Hlavní obsah
Lidé a společnost

Tatrovky, Merkur i Igráček: Socialistická výroba nabídla dárky nevalné kvality

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Jedudedek (GNU Free Documentation License, Version 1.2 skrze Wikimedia Commons)

Vizuálně nepěkná hračka byla maximem, co dětem mohli rodiče nabídnout.

Hračky provázejí každou generaci. S čím se musely spokojit Husákovy děti a co bylo maximum s čím socialističtí plánovači dokázali za dlouhé roky přijít?

Článek

Rubikova kostka

Oblíbená Rubikova kostka je mechanický hlavolam, který je ve své původní podobě tvořený krychlí složenou z dílčích barevných krychliček. Pojmenována je po svém vynálezci, kterým byl maďarský vynálezce, sochař a profesor architektury Ernő Rubik.

Slavná hračka se zrodila roku 1974. Kostka měla původně zcela jiný účel, studentům profesora Rubika měla umožnit lepší znázornění 3D prostoru.

Notně chytlavý mechanismus jí však zaručil cestu do dětských pokojíčků a také celosvětovou popularitu, která přetrvala ze socialismu dodnes. Umíte kostku ještě složit? Toho nejlepšího řešitele byste asi nepřekonali.  Světový rekord v rychlosti skládání drží Američan Max Park, který to zvládl za 3,13 vteřin.

Céčka

Výraz céčka zlidověl coby pojmenování pro plastové výlisky ve tvaru písmena C. Původně byly vyráběny jakožto součásti závěsů do oken a dveří. V 80. letech se ale začaly v Jablonci nad Nisou produkovat coby ozdoby pro dívky.

Díky tomu je objevily děti a na další socialistický fenomén tak bylo „zaděláno“: Céčka se začala sbírat. Jednotlivé kousky se vyměňovaly, přičemž například fosforeskující verze byly vzácnější než céčka obyčejná.

Mimo to se s plastovými výlisky hrála i legendární čára. Z příslušné vzdálenosti se jednoduše vymezeným předmětem, v tomto případě céčka, hází k naznačené čáře. Někteří pamětníci pamatují ještě hraní s mincemi, ale použít lze i kamínky či knoflíky.

Tatra

Kultovní oranžová tatrovka nemohla chybět v pokojíčku žádného chlapečka, který vyrůstal v 70. a 80. letech minulého století.

Šlo o zmenšenou verzi vozu Tatra 148. Vyrábělo ji družstvo Chemoplast Brno – Maloměřice. S jistou nadsázkou bychom období socialismu mohli nazvat „dobou plastovou“. Právě materiály, jako bylo oblíbený bakelit či pozdější polystyren, polypropylen a ABS, zrodily i plastové hračky.

V nové podobě oblíbenou retro hračku nakonec v roce 2014 do soudobých hračkářství vrátila společnost Dino Toys. Ta ji vyrábí ve spolupráci s libereckým Novoplastem, hračka tak pochází z Česka, což v konkurenci asijských výrobků už nebývá samozřejmé.

A jak prozradil s úsměvem médiím majitel Novoplastu Jiří Vošoust, pochopitelně prodejce brnká hlavně na nostalgickou strunu a cílí také na tatínky.

Cheva

Cheva je dalším přírůstkem do plastové „rodiny“. I tato hračka se totiž vyráběla v brněnském Chemoplastu. Jednalo se o kolekci různých produktů, nicméně asi nejznámější se z celé série jednoznačně stala stavebnice připomínající slavnější Lego.

Oproti jiným hračkám z tohoto seznamu je ale mladší, na trh začala pronikat až v roce 1991, protože socialistický průmysl měl opakované problémy s výrobou. Značnou oblibu si získala stavebnice hlavně proto, že v polovině 90. let byla oproti už tehdy prodávané konkurenci z Dánska cenově dostupnější.

Z kostiček je možné postavit poměrně pevné modely. Podle prodejců je stavebnice variabilní a polytechnická, povzbuzuje dětskou zručnost, představivost a kreativitu.

Merkur

Československé děti byly zručné a kreativní. Dokazuje to, že do seznamu slavných hraček se probojovala i druhá stavebnice – Merkur.

