Článek
Medveděvovo proroctví
Aby vznešenost ruských pohnutek nezůstala utajena ani zahraničnímu publiku, ujal se její prezentace kromě standardních mluvčích a moderátorů i bývalý prezident Dmitrij Medveděv. V této činnosti je velmi aktivní, takže pro ilustraci zde ukažme jedno z jeho vyjádření v plné květnatosti a slovanské oduševnělosti: „Proti nám dnes stojí část umírajícího světa. Je to banda šílených nacistických narkomanů, jimi omámený a zastrašovaný národ a velká smečka štěkajících psů ze západních psinců. Spolu s nimi je tu pestrá smečka chrochtajících podsvinčat a blízkých maloměšťáků ze zhrouceného západního impéria, kterým z degenerace stékají sliny po bradě. Nemají žádnou víru ani ideály, kromě svých vlastních oplzlých zvyků a šíření vlastních norem dvojího myšlení (to už je jak Orwell), které popírají normálním lidem darovanou morálku. A proto, že jsme proti nim povstali, získali jsme posvátnou moc.
Jaké jsou naše zbraně? Zbraně mají mnoho podob. Máme možnost poslat všechny nepřátele do pekelného ohně, ale to není náš úkol (opět jádro). Nasloucháme Stvořitelovým slovům ve svých srdcích a podřizujeme se jim. Tato slova nám dávají posvátný cíl. Cílem je zastavit nejvyššího vládce pekla, ať už se jmenuje jakkoli - Satan, Lucifer nebo Iblis. Jeho cílem je totiž zkáza. Naším cílem je život. Jeho zbraň je důmyslná lež. A naší zbraní je Pravda."
Tento dramatický apel je pouze jedním z mnoha podobných, v nichž se nešetří barvitými přirovnáními a atomovými zbraněmi. O příčinách této horečné aktivity bývalého Putinova zástupce v Kremlu existují různé teorie. Možná jde o důsledek jeho problémů vyrovnat se s pádem do bezvýznamnosti a tedy o snahu upoutat na sebe pozornost. Možná jde o důsledek nezvládnutého alkoholismu. Ačkoli obě tyto teorie jsou reálné a jejich praktické ukázky můžeme pozorovat i u bývalých prezidentů ČR, pravděpodobnější je ještě třetí možnost. Ta souvisí se skutečností, že Medveděv byl dlouho v zahraničí vnímán jako „umírněnější, rozumnější a více prozápadní verze Putina“. Dříve to bylo výhodou, ale v současnosti to je rizikové a Medveděv se pravděpodobně obává, aby nezačal být vnímán jako potenciální náhrada za Putina. Taková image může být životu nebezpečná, a proto se Medvěděv dost možná tímto způsobem pokouší spáchat „reputační sebevraždu“, tj. předstírá, že je radikální magor, s nímž Západ nebude chtít mít nic společného. A tímto způsobem se chrání, aby se mu nepřihodila skutečná „sebevražda“, například vypadnutím z okna, jak je v současném Rusku běžné (viz například zde, zde a zde), podrobněji tuto teorii na svém twitteru vysvětluje Kamil Galeev.
