Hlavní obsah
Láska, sex a vztahy

Sex za socialismu detailně zkoumali, osvěta chyběla, spodního prádla byl nedostatek

Foto: Bing Image Creator (generátor umělé inteligence)

Ženy ve fabrice tak jak si je představuje umělá inteligence.

Sex patří ke všem dějinným etapám. I za socialismu tak rozhodně bylo v ložnicích rušno. Co tehdy „frčelo“ a jaká specifika doprovázely milostné hrátky tehdejší doby?

Článek

Americká etnografka Kristen R. Ghodsee patří k uznávaným odbornicím na téma socialismu ve východní Evropě. Protože sex je neoddělitelnou součástí života, zaobírají se odborníci v hojné míře i touto sférou. A právě profesorka na univerzitě v americké Pensylvánii tvrdí, že ženy si v této době užívaly lepší sex.

Důvodem je podle autorky hlavně to, že na milostné hrátky byl čas. Ženy mohly těžit ze státních investic do vzdělávání, plného nasazení do pracovního procesu, ale také příspěvků na mateřskou dovolenou nebo bezplatné péče o děti. Od doby, kdy se ženy musí aktivně podílet na ekonomickém zabezpečení rodiny, intenzivně pracují a na sex nemají myšlenky, uzavírá Kristen R. Ghodsee lapidárně svůj průzkum.

I někteří sexuologové a sexuoložky na konci dlouhých 50. let ostatně tvrdili, že se muži mají více zapojovat do výchovy dětí a domácích prací, což mělo být jedinou cestou k ženskému orgasmu. Již v roce 1952 začali i odborníci v oblasti sexuologie v Československu s výzkumem právě na téma ženské vyvrcholení, v roce 1961 pak uspořádali na toto téma dokonce konferenci.

A to v návaznosti na řešení otázky ženské neplodnosti. Různé sexuální neduhy včetně právě nemožnosti počít vlastního potomka mělo vyřešit nové uspořádání rodiny, v němž si oba partneři budou rovni. Ženy měly být soudružkami, přítelkyněmi, milenkami a partnerkami, už ne však primárně služkami svých mužů.

Čechoslováci sex podrobně zkoumali

Již v roce 1921 byl v Praze založen Ústav pro studium sexuální patologie, což byl celosvětově první institut na univerzitní půdě, který se zaměřoval právě na sexualitu. A výzkum zde pokračoval i po roce 1948. Překvapivě se prudérní socialismus sexualitě na vědecké úrovni věnoval poměrně intenzivně.

Pro mnohé je závěr americké odbornice, která socialismu připisuje určitou emancipaci žen, která se následně projevila i v sexu, značně provokativní. Důvodem, proč si Čechoslováci za socialismu měli čas užívat sex, může ovšem spočívat i v něčem jiném. Šlo o jednu z mála činností, která byla zábavná a legální, glosují dostupné zdroje problematiku intimity pod dohledem soudruhů.

Ve veřejném prostoru se ale o sexu nahlas nemluvilo. Vědci ze Sovětského svazu se dokonce proslavili výroky ve smyslu, že v SSSR už neexistuje masturbace, protože VŘSR odstranila společenské kořeny tohoto jevu. Sexuální život se začal detabuizovat hlavně na odborné úrovni sexuologie a zdravotnictví, především porodnictví a hygieny. Běžný občan neměl dostupné sexshopy ani pornografii.

Svoje místo neměly většinu času ve veřejném prostoru explicitní scény ve filmech, ani erotická literatura. Jistou otevřenost přinesla pouze 60. léta se svou novou novou vlnou. Filmy jako Lásky jedné plavovlásky Miloše Formana, Dýmky Vojtěcha Jasného, Spalovač mrtvol nebo Sladké hry minulého léta (oba Juraje Herze) a mnohé další obsahovaly odvážné záběry.

