Článek
První Vánoce druhé světové války přinesly překvapení
Na západní frontě tehdy opravdu panoval pověstný klid. Místo střelby se ozval nad zákopy zpěv koled. Stal se pravý vánoční zázrak? Očití svědkové tak události ze 24. prosince 1914 popisují. K čemu došlo?
Evropu v zimě roku 1914 už půl roku sužoval krvavý konflikt tehdy označovaný jako velká válka nebo světová válka. Globální válečný konflikt započal 28. července. S sebou přinesl technologický pokrok, který dal vzniknout zbraním, jež světové armády používají dodnes.
V prosinci tak čekaly na vojáky na frontě první Vánoce. A bylo jasné, že nikterak veselé nebudou. Konec konfliktu byl v nedohlednu a válečné hrůzy se vyjevily naplno. Přesto se na takzvané západní frontě, která probíhala v západní Evropě a na které se střetla vojska Německé říše a vojska Francie, Belgie, Velké Británie a USA, rozžehla jiskra naděje.
Dějištěm událostí se stalo především okolí belgického městečka Ypres, v úseku St. Yves-Neuve Chappelle, dlouhém asi 4 kilometry. Ironií osudu zde byla o tři roky později německou armádou poprvé užita bojová látka pojmenovaná po tomto městě yperit. Jednalo se o přelomový okamžik v historii chemických zbraní, bohužel však také o objev, který přinesl značné utrpení.
Proč se vlastně přestalo bojovat
Nicméně zpět k událostem Vánoc roku 1914. Začalo to 24. prosince a iniciátory se stali němečtí vojáci, popisují prameny. Ti začali v zákopech rozsvěcovat svíčky a zpívat koledy, jelikož se snažili trochu si zpříjemnit těžké dny. Tóny dobře známé Stille Nacht, heilige Nacht (Tichá noc) zaregistrovali i Britové na druhé straně. Vzdáleni od sebe ostatně byli pouhé desítky metrů.
Další zdroje však upřesňují, že vánoční nálada jednoduše stihla obě znesvářené strany, jelikož Němci i Britové Vánoce slavili. I vojáci pak pochopitelně svátky prožívali, za linií zákopů připravovali stromečky, bojovat se tehdy nikomu příliš nechtělo ani vlivem nepříjemného mrazivého počasí.
Na Vánoce se navíc i v armádě poněkud přilepšovalo. Vojsko dostávalo balíčky a těšit se samozřejmě mohli příslušníci armády i na to, že na ně s nějakou drobností vzpomenou jejich blízcí. Také to mohlo přispět k tomu, že se dojem z jednotvárných dnů trávených na frontě změnil.
Mimo to se do atmosféry propsala i celková nechuť dál se účastnit bojů. Původně totiž do zákopů členové obou armád, tehdy povětšinou mladí hoši, vyrazili s heslem: „Do Vánoc jsme doma.“ Jak se ale svátky přiblížily, bylo jasno, že se tak nestane a pochopitelně tak všichni prožívali značnou deziluzi a zklamání. Bojová morálka upadala.
Dokonce samotný papež Benedikt XV. vyzval tehdy bojující strany k tomu, aby ve dnech mezi 24. až 26. prosincem uctily Vánoce jako svátky dobré vůle, míru a soucitu. Za vánoční příměří horovaly i anglické sufražetky. Zřejmě ani sám Svatý otec tehdy netušil, že jeho slova dojdou zakrátko naplnění. Generální štáby odmítly, ti, kteří však byli přímo uprostřed bojů, to viděli jinak.
Vánoční zázrak opanoval západní frontu
Nezaujatému pozorovateli se díky tomu naskytl 24. prosince 1914 nečekaný pohled: Vojáci jednoduše složili zbraně a na několik hodin zavládl nad západní frontou spontánní mír. Do příměří se zapojilo nakonec až 100 tisíc převážně britských a německých vojáků na řadě míst západní fronty.
Muži nejprve s opatrností opustili svoje úkryty. Počáteční nedůvěra se rychle rozplynula, když spojenecká armáda viděla, že Němci nejsou ozbrojeni. Někdejší příslušníci nepřátelské armády na ně v angličtině volali „Veselé Vánoce“ a ukazovali cedule s nápisy hlásajícími, že když nebude protistrana střílet, oni také ne.
Britové si někdejším nepřítelem si podali ruce. Společně vojáci zpívali, pili, vyměňovali si dárky, cigarety, alkohol (rum, koňak či whisky) i konzervy nebo si prostě povídali a sdíleli historky ze života. I uprostřed válečných útrap na nějaký čas dokázali zapomenout na realitu lemovanou tisíci mrtvými a jednoduše se bavili po svém. Traduje se, že si zahráli i fotbal.
Dodnes historikové považují tento dojemný moment za výraz lidství a humanity. I v samotných vojácích zanechala spontánní událost silný dojem. Patrno je to ze slov, která adresovali svým rodinám. Například britský voják Bruce Bairnsfather domů psal: „Když se však ohlížím, těch jedinečných a podivných Vánoc bych se nezřekl pro nic na světě.“
Ostatně mladí muži nakonec na obou stranách měli mnoho společného a neměli důvod pociťovat vůči svým vrstevníkům averzi. Původně do války řada z nich vyrazila s téměř prázdninovou náladou a nadšením. Ty ale poměrně rychle ochladly.
Nasazení rezervisté také byli otcové rodin a ti pochopitelně ze všeho nejméně stáli o to ztratit život na frontě, jednoduše chtěli domů. Vůči válečné propagandě zůstávali tedy poměrně neteční.
Mír na západní frontě trval až do Nového roku
Na Boží hod svorně došli vojáci k rozhodnutí rozhodnutí pohřbít všechny padlé, a to za doprovodu vánočních písní. Mimo to se také připojili k probíhající vánoční mši a společně se pomodlili. Nakonec klid zbraní trval až do Nového roku.
Britové a Němci nebyli zdaleka jediní, kdo neměl chuť Vánoce strávit v zákopech. Bratření s nepřítelem probíhalo i na dalších místech. Stejné příběhy byly zaznamenány mezi Belgičany, Francouzi, a dokonce i na bojištích východních. Tam rakouskouherští vojáci nabídli vánoční příměří Rusům. Ti sice v daný okamžik neměli důvod, jelikož pravoslavné Vánoce připadaly až na o dva týdny pozdější termín, nicméně nabídku přijali.
V kontextu tehdejších událostí se tak naplnila představa Vánoc jako období, kdy vládne klid a mír. A důkazem, že válka bývá často nesmyslná i v očích těch, kdo se jí účastní, je fakt, že se i v následujících letech objevily pokusy „vánoční zázrak“ zopakovat. Již se tak ovšem nestalo. Družit se s nepřáteli bylo striktně zakázáno.
Přesto se alespoň během zákopové války dodržovaly určité gentlemanské dohody. Velmi často se například nestřílelo na protivníka, jestliže jeho vojáci cvičili, odpočívali nebo pracovali na dohled nepřítele.
I světová válka nakonec po dlouhých čtyřech letech umlkla. Zapsala se do dějin a změnila mapu světa, neboť vedla k zániku německého, ruského a rakousko-uherského císařství a Osmanské říše. Lidstvo však neponaučila, neboť roku 1939 započalo další temné období světových dějin v podobě druhé světové války.
Zdroje
1) Vánoce roku 1914
2) Velký vánoční zázrak
3) Vánoční příměří
