Článek
Dějepis je předmětem, který provází děti na základních školách po celý druhý stupeň, tedy od šesté do deváté třídy. Dějepis potom nechybí ani na školách středních. Věnovat čas dějinám je samozřejmě nutné a nikdo ani v nejmenším nenavrhuje porci hodin určených právě pro tento předmět zkracovat. Problém ale spočívá v něčem jiném, konkrétně ve struktuře výuky tohoto předmětu.
Školy postupují při výuce dějepisu striktně chronologicky, což se může zdát logické. V šesté třídě tak začnou pravěkem a postupují dále, až se s trochou štěstí dostanou v deváté třídě k dějinám moderním, především k dějinám 20. století. Na střední škole se potom celá situace opakuje „jako přes kopírák“.
V deváté třídě ovšem pozornost žáků okupují logicky přijímací zkoušky na střední školy, na nich potom ve čtvrtém ročníku myslí především na maturitu. Ani objem času v podobě jednoho pololetí věnovaného moderním dějinám není příliš velký a je srovnatelný s historickými obdobími typu starověku. To je ale zásadně špatně.
Proč učit moderní dějiny?
Moderní dějiny lidem především pomáhají pochopit, jak se svět, ve kterém žijeme dnes, formoval. Učí nás o klíčových událostech, trendech a osobnostech, které ovlivnily naši současnost. Bez znalosti moderních dějin nemůžeme porozumět většině politických, ekonomických a sociálních problémů, kterým dnes čelíme. Samozřejmě, že v konečném důsledku se na dnešní podobě světa podílely i události v dávné minulosti, jejich vliv je ale většinou spíše nepřímý a není možné je popsat jako přímé příčiny dnešních problémů.
Bitva u Kresčaku je jistě nesmírně zajímavá, ale spíše než znalost detailů o efektivitě anglických lučištníků ve 14. století je důležitější, aby se žáci dozvěděli něco o tom, jak před pouhými 70 lety komunistický režim věznil, mučil a popravoval své odpůrce v budovách, kolem kterých denně chodíme.
Kvůli nedostatku času se žáci od učitelů dozví jména komunistických prezidentů a roky jejich úřadování. Důležitější je ale to, aby věděli, že Klement Gottwald nebyl žádným nástupcem prezidenta Masaryka ale člověkem, který svojí moc zneužíval k tomu, aby podepisoval rozsudky smrti na zcela nevinnými lidmi jako byla Milada Horáková.
Bez podrobnějšího studia moderních dějin není těžké podlehnout dojmu, že Gustáv Husák byl prezidentem, který svojí upřímnou snahou o blaho národa zařídil bytovou výstavbu. Je nutné také chápat, že Gustáv Husák byl politikem, který legitimizoval okupaci vlastní země cizími vojsky, a i on nechával stále věznit a pronásledovat ty, kteří s režimem nesouhlasili. Příklady disidenta Pavla Wonky, který zemřel ve vězení v roce 1988 nebo filozofa Jana Patočky, který zemřel na následky vyčerpávajícího pronásledování a výslechů jsou jen dvěma příklady z mnoha.
Dostáváme se tím k dalšímu důležitému důvodu, proč je nutné moderním dějinám věnovat mnohem větší pozornost než doposud. Studium moderních dějin je extrémně důležité pro prevenci tzv. historického revizionismu, snah o zkreslení nebo popírání historických událostí. Řečeno aktuálním žargonem: podrobné studium moderních dějin je tou nejlepší (a pravděpodobně jedinou) obranou proti vlivu dezinformací a hoaxů. Žáci a studenti se učí o důležitosti objektivity a o tom, jak se vyhýbat manipulaci s informacemi. Jedním z největších problémů, kterým demokracie čelí, je neschopnost velké části obyvatel vnímat komplexnost historických událostí a vyhýbat se zjednodušujícím interpretacím. To se poté přenáší i do dalších oblastí života.
Nejkřiklavějším příkladem je popírání holocaustu za druhé světové války, i doba komunismu je však často prezentována ve zcela překroucené podobě. Snaha mnohých o to představit jí jako v zásadě pozitivní s drobnými vadami je vrcholně nebezpečná. Díky nedostatku času se výuka dějin druhé poloviny 20. století redukuje na popis ekonomické situace nebo představení předmětů každodenního života. Perzekuce, pronásledování, nemožnost cestování a absolutní kontrola režimu nad řadou oblasti života je tím hlavním, co tuto dobu charakterizovalo a jak je třeba jí vnímat. Ano, komunisti byli ztělesněním zla a žáci mají právo to vědět. A co víc, my máme povinnost jim to předat.
Závěr
Moderní dějiny nám ukazují, jak důležitá je aktivní účast občanů na demokratickém procesu. Studenti se učí o důležitosti lidských práv, tolerance a respektu k druhým. To je důležité pro budování zodpovědné a angažované občanské společnosti. Právě fakt, že naše společnost má nedávnou zkušenost z totalitními režimy, by nám mělo pomáhat v obraně před jejich návratem (byť pravděpodobně v jiné podobě). K tomu je ale nutné vzdělávání a znalost moderních dějin.
Zdroje
1) Příliš pravěku, málo novodobých dějin. Výuka dějepisu ve školách zamrzla
2) Stav výuky dějepisu na českých školách
3) Výuka moderních dějin České republiky v základních a středních školách
