Článek
Současné výzkumy naznačují, že mateřství provázejí dlouhodobé změny mozkových funkcí. Těhotenství je spojeno s kognitivními poruchami a také ztrátami neuroplasticity (přizpůsobivosti) mozku.
Zhoršení kognitivních schopností tak bývá i mezi samotnými matkami do značné míry ironizováno, nicméně se jedná o reálný fenomén s již popsaným mechanismem vzniku. Zodpovědné jsou za něj podobně jako za mnoho jiných dějů hormony. Konkrétně hormon jediný, který se nazývá prolaktin.
Ten se také označuje jako hormon péče a hnízdění. Zajišťuje jednak laktaci, ale přirozeně také ženu poutá k dosud bezbrannému dítěti. Zužuje její zájem na péči o potomka, bez níž by se malý člověk neobešel. A brání tomu, aby jej matka opustila, přestože je nepřetržitou péčí již vyčerpaná, a to po fyzické i psychické stránce - mnohdy propadá do hluboké deprese.
S narozením dítěte tak přichází zkrátka nevyhnutelně období plenek, příkrmů a času stráveného na pískovišti ve společnosti ostatních matek. V mnoha případech si však k tomuto neblahému stavu ženy jednoduše samy přispívají. Proti snížení intelektu v důsledku rodičovství je možné účinně bojovat tím, že se bude čerstvá matka zkrátka udržovat ve středu dění a trávit čas také s dospělými lidmi. Jednoznačně není na místě se dokonce ani s novorozenětem v náručí vzdávat svých zálib.
Česko drží ženy s dětmi doma, problémy ale řeší i jinde
Česko však sociální izolaci žen prohlubuje, odsouvá je na tříletou mateřskou dovolenou a znemožňuje jim mizivou dostupností předškolní péče o děti, minimem zkrácených úvazků i omezenými možnostmi práce z domova návrat do pracovního procesu prakticky až do doby, než jsou potomci alespoň částečně samostatní, a zvýšenou pozornost své primární pečující osoby nepotřebují.
Objektivně je však nutno dodat, že fenomén „trestu za mateřství“ ovšem není výlučným dědictvím postsocialistického státního zřízení. Potýkají se s ním i jinde ve světě.
Podle zprávy americké organizace Third Way, národního think tanku, klesá výdělečná síla typické matky o 4 % na každé dítě. Zajímavé je, že u mužů je tomu naopak. Když se muž stane otcem, jeho příjem se zvýší o 6 %. Tento vztah naznačuje, že zaměstnavatelé mohou stále vnímat muže a ženy stereotypně skrze tradičně přisuzované role, kdy ženy jsou považovány za pečovatelky, kdežto muži za živitele rodin.
Toto posilování stereotypů však přivádí muže i ženy do pověstného začarovaného kruhu. Muž se ocitá pod tlakem právě ohledně své ekonomické role, navíc dnes k samozřejmým požadavkům žen patří i to, aby se podílel na péči o potomstvo a starosti o domácnost.
Ani muži nemají počátky rodičovství snadné
Narození dítěte tak přináší zásadní změnu nejen pro ženu samotnou, ale i pro muže. A to nejen kvůli nové otcovské roli, která k mužům navíc přichází „bez varování“ (jelikož nemají devět měsíců na přípravu) nebo ekonomickým změnám v rodině. Mění se také jejich dosavadní vztah k samotné partnerce.
Mnohé matky kromě rezignace na rozvoj svých duševních schopností, ať už je k tomu vede objektivní nedostatek času nebo pouze vlastní pohodlnost, zaujmou obdobný přístup i k péči o tělesnou schránku. Porod se tak stává univerzální výmluvou pro nadbytečné kilogramy ještě v dobách, kdy potomek dávno plní povinnou školní docházku.
To vede k útlumu sexuálního života. Ať už ze strany ženy samotné, která unavená jednoduše nemá na manžela večer náladu, anebo z popudu muže, který by ocenil, když ne přitažlivou partnerku, tak alespoň tu, se kterou si může po návratu domů promluvit i o jiných tématech, než jsou rostoucí zuby a vyměšování.
K únavě přitom mnohdy není důvod. Svěřit potomka častěji do péče tatínkovi není nereálné. Muži jsou ochotni své partnerce ulevit, jen se nedokážou příliš vcítit do pozice někoho, na kom je nepřetržitě závislé zcela bezbranné stvoření. Žena tak sice má plné právo se cítit vyčerpaně, ale nedokáže si srozumitelně říci o pomoc a klima v domácnosti účinně zlepšit.
Proud výčitek není jednoznačně tou správnou cestou ke komunikaci. Žena však bývá přecitlivělá pod vlivem hormonů a nejedná s mužem někdy zrovna diplomaticky.
Když si rodiče nerozumí
V některých případech navíc žena o pomoc nestojí. Zůstává pak zcela pohlcena péčí i potomka a nejenže se přestává zajímat o dění kolem sebe, ale nezajímá ji dokonce už ani její partner. Což může být jednak stav nezáměrný, kdy žena zkrátka neví, že je potřeba vybalancovat mateřskou a partnerskou roli a domnívá se mylně, že dítě si zaslouží sto procent její pozornosti. Za těchto okolností spočívá naděje na nápravu v upřímné komunikaci.
Mnohdy ale o nastolení rovnováhy jednoduše nemá zájem. A muži je tak nepokrytě naznačeno, že v tomto případě posloužil jen jako dárce biologického materiálu a jeho úloha v rodině je redukována maximálně na chodící peněženku. Pravděpodobně nejhorším scénářem je pak to, když je otec uznán za natolik nekompetentního, že je za jakoukoli aktivitu nebo činnost ve vztahu k domácnosti i k dětem přímo kritizován, případně mu vůbec není umožněno zejména o své vlastní potomky pečovat, jelikož žena umí koupat, krmit nebo přebalovat mnohem lépe, jak se domnívá. Prakticky je mu tak zakázáno si vybudovat k vlastním dětem vztah.
Atmosféra v páru se tak zhoršuje a nelze se příliš divit tomu, že narození dítěte je pro dvojice zatěžkávací zkouškou, kterou v mnoha případech jednoduše neustojí. Novopečení rodiče se nezvládnou správně vyrovnat se svou novou životní rolí a vztah se rozpadá. A to podle odborníků bez ohledu na to, jak dlouho jsou páry spolu, a jak výrazně svůj vztah považovaly do narození dítěte za stabilní a pohodový. Záchranu mu často nepřinese ani návštěva manželského terapeuta. Rodičovství je tak skutečně pouze pro silné povahy.
Zdroje:
1) Laktace a její vliv na kognitivní funkce
2) Odborná studie
3) Skrytý trest za mateřství