Prostituce byla samozřejmě oficiálně zakázaná, přesto se vyskytovala a někdejší režim si s ni nevěděl rady. V roce 1948 byla většina prostitutek odvezena do táborů, kde se z nich měly stát loajální občanky socialistického režimu, prakticky se ale docílilo hlavně toho, že se prostitutky přesunuly do méně viditelných míst, jako byly hotely. Sexuální výchova se nepraktikovala dokonce ani ve školách a v časopisech pro teenagery.

Sexuální osvěta byla minimální, spodního prádla byl nedostatek

Ostatně osvěta ohledně nežádoucího těhotenství nebo sexuálně přenosných chorob se moc „nenosila“ ani mezi dospělými. Kondomy v papírových sáčcích i nitroděložní tělísko už k dispozici běžně byly. Od roku 1961 byla v Československu dostupná i hormonální antikoncepce. Ze zdravotních důvodů se potraty prováděly už před rokem 1957, až do roku 1986 ovšem musela žena žádající o interrupci předstoupit před speciální komisi.

Používání kondomu nikoho příliš netrápilo i proto, že hrozba AIDS byla neznámá. První obyvatel České socialistické republiky skutečně zemřel na AIDS až  31. října 1987. Nesvoboda totiž znatelně přispěla ke zpomalení šíření této nemoci. Většina evropského HIV pochází ze severoamerického kontinentu, odkud se šířil v několika velkých vlnách. Prakticky žádný z těchto kmenů však až do roku 1990 nepronikl do východní Evropy.

I do sexuality se promítal všeobecný nedostatek. V tehdejším Československu fungovalo hned několik výrobců spodního prádla. Všechny přitom vyráběly takřka totožné výrobky, špičaté podprsenky podobající se stanům, červené trenýrky a kalhotky, které svým střihem byly podobné modrým dívčím trenýrkám. Spodní prádlo obecně bylo těžko sehnatelným artiklem.

Velkou neznámou bylo i holení. Zatímco dnes i muži vyznávají trend hladké pokožky a holí si intimní partie nebo třeba i podpaží, v dobách bývalého režimu rozhodně nešlo o automatickou volbu ani pro něžné pohlaví. Zatímco oholené nohy byly samozřejmostí první světové války, podpaží si ženy začaly holit až v 70. letech minulého století. Zato intimní místa si holily podle tehdejšího přesvědčení jen „buržoazní paničky“, herečky, baletky a hlavně ženy pochybné pověsti.

Zdroje

FIFKOVÁ, H. O sexu s Hankou. 1. vyd. Praha: Grada, 1998, 120 s. ISBN 80-7169- 673-0

GORDON, R. Podivuhodné dějiny sexu. 2. vyd. Praha: Brána, 1998, 231 s. ISBN 80- 85946-93-9

CHMELÍK, J. Mravnost a pornografie. 1. vyd. Praha: Portál, 2003, 201 s. ISBN 80- 7178-739-6

JANIŠ, K. Z dějin sexu a erotiky. 1. vyd. Trutnov: Lupus, 2004, 382 s. ISBN 80- 903509-0-9

UZEL, R. Mýty a pověry v sexu. 1.vyd. Praha: Práce, 1990, 156 s. ISBN 80-208- 0936-8

UZEL, R. Sexuální zvěřinec. 1. vyd. Praha: Ikar, 2000, 211 s. ISBN 80-7202-672-0

UZEL, R. Pornografie, aneb, Provokující nahota. 1.vyd. Praha: Ikar, 2004, 197 s. ISBN 80-249-0351-2

VEGLÁŘOVÁ, M., EISNER, P. Sexualita osob s postižením a jiným znevýhodněním, Praha: Portál, 2013, 207 s. ISBN 978-80-262-0373-5

WEISS, P.; ZVĚŘINA, J. Sexuální chování v ČR: situace a trendy. 1.vyd. Praha: Portál, 2001, 160 s. ISBN 80-7178-558-X

WEISS, P.; ZVĚŘINA, J. Sexuální chování obyvatel České republiky: výsledky národního průzkumu. 1.vyd. Praha: AlbertaPlus, 1999, 115 s. ISBN 80-85792-13-3

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz