Článek
„Odmala jsem si přál vystudovat vysokou školu. U nás v rodině nikdo nedošel dál než k maturitě. Měl jsem velké ambice překonat to a vystudovat něco, co mě bude bavit a uživí mě to. V posledním ročníku průmyslovky jsem se rozhodl podat si přihlášku na stavební inženýrství a dostal se hned v prvním kole. Během studia jsem se snažil co nejvíce získávat praktické zkušenosti. Pracoval jsem na brigádách, zapisoval se pravidelně na různé stáže a projekty, abych měl co nejlepší startovací pozici po dokončení školy. Na nabouchané portfolio totiž zaměstnavatelé slyší.“ Jeho úsilí nebylo marné. Po promoci si rychle našel práci ve středně velké stavební firmě, kde nastoupil na pozici projektanta.
Při nástupu byl plný nadějí a očekávání. „Byl jsem nadšený, že jsem konečně dostal příležitost dělat to, co mě baví a pro co jsem studoval. První měsíce byly plné učení a nových zkušeností. Někdy to bylo i dost těžké, ale říkal jsem si, že to začátky bývají a že to pak bude lepší. Není…“ Brzy se ukázalo, že realita pracovního života je mnohem tvrdší, než si představoval.
Vyhlídky do budoucna
Danův plat, který činí 30 tisíc korun čistého měsíčně, se zpočátku zdál dostačující. „Myslel jsem si, že s tímto příjmem budu schopen vést pohodlný život a postupně si našetřit na vlastní bydlení. Brzy mi došlo, že moje příjmy sotva pokrývají základní životní náklady. Nikdo z rodiny mi od mala nešetřil a na hypotéku tak těžko dosáhnu. Sen o vlastním bydlení je pro mě nedosažitelný. Je mi čerstvě 26 let, s přítelkyní jsme plánovali rodinu založit do dvou let po škole. S mým platem se mi to zdá ale prakticky nemožné a ona na tom není jako učitelka o moc lépe.“
Danovi se zdá, že i když pracuje v perspektivním oboru, jeho plat nedopovídá dřině, kterou musel podstoupit, aby místo získal. „Mám pocit, že hodnota práce inženýra je podhodnocená. Trávím dlouhé hodiny v kanceláři, řeším složité technické problémy a na konci měsíce mi zůstane jen něco málo peněz na skutečný život. Někdy si říkám, jestli mě vůbec v budoucnu čeká větší plat.“
Správná volba
Dan často přemítá, jestli udělal správně. „Často po večerech přemýšlím, jestli jsem udělal správné rozhodnutí, když jsem si vybral tento obor. Možná by bylo lepší jít do IT nebo do jiného odvětví, kde jsou platy vyšší a pracovní podmínky lepší. Kamarád je ajťák a nedávno kupoval byt, takže o tom něco vím. Mladí lidé to dneska vůbec nemají snadné. Nedivím se, že se rodí méně dětí. Základní životní náklady jsou dnes obrovské a představte si v tom ještě vychovávat dítě… Hrůza.“
Dan se nyní snaží hledat cesty, jak svou situaci zlepšit. Uvažuje o dalších kurzech, které by mu mohly pomoci získat lepší pracovní pozici s vyšším platem. „Chci jen mít možnost žít normální život, mít rodinu a vlastní bydlení, aniž bych musel žít od výplaty k výplatě. Jsem skromný člověk a nemyslím si, že chci tak moc. S přítelkyní jsme v tomhle na stejné vlně, ve školství je to taky dost bída. Možná i větší.“
Danův příběh rozhodně není ojedinělý. Co říkáte na nelehkou situaci dnešních mladých lidí vy? Poradili byste jim něco? Podělte se v diskuzi pod článkem.
Zdroj:
Příběh čtenáře, i vy se můžete podělit o ten svůj na pribehy.medium@seznam.cz
