Článek
Romové představují nejvýraznější českou etnickou minoritu. Jejich historie je s naší zemí spjata neoddělitelně. Vůbec první písemné zmínky o výskytu tohoto etnika na našem území pocházejí již z poloviny 13. století.
Vzájemné soužití neprobíhalo vždy jednoduše. Sváry působí především vnější projevy jinakosti a „nepřizpůsobivosti“. Ty většinová společnost odmítá a nechápe, že jsou produktem odlišných tradic a také komplikovaného historického vývoje. Ke specifickým rysům romské kultury a komunikace tak patří například její bezpísemný charakter nebo mimořádná intenzita rodinných vazeb.
Snahy o řešení otázky vzájemného soužití romské komunity a majoritní společnosti projevovala již nově vzniklá samostatná Československá republika v roce 1918. Státní politika měla především charakter byrokraticko-represivní. Po roce 1948 a nástupu komunistické strany došlo k citelnému zhoršení postavení Romů u nás. Tato situace pak dále eskalovala během éry tzv. normalizace.
Socialistický režim zkoušel romskou menšinu neúspěšně asimilovat
To způsobil především zákon o tzv. nucené asimilaci. Zahájil ji zákon o trvalém usídlení kočujících osob, platný od 11. listopadu 1958, jak upozorňuje server Romea. Romského obyvatelstvu tedy byl pod hrozbou trestu vězení zakázán původní (a přirozený) kočovný způsob života. Vládnoucí strana se svou vizi „správného“ socialistického člověka snažila naplnit i v tomto ohledu.
Socialismus tak sice na okolo hlásal odstraněné veškeré rasové diskriminace, ve skutečnosti ovšem po romské menšině žádal, aby zapomněla svou řeč a vzdala se vlastní identity. Poválečná migrace Romů ze Slovenska utvářela přitom dnešní podobu českých měst. Její příčiny byly sociální a ekonomické, neboť rozvíjející se průmysl potřeboval manuální pracovní síly. Slovensko té doby bylo následkem povstaleckých a frontových bojů vyčerpáno. V Česku se zase postupně vylidňovaly rozsáhlé oblasti obývané dosud Němci, po nichž tu zůstaly také prázdné domy a většina ostatního nemovitého majetku.
Komunistická strana viděla jednoduché řešení. Náboráři průmyslových a stavebních podniků houfně mířili zejména na východ Slovenska a zdejší Romy žijící na venkově v nuzných podmínkách „lanařili“ do Čech, aby z nich ovšem ve skutečnosti učinili levnou pracovní sílu. Státní instituce se shodovaly v tom, že hlavní podmínkou vyrovnání romské komunity s majoritou je plná zaměstnanost.
Základním východiskem komunistické politiky vůči Romům bylo totiž od počátku přesvědčení, že jejich způsob života je důsledkem předešlých „vykořisťovatelských systémů“ a lze jej rychle změnit, pokud se jim poskytne práce, vzdělání, vhodné ubytování a zvýší celková životní úroveň. Byl proto vytvořen plán týkající se řešení problému v oblastech bydlení, pracovního zařazení, výchovy dětí i dospělých, zdravotní a sociální péče atd.
Dědictví komunistického režimu si vůči Romům v některých ohledech neseme dodnes
Důsledky násilného přesídlování těchto osob po republice a segregace v uzavřených čtvrtích měst jsou přitom patrny dodnes. Zrodily se tak zárodky soudobých ghett. Dalším velkým handicapem romských imigrantů, který bránil jejich zařazení do majoritní společnosti, byla rovněž vysoká negramotnost. Socialistický režim se tudíž snažil i prostřednictvím vzdělání z romského obyvatelstva patřičně „uvědomělou“ sortu lidí. Romské děti se nicméně ve velkém posílaly do zvláštních škol a obdobná praxe vlastně přetrvává doposud.
V rámci plánovaného procesu asimilace sehrávala podstatnou roli také zdravotnická střediska, jejichž úkolem bylo zlepšit zdravotní stav romského obyvatelstva a dohlížet na dobré hygienické podmínky a návyky v těchto rodinách. S požadovanou „převýchovou“ souvisel také boj proti jejich vysoké kriminalitě, odstraněna měla být i prostituce u romských žen.
Ke kontroverzním praktikám někdejších poměrů patřily i jejich nucené sterilizace, k nimž docházelo v rozmezí let 1966 až 2010, v nejmasovějším měřítku pak v 70. a 80. letech 20. století. Oporu pro podobný čin navzdory tomu, že se jedná o zcela zjevné porušování lidských práv, poskytl konkrétně zákon o péči a zdraví lidu z roku 1966.
Zdroje
Ústav pro studium totalitních režimů, časopis 2017/03 paměť a dějiny Článek: Pokus o převýchovu: Romové v objetí stalinské péče o člověka v 50. letech MATĚJ SPURNÝ
FRYDRÝŠKOVÁ, Kristýna: Romové pod vlivem komunismu. In: http://www.romanovodori.cz/etno/romove-pod-vlivem-komunismu/
FRYDRÝŠKOVÁ, Kristýna: Z kočovníků vesničany. http://www.romanovodori.cz/etno/zkocovniku-vesnicany/
FIALA, Petr: Komunismus v České republice: vývojové, systémové a ideové aspekty působení KSČM a dalších komunistických organizací v české politice. Brno: Masarykova univerzita, 1999.
COURTOIS, Stéphane: Černá kniha komunismu: zločiny, teror, represe. Praha: Paseka, 1999.
