Článek
Komunistický převrat zásadním způsobem ovlivnil českou společnost a po únoru 1948 se odehrály četné změny. Následující 50. léta pak tuzemský historik a někdejší ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Pernes označil jako jednu z nejkrvavějších etap našich moderních dějin.
Značný problém představovala i chudoba. Od roku 1949 panoval v obchodech drastický nedostatek základního zboží a až do roku 1953 měli lidé pocit, že se situace neustále zhoršuje, kromě absence potravin docházelo třeba i na pravidelné vypínání vody a elektřiny. Právě v tomto roce byl konečně zrušen přídělový systém zavedený v poválečných letech.
Již na podzim 1393 tak byly konkrétně do praxe uvedeny potravinové lístky, později přibyly poukázky na textil. Jak vypadal? Server Totalita.cz nabízí ilustrační příklad z roku 1950. Pracující tehdy dostávali 1 400 gramů cukru, 1 400 gramů masa, 280 gramů slaniny, 560 gramů umělých tuků, 2,9 litru mléka a 4 vejce na měsíc. Horníci, hutníci a další těžce pracující se dočkali zvýšených přídělů. V rámci tzv. třídního přístupu však úřady udělovaly i různé zvláštní příděly funkcionářům KSČ, důstojníkům Bezpečnosti a armády atd.
Pokus o poválečnou obnovu země po roce 1945 v dosavadním „kapitalistickém“ hospodářském systému vzal za své po komunistickém puči v únoru 1948. Vedlo to k další vlně znárodňování, silnému protežování těžkého průmyslu a oslabení pozice zemědělství, které nemělo dostatek strojů a trpělo špatným výkupním systém. Což se v negativním slova smyslu promítlo i do každodenního života obyčejných Čechoslováků.
Všichni si sice byli rovni, ale nikdo neměl nic
Tažení komunistů k totalitní moci ve státě v poválečném období bylo vydlážděno rétorikou boje za práva nejnižších vrstev, proti boháčům a buržoazii. Základním ideologickým pilířem se stalo rovnostářství. Ve skutečnosti ovšem hospodářský systém tehdejší éry fungoval tak, že socialismus se značnými problémy dokázal zaplatit průměr tím způsobem, že do něj zchudla celá společnost. Ta se navíc stále pohybovala pod úrovni Západu. Čechoslováci ve světě zkrátka sehrávali roli oněch pověstných „chudých příbuzných“.
Socialistická propaganda však hovořila o vymýcení chudoby. Skupiny obyvatel žijících v tísnivých materiálních podmínkách nicméně existovaly i před rokem 1989. Jen se o nich zkrátka a dobře nemluvilo. Proto dnes mezi lety 1948 až 1989 prakticky nemáme žádným způsobem zmapovanou problematiku bezdomovectví. Ta jednoduše neměla existovat. Tento sociální problém má přitom hlubší kořeny a jeho jednoznačným viníkem podle odborníků tedy nemůže být až ekonomická transformace České republiky v období po sametové revoluci.
Sociologický ústav Akademie věd ČR uvádí, že v období let 1948 až 1989, komunistický režim dovolil výzkum chudoby jen pro vylíčení předválečné republiky jako zbídačené třídně rozdělené společnosti, stejně jako soudobých západních zemí.
Sociální politika nicméně patřila hlavně v období tzv. normalizace ke klíčovým bodům politické linie KSČ. Stěžejní snahou tehdejšího režimu bylo především dosažení plné zaměstnanosti. S takovým záměrem bylo realizováno i centrální plánování hospodářství. I v tomto období však existoval příspěvek před zařazením vyplácený národními výbory, přičemž šlo jen o jiný název pro podporu v nezaměstnanosti. Pobíralo ji však zanedbatelné množství osob.
Režim skrze sociální opatření napravoval nízkou životní úroveň, za kterou byl zodpovědný
Režim zaváděl i některá další sociální opatření v podobě mateřského příspěvku, který se vyplácel od roku 1970 a následně byl v roce 1971 ještě zvýšen a rozšířen. V témže roce došlo ke zvýšení minimálních důchodů. Od roku 1973 byly zavedeny přídavky na děti odstupňované podle počtu dětí a zvýhodněné novomanželské půjčky. Lze tak říci, že se systém do určité míry pokoušel napravovat nízkou životní úroveň, kterou sám způsoboval.
Čtyřicet let reálného socialismu ve výsledku jednoznačně zanechalo na Československu výrazné stopy. O pozitivním vývoji hovořit nelze. Zatímco za první republiky byla země v mezinárodním srovnání co do výše HDP na hlavu podle analýzy britského ekonoma Anguse Maddisona na 20. místě, v roce 1989 se už ocitla na 37. místě.
Neúspěch tehdejšího systému dokládají i další data. Podle nich se životní úroveň v tuzemsku od sametové revoluce dokonce zdvojnásobila. Výdělky zaměstnanců jsou nyní proti roku 1989 v průměru čtrnáctkrát vyšší, zatímco ceny stouply sedminásobně, citoval v roce 2023 Český rozhlas závěry z analýzy Hospodářské komory. Ta uvádí, že klíčovým faktorem se stala liberalizace cen. Ty byly v éře před revolucí regulovány a uměle udržovány a nízké úrovni, proto také panoval nedostatek některých druhů zboží.
Zdroje
