Článek
Pro mnoho lidí v Evropě i jinde „na západě“ přestavují muslimové jeden velký celek. Je však velkou chybou nevnímat rozdíly a dynamiku uvnitř islámského světa. Dvě hlavní skupiny, sunnité a šíité, totiž v současnosti nepředstavují jen skupiny s odlišnou teologickou interpretací islámu, ale doslova nepřátele.
Kořeny rozštěpení islámu na dvě větve je samozřejmě třeba hledat v historii, a to v historii velmi dávné. Stejně jako křesťanství, i islám se začal štěpit prakticky hned po svém vzniku. Mohammed představil obyvatelům města Mekka nové náboženství v roce 610. Nová víra přitom vycházela z tradic křesťanství i židovství, přinášela ale současně i některé nové prvky.
Prorok Mohammed zemřel v roce 632 a rozhořel se spor o to, kdo se stane jeho nástupcem v roli hlavy muslimského světa. Větší skupina preferovala, aby si lidé svého vůdce zvolili. Menší část lidí naopak chtěla, aby se vůdcem stal někdo z Mohammedovi rodiny, konkrétně Ali ibn Abi Talib, manžel Mohammedovi dcery a jeho synovec. A právě v tomto sporu tkví rozkol, který trvá v islámu dodnes.
Příznivci volby se nazývali sunna, arabsky cesta nebo zvyk. Naopak, zastáncům významu pokrevního příbuzenství se začalo říkat shi’atu Ali, v překladu příznivci Aliho. Od těchto jmen se odvozují pojmy sunnité a šíité.
Kdo se stal Mohammedovým nástupcem?
První skupina nakonec zvolila Abu Bakra, Mohammedova společníka. Jeho titulem byl první kalif, resp. chalífa. Spor však samozřejmě vyřešen nebyl. Ali ibn Abi Talib byl časem opravdu zvolen čtvrtým chalífou, v té době však již panovaly vážné spory s rodem Umajjovců sídlících v Sýrii. Alí se stal chalífou v roce 656 a vládl jen pět let, než byl svými konkurenty zavražděn.
Chalífát, který sídlil na Arabském poloostrově, poté přešel na dynastii Umajjovců v Damašku a později na Abbásovce v Bagdádu. Šíité však autoritu těchto vládců odmítali. V roce 680 pak vojáci nového umajjovského chalífy zabili Alího syna Husajna a mnoho jeho společníků v Karbale, která se dnes nachází na území Iráku. Právě to se stalo pro šíity určující událostí.
Sunnitští chalífové se začali obávat, že Husajnovi potomci, kteří se považovali za legitimní vůdce muslimů využijí tohoto masakru k tomu, aby získali na svoji stranu lid a budou se snažit opět převzít vládu. Tyto obavy vedly následně k dalšímu pronásledování a marginalizaci šíitů.
Přes všechny spory sunnitů a šíitů se Islámu podařilo expandovat raketovou rychlostí a vytvořil říši rozprostírající se z Arabského poloostrova až do Španělska. Následovala staletí válek s křesťanským světem, během nichž nechybělo mnoho a křesťanství mohlo expanzi Islámu skutečně podlehnout. V průběhu historie existovali vedle sebe sunnité a šíité po většinu doby relativně bezproblémově.
Sunnité a šíité dnes
I přes relativně bezproblémovou koexistenci obou směrů lze nalézt události, při kterých se rozpory mezi sunnity a šíity projevily naplno. První takovou událostí byla proměna dnešního Íránu ze sunnitské oblasti na šíitské centrum celé oblasti v 16. století. A právě v Íránu se v roce 1979 chopil moci skrze tzv. Islámskou revoluci moci radikální směr šíitského Islámu. Ten se velmi brzy dostal do konfliktu se sunnitským centrem v Saúdské Arábii a tento souboj definuje Blízký východ dodnes.
Šíité byli po celou dobu existence Islámu jeho minoritou (byť velmi významnou) a platí to i dnes. Šíité tvoří asi 15 % z celkového počtu 1,6 miliardy muslimů. Jejich centrem zůstává Írán spolu s jižním Irákem a Libanonem. Šíitské minority samozřejmě žijí i v dalších zemích včetně Saúdské Arábie, Afghánistánu nebo třeba Indie.
Podstatný je fakt, že v současné době je spor sunnitů a šíitů živen soupeřením Íránu a Saúdské Arábie o moc v regionu, případně menšími regionálními konflikty, které jsou na něj navázané. Sunnité a šíité jsou dnes velmi často nepřáteli.
Ani Saúdská Arábie, ani Írán si nicméně nemohou činit nárok na to, že reprezentují skutečně celý sunnitský nebo šíitský svět. Stejně tak nemá ani jedna z větví Islám tak centralizovaný a přísně hierarchický systém moci jako křesťanství. Tento fakt byl v minulosti pravděpodobně příčinou toho, že Islám nakonec křesťanství neporazil a stejně tak funguje jako jistá brzda souboje mezi sunnity a šíity.
Závěrem
Sunnité a šíité jsou dnes, stejně jako v minulosti, soupeři a nepřátelé. Pokud bychom si roztřídili teroristické útoky spáchaná na územích muslimských zemí, zjistíme, že většina z nich byla a je spáchána muslimy proti muslimům. V budoucnu má souboj šíitů a sunnitů, resp. Íránu se Saúdskou Arábií, bohužel potenciál rozpoutat konflikt obřích rozměrů. I kvůli aktuálnímu dění na Blízkém východě je důležité chápat, odkud se ono pnutí v muslimském světě vlastně bere.
Zdroje
1) Islam’s Sunni-Shia Divide, Explained
2) The Sunni-Shia Divide
3) The Origins Of The Shiite-Sunni Split
