Článek
Uvědomila jsem si, že mám vážný problém. Zhroutila jsem se a probrečela hodiny. Došlo mi, že takhle nemůžu dál, že ničím vztah se svými dětmi. Představa, že by se mnou jednou nemluvily, mě naprosto vyděsila. Svoje děti miluju nade všechno, i když to z mého chování tak často nevypadalo.
Objednala jsem se k psycholožce. Diagnostikovala mi OCD (obsedantně-kompulzivní poruchu) a řekla, že mi pomůže. Mám za sebou už pár sezení a i když je to běh na dlouhou trať, už teď vidím malé pokroky. Je to těžké, ale snažím se.
Co se týče dcery, na pár dní tehdy odjela k mé sestře. Vrátila se, až když jsem jí slíbila, že se svým chováním něco udělám, že se změním. Sedla jsem si se všemi dětmi a řekla jim, že teď mám pomoc, abych na ně nebyla takový přehnaně kontrolující magor. Musím přiznat, že jsem byla na děti často přísná a měla tendence je kontrolovat, ale ten incident s oblečením byl poslední kapkou, která přetekla jak pro mě, tak hlavně pro dceru.
S dcerou teď máme mnohem lepší vztah, i když je to pořád křehké. Uvědomila jsem si, jak moc jsem jim ubližovala a jak důležité je na sobě pracovat. Chci mít se svými dětmi hezký vztah, dokud budeme všichni na světě. Moje cesta k nápravě a uzdravení teprve začala, ale jsem odhodlaná stát se lepší mámou a člověkem.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
