.
Přesto všechno, Bára dnes zjišťuje, že její obětavost nebyla vnímána tak, jak by si přála. Její děti, které dnes žijí své vlastní životy, ji obviňují z toho, že je narcis a že se je snažila kontrolovat a manipulovat úplně ve všem. „Říkají mi, že jsem se starala jen o to, aby všechno bylo podle mě. Prý jsem je nenechala žít své životy a vždy jsem měla poslední slovo. Ale já jsem jen chtěla, aby byli šťastní a úspěšní. Vůbec mě nenapadlo, že by se na to mohli dívat takhle…“
Deprese
Situace se nelepší, spíše horší. Dceru neviděla Bára už přes dva měsíce, syna ještě déle. Bára se cítí nepochopená a nedoceněná. Má pocit, že obětovala dětem vše a ty jí zahodily jako použitou ponožku. „Už mě ani nenavštěvují. Mám pocit, že jim jde jen o peníze. Jakmile jsem přestala financovat jejich životy, ztratili o mě zájem. Nemám jim už co nabídnout. Dcera na sociální sítě přidává fotky s novým přítelem, kterého mi ani nepředstavila… Jsem z toho velmi utrápená a moje kamarádky mi v tomhle ohledu příliš nepomáhají, protože mají se svými dospělými dětmi skvělý vztah a já jim to strašně závidím. Když zrovna nejsem v práci, nemám kolikrát ani chuť vstát z postele nebo se jít nasnídat. Moje sestra říká, že začínám být zralá na antidepresiva a měla bych vyhledat odborníka. Promluvit si s nimi o tom, co prožívám, nemá vůbec cenu. Vždy se to zvrhne v konflikt, kdy mi vyčítají, co mohou…Vzdala jsem to.“
Exmanžel
Bára nejvíce pociťuje křivdu za to, že se svým otcem se obě děti navštěvují pravidelně. „Nikdy pro ně nedělal tolik, co já. Po rozvodu je vídal málo, kašlal na ně. Teď skončil nedávno na invalidním vozíku a Kamila mu pravidelně vaří a stará se o něj. I Petr s ním má na Facebooku fotky. Mně děti ani nezavolají, aby se zeptaly, jak se mám. To mi láme srdce.“
Co říkáte na Bářin příběh vy? Existuje podle Vás způsob, jak vztah s jejími dospělými dětmi zachránit? Napište nám do komentářů.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se s námi o svůj na pribehy.medium@seznam.cz