Atomový krasavec
Protože Rusko se chce cítit, že je velké a významné a celým světem obávané, tak přirozeně nesmí být opomenut oblíbený nástroj, jak připomenout přínos Ruska pro budování světového míru – atomové zbraně. Ukázkou toho je píseň „Sarmatíček“ (Сарматушка – vzhledem k textu přeloženo v mužském rodu podle vzoru „Váňuška“, alternativní překlad téměř obsahující Cimrmanův absolutní rým viz zde), jejímž autorem je zkušený bard Denis Majdanov. Dílo je věnováno mezikontinentální balistické raketě RS-28 Sarmat a vyznačuje se kolísavou melodií na garmošku, jakož i použitím mnoha láskyplných zdrobnělin, například: „z Rusi matičky hledí Sarmatíčci na Spojené státečky“. Celkově jde o oslavnou ódu na „bohatýra plného složité elektroniky“, jenž „je připraven ochránit vlast“ a „nebojí se sankcí“ (které však údajně Rusku nijak neškodí – pozn. J.Z.). Popisovaný bohatýr má za úkol „vykonat rozsudek a rozdrtit nepřítele v prach“, přičemž jeho pacifistické cíle jsou označeny takto: „Ať se bojí Banderové, Jidášové a podněcovatelé nové války.“ Píseň dále rázně odpovídá na věčné spekulace o Rusku a komunismu a jasně postuluje boj za lepší zítřky slovy: „Světová buržoazie se třese a ubírá se po cestě do pekla. A svůj bojový úkol má náš mocný krasavec Sarmat.“, a dále upřesňuje: „Ej, Rusi matičko, k boji je připraven Sarmatíček. Věř nám s rudou vlajkou babičko.“ (Dost možná se jedná odkaz na slavnou „Bábušku Z“, blíže viz tento článek.) Text končí dalším přívalem zdrobnělin: „Rus matička, má na pozici Sarmatíčka, na znacích i v srdcích babičky. Ej, Rusi matičko, smutný je protivníček, nezvítězí jedna zradička. Ej Rusi matičko, silný je Sarmatíček, zvedni nos, vojáčku, bratříčku.“ (kratší verze s titulky zde, celý text zde). Nezaostává ani vizuální stránka klipu, kdy se oslava odehrává v poetických kulisách raketové základny a je doprovázena obdivnými pohledy na oslavovaného „bohatýra“ s jeho probíhající erekcí z odpalovacího vozidla. Na konci písně pak následuje finální extatické vyvrcholení s mohutným výtryskem „bohatýra“ z trubice jaderného sila, které uspokojený zpěvák blaženě sleduje na obrazovce a kochá se jím v opakovaném záběru.
Toto dílo však není ojedinělé a bylo by mylné jej považovat za jakýsi propagandistický „implantát“ naordinovaný shora a nepřijímaný obyčejnými, „my se o politiku nezajímáme“, Rusy. Opak je pravdou a ukázkou je toto video ilustrující tvorbu lokálního aktivistického kolektivu uvědomělých občanů, jenž za doprovodu monotónního skandování „strategické raketové síly, strategické raketové síly na Washington“ si v duchu magického myšlení manifestačně vyrobil maketu „Sarmatíčka“ a následně s ní symbolicky vyrazil proti americkému imperialismu.
Tématika jaderných zbraní je pro Rusy natolik fascinující, že si kvůli ní oblíbili i tak neslovanský hudební žánr, jako je rap.Výsledkem je například toto lokální vystoupení. Hlavní myšlenku vystihuje refrén: „My na Státy, namíříme Sarmaty a zadáme koordináty. Vojáci NATA, budou ve dne v noci myslet na Sarmata.“ Není náhodou, že vokalistky vystupují v sovětských uniformách s rudou hvězdou na čepicích,což patrně má symbolizovat boj proti globalizaci a za sociální spravedlnost, neboť v rapové části se dozvídáme, že Sarmaty jsou nástrojem boje proti „ekonomickému vykořisťování“ ze strany USA, které nevděčně „zapomněly, že Rusko je učinilo bohatými“. Obecenstvo si nadšeně užívá úderné rýmy o „prezidentovi světového významu, který vydal rozkaz zamířit rakety“ a o „Sarmatech letících na Washington, zatímco vyděšení Američané rychle chystají puč, aby mohli ukončit podporu Ukrajině“ a je ilustrativní, že v Rusku, na rozdíl od hip-hopové scény na dekadentním Západě, mezi tanečníky trsajícími pod mandelinkovými vlajkami převládají vlastenečtí občané vyššího středního věku. Toto aktuální uctívání atomové bomby, které má být důkazem velikosti Ruska, však vykazuje pozoruhodnou podobnost s jedním starým americkým filmem, v němž se totožné činnosti věnuje jakási podivná sekta skrývající se v podzemním bunkru (příslušné video z bomboslužby zde), což představuje zajímavou souvislost s klasickou Putinovou přezdívkou „Bunkrděd“.
