Článek
Klasika, která hlavně nás, Čechy provázela mnohá léta, je vykání. V pracovním prostředí si tak udržujete odstup a vzájemně projevujete úctu. V Čechách bylo a často ještě je běžným pravidlem, že se vyká a k oslovení používáte příjmení. Tradiční české firmy na těchto zásadách stavěly a tvořily tak uctivé prostředí napříč celým osazenstvem, vstup do nich na vás dýchne doby, kdy slušné chování bylo samozřejmostí a vykalo se z přirozené úcty.
Zahraniční firmy pak sice někdy užívají také vykání, ale oslovují se křestními jmény. Ať je to jakkoliv, vždy je dobré respektovat zavedený řád. V případě, že si všichni budou tykat a vy jediný budete všem vykat, zůstanete na okraji a budete se tím vyčleňovat z kolektivu. Šance, že zapadnete, se pak automaticky snižuje a vztahy budou formálnější a pouze v rámci práci.
Vykání je ovšem také slušnou a taktní formou, jak si udržet od těla dotěrného nebo nesympatického kolegu. Tykání by pak mohlo vyvolat dojem, že vám jeho chování nevadí.
Vztahy se tykáním formují a většinou i zlepšují. Naprosto běžně si v práci tykají blízcí kolegové, jelikož se zároveň na určité úrovni přátelí a baví se spolu i o jiných věcech než pracovních nebo se i vídají mimo práci.
Dnes je běžným trendem, že si lidé v práci tykají prostě všichni. Hlavně novější firmy, zvlášť z oblasti médií, reklamy nebo IT mají pravidla, že tykání je dané všem pro všechny. To může dělat problémy lidem, kteří tykání v práci za samozřejmost nepovažují. Často jsou to lidé starší a ti, kteří přišli z tradičních českých firem, kde je základní kvótou vykání. Zvyk je železná košile a navíc přece není nutné se s někým hned kamarádit. Tito lidé si raději rozhodnou až časem, s kým by si chtěli potykat, vybírají pečlivěji, komu se přiblížit. Stejně tak ale bude složité se přizpůsobit mladému člověku zvyklému na tykání, že si všichni vykají. Hlavně mezi ostatními mladými kolegy bude pro něj vykání složité.
Etiketa především
Ať přijdete do jakéhokoliv zaměstnání, rozhodně se vyplatí chovat se podle etických zásad. Dnes se sice tolik nehraje na nutné vykání, tykání je běžné a často i žádané napříč celou firmou. Jako nováček ale musíte první osahat terén, než se vrhnete do bezhlavého tykání komukoliv. Může to působit až urážlivě, vzniká špatná atmosféra a vy budete za nadutého troubu. Ale pozor! Tohle neplatí jen pro nováčka, ale vlastně pro všechny včetně nadřízených. Základem úspěšného tykání je totiž jeho nabídnutí a také přijetí druhou stranou. Ať jste byli v bývalé práci zvyklí na cokoliv, nejlépe uděláte, když si odpozorujete či se přímo poptáte, jak to v chodí ve vašem novém zaměstnání. Není důvod spěchat, nechte se představit, popřípadě se sami zapojte mezi své nové kolegy a směle se seznamujte. Přirozeněji tak zapadnete a dilema, zda tykat či vykat, se vyřeší prakticky samo.
Pravidla, kdo komu nabízí tykání, se dají shrnout takto:
- Žena muži
Tykání by měla iniciovat žena. Zvlášť mezi kolegy na stejné úrovni je pro muže lepší počkat, budete pak za gentlemana, který ví, co se sluší, což udělá dobrý dojem.
- Starší mladšímu
Starší člověk by měl v mladším vzbuzovat respekt a určitou úctu, proto je jasné, že tykání nabízí starší mladšímu. Pravidlo se praktikuje i ve chvíli, kdy je jeden starší služebně. Avšak u kolegů se mladší může klidně zkusit dovolit služebně staršího, zda by mu tykání nevadilo.
Výjimkou je situace, kdy jde o tykání mezi starším mužem a mladší ženou. Tehdy má totiž přednost samozřejmě žena a nabízí tedy tykání, ačkoli je mladší.
- Nadřízený podřízenému
Vztahy s nadřízenými jsou velmi křehké a je dané, že tykání nabízí nadřízený. Ani ženy v tomto případě nemají přednost a nadřízený muž nabízí tykání podřízené ženě.
Nadřízený by měl ale vždycky velmi poctivě a pečlivě zvážit, zda svým podřízeným nabídne tykání. Zaprvé totiž ne všichni mohou být rádi, naopak z toho mohou být rozpačití či nervózní. Každý je z jiného těsta a je škoda zbytečně přijít o dobré vztahy. Zadruhé je pak složitější podřízenému za něco vyčinit nebo poukázat na jeho chybu.
Podřízený je pak zase v obavách, pokud se mu tykání přijmout nechce. Odmítnutí může být nevhodné nebo urážlivé pro jeho nadřízeného, a tak tykání přijme, aniž by chtěl. Někteří podřízení ho přijmou rádi, ale mohou se pak chovat až příliš familiérně nebo toho zneužívat v pocitu, že mu nadřízený odpustí, jelikož jsou přece kamarádi.
Ve větších firmách se může stát, že se setkáte nejen se svým nadřízeným, ale třeba s nadřízeným jiného oddělení. I to je pak rozdílné. Nadřízenému, pod kterého přímo nespadáte, ale v práci se vídáte, můžete nabídnout tykání i jako podřízený. Je ale lepší si počkat na nějakou vhodnou příležitost, ideálně nějakou firemní akci (školení, teambuilding, oslava). Je zde uvolněnější atmosféra a více možností, jak si přirozeně potykat. Hlavně v rámci večírků si však nabídku připravte raději zkraje večera, po pár sklenkách by mohlo dojít k nějakému faux-pas a nabídka by tak vyšla naprázdno, jelikož by nemusela být brána vážně.
Lze tykání odmítnout?
Ano, samozřejmě, že vás nikdy nemůže donutit někomu tykat, pokud nechcete. Odmítnutí sice není příjemné, ale občas ho musíme snést každý. Důležité je nedat najevo nevoli a odmítnutí zabalit do taktu. Nepřijmout tykání nelze jen tak stroze, měli byste vždy vysvětlit proč ho odmítáte. Také byste jako důvod neměli použít nic, co by danou osobu mohlo urazit, respektive z čeho by bylo jasné, že právě s tímto konkrétním člověkem si tykat nechcete. Volte vysvětlení obecná, například, že nejste zvyklí si v práci tykat, nebo že se vám pracuje lépe, pokud si vykáte.
Pozor si dávejte také v případech, že jste ve stresu nebo jste prostě trochu horkokrevní a snadno vás někdo naštve. Ve vzteku tak nějak automaticky přecházíme na tykání komukoliv. Je přece snazší říct „ty vole“ než „vy vole“.
Zdroje
1. Tykání a vykání v pracovním prostředí
2. Etiketu na pracovišti nepodceňujte
