Článek
Po skončení druhé světové války byla Evropa rozvráceným kontinentem a ani situace Československa nebyla nikterak pozitivní. I přímé válečné škody byly poměrně vysoké, problém tvořila ale především zcela rozvrácená ekonomika. Ta byla v době protektorátu plně soustředěna na válečnou výrobu, a navíc zmizela většina předválečných dodavatelských a odběratelských řetězců.
V době války se v protektorátu začaly mezi lidmi vytvářet velké finanční rezervy, neboť peníze nebylo jednoduše za co utrácet. To podněcovalo inflaci. Právě inflace a měnová stabilita byly prvními úkoly, které si nová vláda osvobozeného státu musela vytyčit. Došlo proto na měnová opatření v podobě zavedení jednotné měny, zavádění vázaných vkladů apod.
Současně ale docházelo k velkým majetkovým přesunům. Majetky byly zabavovány Němcům, Maďarům a domácím kolaborantům. V tuto chvíli si ještě lidé neuvědomovali, že zanedlouho se začnou podobná opatření snášet i na jejich hlavy. Již košický vládní program z 5. dubna ale jednoznačně mluvil o tom, že v oblasti ekonomiky má hrát hlavní řídící roli jednoznačně stát.
Během podzimu 1945 došlo na znárodňování velkých podniků ve většině odvětvích, především v těch strategických. Přidala se také pozemková reforma. Období tzv. „třetí republiky“ nelze považovat za svobodné a nefungovala ani svobodná hospodářská soutěž. Je třeba říct, že v této době sice Komunistická strana postupně přebírala moc v jednotlivých oblastech, stále se ale nejednalo o vládu jedné strany. Ta přišla s únorem 1948.
Upevňování moci KSČ
Po únorovém puči a následné abdikaci prezidenta Beneše se mohla KSČ plně soustředit nejen na posilování mocensko-politické struktury, ale také na přípravu sociálně-ekonomické proměny země a československé společnosti. V první polovině roku 1948 proběhla další vlna znárodňování, tentokrát firem nad 50 zaměstnanců. Velmi rychle poté došlo i k likvidaci živnostníků.
Paralelně s útokem na majetky živnostníků a drobných podnikatelů se začal připravovat i druhý obří zásah do struktury majetků československých občanů. Připravovala se kolektivizace, tedy ten proces, o kterém komunističtí představitelé až do roku 1949 tvrdili, že není na stole. Již na podzim 1948 probíhala kampaň za „potírání kapitalistických živlů na vesnici“.
Zemědělci byly dehonestováni, označováni za „kulaky“ a vesnické boháče. Zaváděna byla Jednotná zemědělská družstva (JZD) a každý, kdo se protivil „dobrovolnému“ vstupu do nich, byl perzekuován. Na zemědělce byly také uvalovány nové a nové povinné dodávky státu, které nebylo možné splnit. Soukromím zemědělcům byly na základě toho zabavovány majetky a nezřídka pak probíhaly i vykonstruované procesy na jejichž konci byly velmi vysoké tresty.
I zemědělci, kteří do JZD vstoupili, pak ztratili motivaci k odpovědnému hospodaření, nemluvě o tom, že do vedoucích pozic byli jmenováni lidé bez zkušeností, jen na základě kádrového posouzení. Výsledkem byla postupná ztráta efektivity a výkonnosti československého zemědělství. Kromě toho měla ale kolektivizace stejně jako likvidace podnikatelského a živnostenského stavu způsobila nevratné negativní změny ve struktuře celé společnosti.
Měnová reforma 1953
Celková ekonomická situace v Československu se vyvíjela tak, že objem zboží na trhu postupně klesal. Ekonomika se totiž soustředila na budování těžkého průmyslu a nebyla schopná dodávat do obchodů běžné spotřební zboží. Současně ale rostl objem peněz v oběhu, což znamenalo jediné: inflace a znehodnocování měny. Platy rostly především u privilegovaných skupiny obyvatelstva jako byli příslušníci armády a bezpečnostních složek, horníci, dělníci apod.
Komunistický režim se rozhodl pro řešení v podobě měnové reformy. Cílem bylo stáhnout peníze od obyvatel poté, co od nich stát získal půdu, podniky a další majetek. Realizace měnové reformy probíhala tak, že peníze v hotovosti měly být směňovány v poměru 5:1 v částkách do 300 Kč, 50:1 pro částky vyšší. Vklady se měnily v poměru 5:1 do 5000 Kč, resp. 6,25:1 do 10 000 Kčs, 10:1 do 20 000 Kč a 25:1 u vkladů do 50 000 Kč, resp. 30:1 pro vyšší částky.
Jinak řečeno, měnová reforma zničila veškeré úspory obyvatel a u mnohých těch, kteří i v roce 1953 ještě věřili v komunistický režim, i veškeré iluze. Přímo v souvislosti s měnovou reformou došlo v řadě měst k protestům a nepokojům, které byly prakticky prvním hromadným a významným projevem vzdoru proti režimu od roku 1948.
Zdroje
1) Měnová reforma 1953 a její reflexe v české společnosti, bakalářská práce,: Iva Ďoubalová 2007
2) Měnová reforma roku 1953 a plzeňské povstání, Diplomová práce,Jana Křivancová 2015
3) Měnová reforma před 70 lety ožebračila lidi. Nic tak radikálního už se podle historika nemůže stát
4) Československá měnová reforma