Vzrušující sny o Americe
K výše popsanému fetiši na „velké a mocné rakety“ by jistě mohl mnohé vysvětlit například Sigmund Freud. Důležitější však je otázka, na koho jsou tyto raketové fantazie Rusů namířeny. Odpověď je zřejmá – na „Spojené státečky“, které navzdory miloučkým zdrobnělinkám velikému Rusku zřejmě narušují klidné spaní. Ukázkou je další píseň věnovaná přímo Američanům - „Ech, Ameriko“ (Эх, Америка), jež za doprovodu veselé melodie na balalajku a garmošku a snímků vybuchující Sochy svobody bodře vytýká Američanům vměšování, navrhuje jim ať zůstanou zalezlí na svém „ostrůvku“, jelikož je ve světě „nikdo nemá rád a nikdo jim nevěří“. O tom, jak svět důvěřuje Rusku se text písně nezmiňuje, alespoň však optimisticky naznačuje „my jsme dobří hoši a každého rádi uvítáme“ a také „my neradi bojujeme a pravdu neskrýváme“. Z nějakého důvodu, ale Ukrajina, Polsko a další země, které zblízka poznaly „ruskou lásku“ se do náruče „dobrých hochů“ nehrnou, což je ovšem z ruského pohledu jasný „důkaz nacismu“. Tento pohled vychází z historie, kdy i takoví hodně kovaní soudruzi jako Tito nebo Mao podle názoru Ruska nebyli „správní“ komunisté a dokonce byli i „nacionalisté“ (a Tito dokonce byl poctěn titulem "Krvavý pes"), protože se jim nechtělo podřizovat se „moudrému ruskému vedení“ (tehdy ovšem maskovanému termíny „sovětský“ či "internacionální").
Ačkoli písnička se snaží znít vesele, nespokojenost a pocit nedoceněnosti je mezi řádky jasně patrný. Evidentně se nejedná o nějaký ojedinělý jev. Naopak komplex méněcennosti spojený se speciální fixací na Ameriku se v Rusku stal dokonce základem úspěšného literárního žánru. Podstatou oblíbených příběhů jsou situace, kdy uvědomělí ruští občané cestují časem do minulosti (tzv. попаданцы) a následně změní běh dějin tak, aby více odpovídal „velikosti a zásluhám“ Ruska. Na rozdíl od obyčejných příběhů alternativní historie, které mají široké spektrum témat a často se snaží vycházet spíše ze subtilních změn historie, ruské obsahové zaměření je dosti jednostranné, na historické souvislosti moc nedbá a jeho nedílnou součástí je „potrestání Západu“.
Podrobný přehled nabízí tento text(případně též zde), z něhož pro ilustraci uvedeme pár příkladů: moderní Rus převtělený do cara Mikuláše II. s následným dobytím Istanbulu a vítězstvím nad Velkou Británií; „Ruská americká společnost“ - příběh ruského výsadku do 18. století, vítězství nad Velkou Británií v koloniálním soupeření a následná ruská kolonizace Ameriky; „Soudruhu Hitlere, pověste Churchilla“ – Rus převtělený do Hitlera a „zabránění bratrovražedné války proti SSSR“ a následné naplnění aliance, kterou se v reálném světě nepodařilo dotáhnout do konce; nebo podobný „Útok do budoucnosti“ s Třetí říší a SSSR spojenými v Euroasijské alianci a triumfujícími nad Velkou Británií a USA; převtělení do Stalinova syna a následné odhalení Chruščova jako západního agenta a záchrana stalinismu atd.
Zvláště výrazným případem je kniha „Medaile za město Washington“, jež vyšla v roce 2021 jako sedmý díl úspěšné série. V ní se eskadra ruských válečných lodí dostane z roku 2012 do roku 1877, pomůže Rusku vyhrát válku s Osmanskou říší, na jejímž území založí nový pokrokový stát Jihorusko (Югороссия), který vede „mírovou politiku“, v rámci níž porazí imperiální pikle Velké Británie. Ve zmíněném sedmém dílu pak Jihorusko vyrazí na pomoc utiskovaným stoupencům poražené Konfederace v USA a výsledek je podle očekávání. Tato kniha se dokonce stala inspirací pro stejnojmenné oslavné video, ze srpna 2022 mající aktuálně téměř 4 miliony shlédnutí, naplněné freudovskou směsí snímků ničených amerických měst, letících raket, vyhořelého Kapitolu, atomových výbuchů, degenerovaných Američanů a vítězných ruských vojáků. Video doprovází nihilisticky laděná píseň, jejíž sdělení lze shrnout překladem první: „Dávno vypáleny rakety, popel visí ve vzduchu, hoří New York i San Francisco, i stát Nové Mexiko hoří.“, a poslední sloky: „Voják byl mírně opilý, slza mu stekla po tváři, zachraptěl trofejní saxofon a na hrudi mu zářila medaile za město Washington.“ (celý text zde– Píseň je starší, než video, neboť se odkazuje na prezidentství Obamy, tj. onen jaderný fetiš zjevně není výsledkem probíhající války na Ukrajině. – pozn. J.Z. ).
