Článek
Existuje řada lidí, kteří už ani ve dnech volna neumí pořádně vypnout. I domácí práce dělají ve vysokém tempu a snahu být co nejlepší, nejúspěšnější a nejvýkonnější si přenášejí i do sféry svých koníčků a zájmů. Dostávají se do bludného kruhu, kdy více pracují, aby měli více peněz na prezentaci svého úspěchu. Ten si ale však neumí svobodně užít, ale naopak se snaží, aby jejich příští dovolená, auto, hodinky či cokoli dalšího byly ještě lepší. Takže potřebují víc peněz, což znamená i víc práce.
Mnoho workoholiků, kteří bez počítače a mobilu nevydrželi ani týdenní dovolenou, pak může skončit naprostým vyhořením, tudíž i ztrátou výkonnosti a efektivity. Už se nemusí jednat jen o úzkost založenou na tom „jak všechno stihnout“, ale vše může vyústit až do psychické poruchy, jako je například deprese, syndrom vyhoření apod.
Syndrom vyhoření a jeho příznaky
Příznaky syndromu vyhoření mohou být fyzické, emocionální a také v oblasti chování. Mezi fyzickými příznaky mohou být bolesti hlavy, bolesti žaludku, nebo střevní problémy, celková únava, změny v chuti k jídlu, problémy se spánkem, ale i častá onemocnění. Ta sama o sobě nejsou obvykle vážná, ale jejich množství a četnost jsou ubíjející.
V oblasti emocionální se v souvislosti se syndromem vyhoření může dostavit například bezradnost, cynismus, pocit selhání nebo pochybností o sobě samém, permanentní nespokojenost a ztráta motivace. Může se dostavit také pocit odloučenosti, případně osamělosti i uprostřed lidí. Pokud jde o typické znaky chování osob se syndromem vyhoření, mají sníženou výkonnost při plnění každodenních povinností, snaha izolovat se, případně se ponořit do sebe, prokrastinace, výbuchy a někdy i užívání návykových látek, aby daný člověk opět získal kontrolu nad svým životem.
Není třeba dělat více, ale to, na čem záleží
Psychoterapeutka Jansu Edis k tomu uvádí: „Tlak na to, abychom neustále ‚dělali víc‘, je umocněn společenskými očekáváními, která jsou často poháněna neúnavnou snahou o produktivitu oslavovanou kapitalistickými ideály. Pochopení a odhalení kořenů úzkosti z ‚nedostatku práce‘ v kontextu zaneprázdněné kultury je prvním krokem k osvobození.“
Jako „protijed“ proti kultuře zaneprázdněnosti Jansu Edis doporučuje začlenit praktiky všímání si do našeho každodenního života, k čemuž dodává.: „Pokud si ujasníme hodnoty a závazky, ujasníme si tak i své hodnoty a priority, což představuje protiklad ke kapitalistickému étosu, který je zaměřen na produktivitu. Určením našich základních hodnot můžeme přesunout pozornost od „dělání více“ k „dělání toho, na čem záleží“. Toto přeskupení nejenže snižuje obavy o produktivitu, ale také nám umožňuje vést život více zaměřený na účel a potěšení, což působí proti účinkům neúprosného kapitalistického myšlení.“
Perfekcionismus vs. přijetí nedokonalosti
V mém oblíbeném filmu „Někdo to rád horké“ zazní na konci geniální věta: „Nikdo není dokonalý.“ Ani my nejsme perfektní, i když je nám taková potřeba neustále podsouvána. Musíme víc vyrábět, víc nakupovat, víc utrácet za služby, víc využívat finanční instituce, víc investovat do svého zdraví i vzhledu, prostě všeho víc. A vše dokonale. Ale snaha o perfekcionismus není cestou ke spokojenosti, ale spíše skluzavkou k úzkosti, že pořád „neděláme dost“.
Naopak, zásadním krokem k osobní pohodě je přijetí vlastních nedostatků. Pochopit, že jsme takoví, jací jsme, a že to musí stačit. Není to jednoduchý krok, ale transformační proces od neúnavné snahy být produktivní k vyladění své osobnosti s činy a hodnotami. Nemusíme mít nejdražší auto a největší dům v ulici, abychom byli šťastní a žili smysluplně. Určitým znakem doby tam je u mnoha lidí únik z obřích domů či bytů do miniaturních obydlí s tím nejnutnějším a v blízkosti přírody.
Jak ven z kolotoče povinností
Nemusíte vše nechat dojít až k syndromu vyhoření. Už při prvních příznacích, nebo při pocitu nespokojenosti s vlastním životem byste se měli vydat k získání rovnováhy. Měli byste si uvědomit, co je skutečně podstatné a na to se soustředit. Možná budete muset totálně změnit směr své životní cesty, což se těžko zvládá bez pomoci. Tu můžete najít u přátel, kolegů, sousedů i rodiny. Naučte se odpočívat, a to i během dne.
Dělejte nejen to, co musíte, ale také to, co vás baví. Může to být sport, zahradničení, čtení, hudba, ale klidně i dostatečný spánek. Fyzické aktivity by se ale měly stát nedílnou součástí vašeho programu, nejen pro zlepšení nálady, ale také zvýšení životní energie a fyzické pohody. Snažte se jíst vyváženou stravu, ale netýrejte se dietami. Tělo si samo řekne, co potřebuje, stačí mu naslouchat. Zkuste se také každý den věnovat svému duševnímu zdraví. Pomáhají malé radosti, ať už je to zábava, něco, co vám chutná, nebo třeba setkání s někým, koho máte rádi. A hlavně už se nenechte nikdy vmanipulovat do závodů o víc a víc všeho.
Jansu Edis k tomu doplňuje: „Nejsem příznivcem prosazování životního stylu soustředěného na konkurenční přepracovanost, na neustálý lidský krysí boj za neuchopitelný a nejednoznačný pojem kapitalistického úspěchu.“. Opravdu Vám zdraví stojí nad spokojeností nerudného šéfa?
Zdroje
1) Moving Through Anxiety of „Not Doing Enough“ within Toxic Hustle Culture
2) Signs you might be experiencing a burnout and how to regain balance in your life
