Článek
Psychoterapie je definována jako záměrné a cílené používání psychoterapeutických prostředků kvalifikovaným odborníkem – psychoterapeutem v souladu s vědeckými poznatky. Tímto kvalifikovaným odborníkem se rozumí psychoterapeut, na něhož jsou kladeny z hlediska vzdělání konkrétní nároky.
Za sebou musí mít několikaletý akreditovaný psychoterapeutický výcvik zakončený zkouškou. Na vzdělání striktní požadavky nejsou. Nejčastěji se ale jedná o vysokoškolské absolventy psychologie, psychiatrie a příbuzných oborů, jako je sociální práce.
Obecně se za optimální pokládá, pokud psychoterapeut nejen prošel příslušným výcvikem, ale také má vzdělání v oboru psychologie, tj. absolvoval pětiletý magisterský program na vysoké škole. Tento pohled prosazuje i Česká asociace pro psychoterapii, jež je největším českým odborným spolkem sdružujícím více než 1 700 kvalifikovaných psychoterapeutů.
Je nicméně nutné dodat, že vzdělání i zkušenosti určují cenu, kterou si za tyto služby onen odborník bude účtovat. Ta se v průměru pohybuje v rozmezí 600 až 1500 Kč za hodinové sezení a je ovlivněna také lokalitou. Lze říci, že i do této sféry promlouvají tržní principy. Je-li psycholog psychologem klinickým, má i uzavřenu smlouvu se zdravotní pojišťovnou. Většina klinických psychologů je pak zároveň i psychoterapeuty. Jinak má pacient možnost čerpat od pojišťovny také příspěvky.
Jako terapeut může být označen, pozor, kdokoli. Tento termín nemá žádnou legislativní oporu a na takovéhoto pracovníka nejsou kladeny žádné oficiální požadavky. To v této sféře obecně generuje velké množství nejrůznějších ezoteriků a šarlatánů.
Kdy jít za psychoterapeutem a co nám to může přinést
Obecně je možné cestou psychoterapie řešit jakoukoli psychickou bolest a smutek, ale i lehčí formu deprese a úzkosti. Stejně tak se mohou klienti svěřit se vztahovými problémy, stresem a vyhořením, traumaty, nízkým sebevědomím. Psychoterapeut pomůže při ztrátě motivace i touze po sebepoznání a seberozvoji.
Psychoterapie se tedy hodí v případě problémů dlouhodobých i krátkodobých a nemusí se tedy jednat jen o vážné duševní potíže. Ty ostatně v mnohých případech spíše již patří do ordinací psychiatrů. Medikace a terapie ale může být kombinována a psychiatr i psycholog by měli být kompetentní k tomu správně rozhodnout, jakou péči potřebujete. Je tedy v zásadě lhostejné, ke komu se vypravíte jako k prvnímu. Stejně tak by tito odborníci měli být schopni i navzájem spolupracovat.
Obecně vlivem psychoterapie dohází k rozšíření náhledu na sebe sama i k tomu, že si můžete lépe uvědomit zaběhnuté vzorce chování. V souvislosti se zmírněním klientových potíží nastává rovněž zvýšení úrovně sebepoznání, sebepřijetí, seberealizace a sebeocenění.
Podle odborníků však je zásadním faktorem ovlivňujícím to, zda psychoterapie bude mít žádoucí dopad, také očekávání klienta. Očekávání má dokonce 15% podíl na celkovém terapeutickém efektu. Psychoterapie však, pozor, skutečně má prokázaný efekt, neboť její metody jsou vědecké. Má tedy adekvátní výsledky, a to často již v průběhu terapie, ač pomáhá „pouze“ slovem.
Terapeut tedy musí s pacientem spolupracovat a vést dialog. Hlavní síla psychoterapie spočívá v mobilizaci přirozených ozdravných mechanismů. Psychoterapeuta nelze vnímat jako šarlatána, ale ani jako zázračného experta, který jako mávnutím kouzelného proutku vyřeší veškeré problémy.
Terapie není nutná, ostatní jsou na tom hůř
Navzdory výše popsaným situacím, které popisují, kdy je vhodné pomoc psychoterapeuta vyhledat, stále řada lidí otálí. Domnívá se totiž, že při problémech se stačí „vypovídat“ kamarádům. Že psychoterapeut stejně pouze poslouchá. A že by své obtíže zkrátka měli zvládnout sami a jakákoli terapie je určena jen zhýčkaným jedincům, kteří netuší, co jsou skutečné problémy.
Psychoterapeut je však schopen podívat se na vaši situaci z odlišné perspektivy, navíc nezaujaté. Dokáže poskytnout bezpečný prostor pro vyjádření emocí a konfrontaci s vlastními problémy. Pod jeho vedením se tak můžete naučit lépe porozumět svým potřebám a emocím a zjistíte, jak nejlépe rozvinout svůj potenciál.
Je také důležité si uvědomit, že nikdo neurčuje, co ještě je závažný problém a co už nikoli. Jakékoli strasti nelze objektivizovat. Prožívání je silně individuální a míra utrpení s tím související rovněž. To, s čím se konkrétní jedinec spolehlivě vyrovná, může jiného zcela zničit. To, jestli svoje potíže budete řešit na psychoterapii, by tak mělo být otázkou výhradně vaší osobní volby.
Obecně platí, že čím dříve na sobě začne člověk pracovat, tím vyšší může být i jeho kvalita života. A to celkově. Duševní vyčerpání a stres v konečném důsledku mohou vést i k řadě fyzických potíží, jako jsou bolesti hlavy, žaludeční vředy, trávicí problémy, nespavost nebo nadváha.
Terapie tedy obecně rozhodně nesignalizuje, že je člověk „blázen“, spíš naopak upozorňuje, že se snažíte zodpovědně pečovat o své duševní zdraví. Nicméně samozřejmě nikdo bohužel nemůže zaručit, že nedojde k určité stigmatizaci ze strany lidí pohybujících se ve vašem sociálním okruhu, pokud se jim rozhodnete svěřit s návštěvou psychoterapeuta anebo se o tomto faktu dozví. Berte tak tento aspekt jako určitý filtr na lidi.
Zdroje