Křečci pro Evropu
Kromě atomových zbraní má Rusko ještě jeden velký trumf – strašení skrze omezení dodávek zemního plynu. Nejedná se o nic nového, jak ukazuje toto video z roku 2009, kde ruský armádní sbor pobavenému publiku pěje veselou píseň „Zastavíme Evropě a Ukrajině plyn“ (s českými titulky zde) obsahující sdělení jako: „Když Ukrajina vstoupí do NATO, zlobit se nebudeme, hádky nejsou nutné, prostě Ukrajině vypneme plyn.“ Stejně jako Rusko podle textu nehodlá silou zasahovat proti Ukrajině, nevadí mu údajně ani přítomnost amerických jednotek (což je zajímavé ve srovnání s tehdejší kauzou kolem proslulého radaru v Brdech). V této souvislosti se dozvídáme: „Evropa má také každý den problémy, a jsou tam už i americké speciální jednotky. My se jenom usmějeme – poraďte si sami, a v noci i Evropě zastavíme plyn.“ Jedná se zábavnou estrádu v příjemné atmosféře, jak ukazuje refrén po výše uvedených slokách: „Vaše tváře bezpochyby rozzáří úsměvy a dobrá nálada vás neopustí.“
Dobrá nálada Rusko opravdu neopouštěla a nepokazily ji ani události z let 2014 a 2015, protože Německo a spřízněné státy obratem přispěchaly s minskými dohodami a následně s rozšířením plynovodu Nord Stream. Když se však operace „v Kyjevě za tři dny“ poněkud zdržela a Evropa nedocenila „jemné“ ruské narážky ve formě „technických problémů“ při dodávkách plynu, tak ruská dobrá nálada poněkud ochladla. Ale protože Rusko to s Evropou samozřejmě myslí dobře, začalo posílat Evropanům varování ve smyslu „Pokloňte se Putinovi, nebo všichni zmrznete.“ Ukázkou toho je klip „Veselé antiruské Vánoce“ (originální verze s výzvou ke sdílení s přáteli v Evropě viz zde), který zobrazuje evropskou rodinu, jak si užívá Vánoce v roce 2021 v klidu a pohodlí. Vše svítí, hojnost, spokojenost a pro dcerku jako dárek roztomilý křeček. Pak následuje střih na Vánoce 2022. V bytě je pochmurno, chladno, rodina je nabalena v teplém oblečení a otec s velkým úsilím rozsvítí světla na stromku elektřinou vyráběnou křečkem běžícím v kole. Další střih do roku 2023. Dům vypadá jak v postapokalyptickém filmu, okna rozbitá, všude mráz a hladovějící rodina pojídá studenou polévku z křečka. Takže alespoň ti, kteří si toho zatím nevšimli, budou vědět, co je čeká o Vánocích.
Závěr
Rusko předvádí ve své propagandě široký repertoár, vyzkoušelo „operaci šok a děs“, „neporazitelný parní válec“, jaderné strašení i vydírání energetikou. A výsledky jsou spíše slabší, Ukrajina dále dostává výzbroj i jinou podporu ze zahraničí a dokonce „drze“ přešla do protiofenzívy, viz toto „startovní“ video s vojenskou modlitbou, které má oproti výše zmíněnému hitu „Strýčku Vláďo, jsme s tebou!“ podstatně větší náboj a jehož hlavní téma, tj. pomsta, nepostrádá věrohodnost. Je to přirozeně také propaganda a tak je nutno jej brát. Nepřehlédnutelný je však jeho „východní“ náboj a zápal, který byl donedávna dáván do souvislosti primárně s Ruskem a dával základ argumentaci ve stylu „Rusové jsou sice podivní a dělají chyby, ale všechno vydrží a nedají se zastavit, tak jim raději vyhovíme a budeme kolem nich chodit po špičkách, aby se nepustili i do nás.“ Rusko si na tento zbabělý postoj s chutí zvyklo a začalo mít pocit, že na něj má automaticky nárok. Ale, ačkoli ukrajinská ofenzíva nevyhnutelně nesplní veškerá očekávání do ní vkládaná (například kvůli jejich oboustranné přehnanosti a kvůli kvantitativním i kvalitativním limitům v dodané výzbroji), časy se mění a Rusy místo přání potkala realita.
A jaké jsou konkrétně průběžné výsledky střetů ruských a ukrajinských přání v aréně reality – to bude tématem dalšího článku.