Ta ale tentokrát není vyrobena z plastu, jde o kovovou konstrukční stavebnici, která se sestavuje pomocí šroubků a matiček. Její počátky se objevily už v roce 1920. Právě v tomto roce Jaroslav Vancl založil v Polici nad Metují firmu Inventor se stejnojmennou stavebnicí. Původní Merkur však neměl šroubky, jelikož coby spojovací články sloužily kovové háčky.

Merkur se stal pomyslným tuzemským rodinným stříbrem a s úspěchem se vyrábí a prodává dodnes, byť musel přežít několik režimů i éru všeobecného socialistického nedostatku.

Mončičák

Mončičák si vrchol popularity v tehdejším Československu prožil kolem roku 1985. Šlo ovšem o daleký import, jelikož hračka vznikla v Japonsku. Tamní firma Sekiguchi ji poprvé vyrobila v roce 1974.

Ostatně původní japonský název zní Monchhichi a až z něj byl odvozen český mončičák. Jednalo se o plyšovou hračku s dětským obličejíkem a velkýma očima a ušima. Podoba neurčitě vyhlížejícího zvířátka se inspirovala opičkou. Původní mončičáci byli hnědí, později se přidaly četné barevné verze.

V Československu se oblíbený dětský kamarád zpočátku sháněl v prodejnách Tuzex. Teprve později se dostal i do běžných obchodů.

Digitální hra Nu pogodi

Vyrůstání bok po boku elektroniky rozhodně není jen výsadou generace mileniálů. Také v Sovětském svazu se mezi lety 1986 až 1993 vyráběla série digitálních her. Nazývaly se mikroprocesorové. Inspirací se jim stala herní konzole Nintendo Game & Watch.

Asi nejslavnějším reprezentantem celé řady se stala hra Jen počkej. Ta vycházela ze stejnojmenného známého seriálu, taktéž sovětské provenience. Z dnešního pohledu byl její princip až úsměvně jednoduchý: Úkolem hráče bylo sbírat vajíčka v roli vlka. Pakliže se objevil v horním domečku zajíc, znamenalo to pro sběratele vajec milý bonus.

Pamětníci popisují hru navzdory prostému principu jako velmi návykovou. Nejeden pyšný majitel ji ostatně má ještě doma a na internetových bazarech tento artikl koluje dodnes.

Igráček

Důkazem popularity plastových hraček je i Igráček. Plastovou figurku v podobě lidské postavy vyráběla od roku 1974 firma IGRA Praha. Šlo o alternativu tehdy v zemích východního bloku nedostupné postavičky Playmobil.

Foto: Slady ( GNU Free Documentation License, Version 1.2 skrze Wikimedia Commons)

Hračky byly nepěkné.

Nebyl to ale jediný důvod, proč Igráčky předrevoluční děti milovaly. Hračka zároveň byla jednoduchá, neuvěřitelně variabilní a téměř nezničitelná.

Za jeho návrhem stojí čeští designéři Jiří Kalina a Marie Krejchová. Ti mu vtiskli nejprve podobu zedníka, záhy se však objevila i další povolání. Ačkoli musela postavička po revoluci čelit doslova přílivu hraček konkurenčních, vyrábí se dodnes, už pod hlavičkou firmy Efko.

Promítačka

V modernizované verzi se s promítačkami setkáte i v novodobých hračkářstvích. V 80. letech však v rodinách s dětmi nechyběl především diaprojektor DIAX 3 vyráběný, jak jinak, z bakelitu. Promítání pohádek, jako byla třeba ta O pejskovi a kočičce, patřilo k oblíbeným večerním aktivitám.

Verze DIAX 3 zažila vrchol slávy v 80. letech, ale projektory této značky se poprvé objevily už v roce 1968. Od 70. let pak popularita těchto přístrojů postupně nabírala na obrátkách. Její výhodou byla konstrukční jednoduchost a snadné ovládání, se kterým si poradily i děti.

Milovníci nostalgie i v těchto případech shánějí prostřednictvím internetových bazarů funkční kusy. A mezi lidmi jich stále ještě celá řada koluje.

Zdroje:

1) Dárky za socialismu

2) Mončičák i hra s vlkem

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz