Článek
Jako sametová revoluce se označuje období politických změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na pluralitní demokracii. Stejně tak se další změny projevily v oblasti hospodářství, kdy došlo k proměně plánované ekonomiky na tržní.
Jedná se tak o významný mezník v naší novodobé historii. Podle projektu Paměť národa ji odstartovaly masivní protesty, které vyrostly z původní manifestace studentů vysokých škol, jíž svolaly tehdejší oficiální i nezávislé studentské organizace do Prahy na Albertov.
Po více než čtyřech desítek let tak pádem totality skončila jedna z nejtemnějších kapitol české historie. Listina základních práv a svobod, která se stala součástí ústavního řádu tehdejší České a Slovenské Federativní Republiky, přinesla společně s demokracií atributy jako svoboda projevu, volební právo nebo právo na spravedlivý proces.
Komunistický režim s sebou nesl četné represe a porušování lidských práv. Stačí zmínit vykonstruované politické procesy, jejichž smutným symbolem se stalo především jméno Milady Horákové, případně i pronásledování signatářů Charty 77.
Na růžích ustláno rozhodně neměli ani ani běžní občané socialistického Československa. Měli jsme se za komunistů lépe, jak si mnozí myslí? Odpověď nabízí například server Za komunistů, který přináší „retro kalkulačku“, s níž se do světa socialistických cen snadno a bez oparu nostalgie můžete vrátit. Vychází přitom z ročenek a dalších publikací Českého statistického úřadu, statistik České národní banky a publikací Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
Bylo skutečně levněji?
Jak jsme si tedy ve skutečnosti stáli? V roce 1989 průměrná mzda činila 3 170 Kčs. V roce 2022 už to bylo 40 777 Kč. Přepočty jednotlivých položek jsou už tak poměrně jednoduché. V potaz můžeme vzít například mouku, což je položka, která je běžnou součástí nákupů dnes i v minulosti.
Její cena ve zmíněném roce dosáhla na 4,20 Kčs. To v roce 2022 odpovídá ceně 54 Kč. Tolik ovšem podle statistiků mouka v tomto období nestála, skutečná cena činila 22 Kč. Mouka je tím pádem dokonce o 60 % levnější než tehdy.
Autoři uvádějí, že při přepočtu postupují jednoduše: Stokoruna z roku 1989 je stejná jako 1 290 Kč roku 2022. A naopak stokoruna z roku 2022 odpovídá cca 7,80 Kčs roku 1989. To se tak citelně promítá i do cen řady dalších položek. Levnější ve skutečnosti máme obyčejné rohlíky, ale i rýži, těstoviny, ale i máslo nebo mléko a řadu dalších základních položek. Z „nadstandardních“ nákupů můžeme zmínit třeba o 10 % levnější pivo.
Dokonce výrazně levnější jsou dnes vejce. V roce 1989 byly dražší o 230 %, čokoláda mléčná stála více dokonce o celých 450 %. Ale ta chuť, budou namítat zarytí nostalgici. A realita? Kvalitní kakao bylo drahé a pro náš trh často jen těžko dostupné. Proto „frčely“ náhražky a některé čokolády tehdejšího trhu by si současní výrobci jen těžko troufli jako čokoládu označit.
Čokoláda je přitom jen jedním příkladem z celé plejády nejrůznějšího šizení a pokoutného nahrazování, k němuž docházelo navzdory dnešnímu téměř nábožnému vzývání tehdejších „norem“.
Nedostatek tak zasahoval například i dražší druhy masa, jako je hovězí zadní, kýta či panenka. Na pultech obchodů jste je je jednoduše nenašli, protože jejich cena neodpovídala realitě. Rozdíly mezi masem levným a dražším byly malé a lidé tak měli tendenci kupovat maso dražší. Stejnou možnost máme ale i dnes.
Za socialismu nebylo kvalitněji
Kvalita je jednoznačně dostupná, rozdíly oproti nekvalitním produktům jsou ale výraznější. Dochází tak spíše k „optickému“ zkreslení. Socialistické hospodářství dávalo svým občanům možnost nakupovat kvalitu maximálně v Tuzexu. Potřebné bony ale legálně měl možnost sehnat jen málokdo. O pohodlném nakupování si tak mohli Čechoslováci nechat jen zdát.
A zatímco dnes jsme tak zvyklí si bez problémů objednat i věci ze zahraničí, případně si pro ně kdykoli dojet, v komunistickém Československu takové možnosti neexistovaly. Pro generaci dnešních třicátníků, kteří se narodili do už svobodné společnosti, je normální strávit adventní trhy ve Vídni, léto u moře v Řecku či prodloužený víkend v Paříži. Ještě jejich rodiče za tzv. železnou oponu ovšem vycestovat nemohli.
Co zbývalo? Zůstat doma nebo odjet na chatu. A jak to bylo s oním socialistickým „doma“? I k této sféře existují přesnější data. Stát za metr čtvereční bytu na začátku 60. let účtoval dvě koruny a padesát haléřů. Tato cena navíc zůstala prakticky neměnná až do roku 1989. A dá se říci, že bydlet ve státním se rozhodně vyplatilo. Stát přitom vlastnil naprostou většinu bytového fondu. Mohli se tedy občané radovat? Spíše nikoli.
Zásadní problém spočíval hlavně v tom, že vlivem centrálního plánování byla dostupnost bytů v zásadě podobně špatná jako v dnešní době. Na byt jste tak mohli čekat v zásadě i několik let. Pokud jde o umístění nebo typ bydlení, opět nebyl žádný výběr. Lze tedy říci, že právě svoboda volby patří mezi nejdůležitější hodnoty, které nový režim přinesl.
Zdroje
RŮŽIČKA, Daniel. Rok 1989. Totalita.cz [online]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/1989/1989.php
Zprávy Východoevropské informační agentury (VIA) 1988-1989 [online]. Dostupné z: http://www.vons.cz/via-praha
SUK, Jiří. Seznam událostí v období 17. 11. 1989 – 30. 12. 1989. Ústav pro soudobé dějiny AV R [online]. 2009. Dostupné z: http://www.89.usd.cas.cz/cs/udalosti.html
BENDA, Marek. Studenti psali revoluci. Praha: Univerzum, 1990. ISBN 80-852-0702-8.
BUREŠ, Jan, CHARVÁT, Jakub, JUST, Petr a ŠTEFEK, Martin. Česká demokracie po roce 1989: Institucionální základy českého politického systému. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 526 s. ISBN 978-80-247-4283-0.
BUREŠ, Jan. Občanské fórum. Plze: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, 303 s. ISBN 978-80-86855-28-8.
KREJČÍ, Oskar. Sametová revoluce. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2014, 160 s. ISBN 978-80-7431-138-3.
PULLMANN, Michal. Konec experimentu: Přestavba a pád komunismu v Československu. 1. vyd. Praha: Scriptorium, 2011, 243 s. ISBN 978-80-87271-31-5
